ANALÝZA. Spojené státy v čele s prezidentem Donaldem Trumpem působí jako země na vrcholu ekonomických, politických i vojenských sil. Avšak to, co se v krátkodobém horizontu jeví jako úspěch, se v delším období proti Americe obrátí.
Zajímavý pohled na dnešní „panování“ Donalda Trumpa, jeho akce a reakce zbytku světa nabídlo poslední vydání pravidelného newsletteru o globální politice Gzero Daily autora Iana Bremmera – amerického politologa, spisovatele a podnikatele zaměřeného právě na oblast globálních politických rizik.
Ctěným čtenářům jej doporučujeme k pozornosti a v textu níže z jeho postřehů a závěrů citujeme.
Vypadá to, že po vlivové a ekonomické stránce jsou Spojené státy na vrcholu: asijské a arabské země Perského zálivu slíbily biliony dolarů přímých zahraničních investic do USA. Británie, Evropská unie a země jihovýchodní Asie nabídly jednostranné obchodní dohody bez reciprocit.
Kanada ustoupila od svého plánu zavést daň na digitální služby. Japonsko jednostranně ustoupilo v oblasti cel na automobily a u ocelárny Nippon Steel.
Evropské farmaceutické firmy přesouvají výrobu do USA, aby se vyhnuly dopadům cel.
„Rostoucí skepse vůči vakcínám, přijímání konspiračních teorií, reflexivní odmítání expertizy – to nejsou jen kulturní výstřelky, ale strukturální nevýhoda v konkurenci se zeměmi, kde víra ve vědu zůstává silná.“
Důvěra amerických spotřebitelů je sice v útlumu, ale ochota utrácet trvá. K tomu přispívají masivní výdaje na AI, deficitní financování a postavení dolaru jako rezervní měny.
Krátkodobě tento obrázek vypadá skvěle. Jenže – jak upozorňuje Ian Bremmer – Spojené státy systematicky vyměňují dlouhodobé strategické výhody za okamžité taktické zisky.
K nám pracovat nejezděte
Příkladem je Trumpův přístup k imigraci. Ta byla tradičně významnou součástí americké technologické, ekonomické a měkké síly, USA přitahovaly nejlepší mozky z celého světa, talentované inženýry, vědce a podnikatele.
USA vždy lidem zvenčí slibovaly příležitost, svobodu, otevřenost, šanci na vlastní americký sen. Jenže Trumpova administrativa před nimi zabouchla dveře. Ve vztahu k imigrantům jedná vyloženě nepřátelsky – ať už k legálním nebo nelegálním, kvalifikovaným nebo nekvalifikovaným.
Tento trend se dotýká i Česka. V září 2025 Trumpova administrativa vydala prohlášení, které omezuje vydávání H-1B víz pro specialisty, včetně českých IT expertů a inženýrů, kteří rádi mířili do Silicon Valley za lepšími příležitostmi.
Dokládají to i data o zájmu zahraničních studentů o americké školy – oproti loňskému roku je jich méně téměř o dvacet procent. Naopak Čína zavedla nové víza, cílí na vysoce kvalifikované pracovníky z USA a z Kanady.
S tím, jak se Amerika stává méně atraktivní pro globální elitu, budou narůstat její dlouhodobé ekonomické škody.
A již zmíněné univerzity… Bremmer potvrzuje, že „mnoho humanitních fakult se intelektuálně a ideologicky uzavřelo“ a změna přístupu byla nezbytná. Trumpova administrativa však jde mnohem dál a výrazně zasáhla do výzkumné infrastruktury na špičkových univerzitách.
Právě ty přitom USA dotáhly na vrchol vědy a moderních technologií a přitahovaly nejtalentovanější studenty z celého světa – budoucí špičkové výzkumníky, vynálezce a podnikatele.
I pro Česko jsou samozřejmě Trumpova cla nepříjemná. Nicméně výsledkem je podle Bremmera „zhruba 17procentní daň na americké firmy a spotřebitele, kteří musí platit více za meziprodukty i hotové zboží“.
„Podkopávání tohoto ekosystému oslabuje jeden z nejdůležitějších pilířů americké ekonomiky. A to v době, kdy klesá veřejná důvěra ve vědu samotnou. Rostoucí skepse vůči vakcínám, přijímání konspiračních teorií, reflexivní odmítání expertizy – to nejsou jen kulturní výstřelky, ale strukturální nevýhoda v konkurenci se zeměmi, kde víra ve vědu zůstává silná,“ shrnuje Bremmer. To podle něj USA v delším horizontu opět oslabí, vrcholy světové ekonomiky se jim časem vzdálí.
Dodatečná daň pro Američany
Analýza Gzero Daily poukazuje i na využití umělé inteligence. Spojené státy vedou hlavně v té spotřebitelsky orientované – v chatbotech, algoritmech sociálních sítí, generativních nástrojích produkujících ještě návykovější obsah, v jazykových modelech, které tvrdí, že jsou o krok blíže k superinteligenci – protože tam cítí peníze.
„Tyto technologie ale zároveň rozkládají společnost, zesilují dezinformace a přispívají k jakési kolektivní psychóze. Naopak Čína směřuje vývoj AI pryč od spotřebitelských aplikací směrem k obraně a průmyslu, což přináší menší riziko sociální fragmentace a větší strategickou výhodu,“ upozorňuje Bremmer.
Podobný příběh vidí v energetice. Spojené státy jsou dnes největším producentem ropy, plynu i uhlí na světě. To samo o sobě není problém – fosilní paliva mohou po další desetiletí pohánět datová centra, zemědělství i těžký průmysl. „Ale USA přenechaly Číně vedení v energetice budoucnosti. Čína dominuje v bateriových a solárních technologiích, pokročilých jaderných reaktorech. Washington sází na uhlovodíky.“
Na druhé straně třeba Česku Trumpova preference fosilních paliv spíše vyhovuje – import amerického LNG je vítaným zdrojem neruského zemního plynu.
Trumpova administrativa také zavádí nejvyšší cla za poslední století – bez ohledu na spojence, i na to, zda má Amerika vůbec kapacitu rychle zvýšit domácí produkci, aby se vyhnula nedostatku nebo inflaci.
I pro Česko jsou samozřejmě Trumpova cla nepříjemná. Nicméně výsledkem je podle Bremmera „zhruba 17procentní daň na americké firmy a spotřebitele, kteří musí platit více za meziprodukty i hotové zboží“.
Trump podle něj USA žene směrem ke státnímu kapitalismu a země se vzdaluje principům volného trhu.
Ne zda, ale kolik a jak brzy zaplatí
Současné trumpovské krátkodobé myšlení zasahuje i do geopolitiky. Žádná země nechce jít do otevřeného konfliktu s USA, a tak Trumpovi ustupují a dopřávají vítězství (někdy spíše Pyrrhova). Jenže ty samé země udělají pak vše pro to, aby se podobná situace pokud možno neopakovala.
A tak EU uzavřela obchodní dohody s Mexikem, Indonésií a jihoamerickým obchodním blokem Mercosur, Brazílie prohlubuje ekonomické vazby s Evropou, Čínou a Kanadou. Indie pracuje na stabilizaci vztahů s Čínou a snižuje závislost na amerických trzích, Saúdská Arábie podepsala jadernou dohodu s Pákistánem...
Vyžaduje to sice mnoho politického kapitálu a miliardy investic, ale země světa se poučily, že americká politika se může měnit každé volební období; bez kontinuity a dlouhodobého strategického plánování. Proto hledají pro budoucnost alternativy, kde USA potřebovat nebudou.
To, zda si Spojené státy udrží svou převahu nad spojenci i protivníky, je otázkou časového horizontu. Krátkodobě? Rozhodně. Amerika zůstává zdaleka nejmocnější zemí světa a má hodně velký polštář, než se projeví její strukturální úpadek. Dlouhodobě je ale americká trajektorie znepokojivá.
To, co byly historicky vždy americké výhody (mnohé je popsáno výše), se mění k horšímu. Jak píše Bremmer, Amerika je hluboce rozdělena, utápí se ve vnitřních sporech, místo toho, aby svou energii investovala do lidí, institucí, výzkumu a infrastruktury nezbytných k udržení konkurenceschopnosti Spojených států i do budoucna:
„Amerika dala přednost krátkodobým vítězstvím před dlouhodobým lídrovstvím. Otázka není, zda za to zaplatí, ale kdy a jakou cenu.“
HlídacíPes.org
GrapesMag|
Zprávy - Aktuálně.cz|
FAJNTIP.cz|
Techzpravy.cz|
HN.cz|
In-lifestyle.cz|
Trendy svět|
Život cestovatele|
Náš REGION|
Borovan.cz|
NESPECHEJ.cz|
