Odborníci identifikovali rozsáhlou síť dávných říčních koryt na povrchu Marsu. Výzkum se zaměřil na oblast Noachis Terra, která se nachází v jižní vysočině rudé planety.
Tyto geologické struktury, známé jako fluviální sinusoidy, jsou výsledkem usazenin, které se ukládaly při tuhnutí řek. Postupem času okolní krajina erodovala a zanechala tyto útvary vysoko nad zemí. Tento jev je známý jako „inverze reliéfu“, kdy se z bývalých říčních povodí stávají v důsledku diferenciální eroze hřbety.
Rozsáhlá přítomnost těchto útvarů naznačuje značnou vodní aktivitu v marťanské minulosti. Zjištění naznačují, že srážky v podobě deště hrály důležitou roli při utváření planety. To je významné, protože to naznačuje, že na Marsu mohl existovat hydrologický cyklus podobný pozemskému, s deštěm, řekami a možná i oceány.
Na Marsu byly objeveny tisíce kilometrů fosilních řek
Scitechdaily uvádí, že na Noachis Terra bylo zmapováno více než 15 000 kilometrů takových toků. To poskytuje významné důkazy o tom, že na Marsu bylo mnohem více vody, než se dosud předpokládalo. To má důsledky pro pátrání po minulém životě na Marsu, protože voda je základní složkou života, jak ho známe.
Tato oblast, Noachis Terra, nebyla doposud tolik studována jako jiné marťanské oblasti. Částečně je to proto, že se zde nachází málo údolních sítí, struktur tradičně používaných k odvození srážkové činnosti a proudění vody. Objev těchto zkamenělých potoků však otevírá nové možnosti pro pochopení klimatu a geologie Marsu.
Výzkum vedl Adam Losekoot, doktorand na Open University a financovala jej britská vesmírná agentura. Výsledky byly prezentovány na zasedání Královské astronomické společnosti 2025 v britském Durhamu, což podtrhuje mezinárodní význam této studie. Takovýto mezinárodní výzkum je zásadní pro lepší pochopení vesmíru.
Zjištění naznačují, že povrchová voda mohla být na Noachis Terra stabilní během noeicko-hesperiánského přechodu, období geologických a klimatických změn před přibližně 3,7 miliardami let. V tomto období mohlo být na Marsu teplejší a vlhčí klima, což by umožnilo dlouhodobou existenci kapalné vody na jeho povrchu.
Tento objev zpochybňuje předchozí teorie, které popisovaly Mars jako obecně chladnou a suchou planetu. Namísto toho naznačuje, že zde mohla existovat delší období teplejších a vlhčích podmínek, daleko od údolí, která vznikala pouze sporadickým táním. To mění naše vnímání Marsu a jeho potenciálu hostit v minulosti život.
Ke zmapování proudů tým využil data ze tří orbitálních přístrojů: kamery Context Camera (CTX), laserového výškoměru Mars Orbiter Laser Altimeter (MOLA) a vědeckého přístroje High Resolution Imaging Science Experiment (HiRISE). Posledně jmenovaný přístroj dokáže na povrchu Marsu rozlišit například objekty o velikosti jednoho metru. Kombinace těchto přístrojů poskytuje detailní pohled na marťanskou topografii.