Už blbnu

| 3 min

Sdílet

Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou souzníte a potvrdíte, že to není tím, že už blbnu, ale že ta hlava už je doslova přehlcená!

Už blbnu

Zdroj: i60.cz

Ilustrační foto: Freepik

Už blbnu

29. 11. 2025

Je toho poslední dobou prostě moc. Nejen informací, které se člověk dočte na webu, které slyší ve zprávách, které mu řeknou blízcí, které zaslechne v kuchyňce v práci, ale jsou tady i věci, které zná každý z vás - musím zařídit, nesmím zapomenout, musím koupit, musím zajít, musím objednat…

Hlava je přeplněná, vemte si, jak dlouho už do ní něco cpeme. A to se vám najednou začínají dít věci. Tak třeba:

Jdete na záchod s mobilem v ruce a odtud odcházíte s ruličkou toaletního papíru.

Stojíte u výtahu a dcera se ptá „půjdeme pěšky?“ Odpovíte spontánně: „počkáme raději na autobus.“

Vyjela jsem autem teď v sobotu do Karlových Varů a vzala jsem si s sebou termosku se zázvorovým čajem. Povolím takový ten mačkací ventil a nahnu termosku k puse, když teplý čaj začal vytékat z úplně jiného místa, než jsem čekala, přímo do mého výstřihu! Ztvrdla jsem a pak už jsem se jen smála, to už prostě nevymyslíš!

Dcera říká, to nic není, mami, já si ráno vzala talířek, že si na něj dám chleba a jdu k rychlovarce a naliju si na talířek vodu.

A tak jsem nadhodila v mém okolí toto téma a divili byste se, co všechno se lidem děje.

Kolegyně jde kolem mě a říká, tak si to představ, mám naruby blůzičku. Odchází na WC si ji přehodit a vrací se se slovy, „se picnu“, tak já mám naruby i spodní kalhotky, já to do toho důchodu nedám!“

Jiná kolegyně říká: „To nic není, přijdu domů z nákupu, uklidím ho a za chvíli na mě muž volá z kuchyně, hele, proč máme v lednici toaletní papír?“ Tak se tiše zamyslím a říkám si, „safra a kam jsem dala tu kachnu?“

A to už vůbec nemluvím o věcech, které se tak často v mých rukách stanou pohyblivé. V neděli jsem vzala mističku s připraveným tvarohem na koláčky, miska nejenže vyklouzla z mé ruky, ale udělala malé salto a já, ve snaze ji v tomto rychlém veletoči chytnout, jsem jí ještě pomohla zvýšit rychlost, kterou se blížila k podlaze, takže tvaroh a střepy byly úplně všude.

A ještě další a další příběhy, by sem mohly patřit, které mě teď napadají.

Přivezla jsem z Německa sójovou omáčku, manžel rád vaří asijské pokrmy. „Hmm, tak to si musím očuchat“, povídá a otevírá lahvičku – víčko z nepochopitelných důvodů vystartovalo jako rachejtle a omáčka byla na stropě!

Byla jsem v Německu u mé tchýně a po ránu jsem si chtěla namazat obličej, tak jsem zkoumala krémy, které tam měli vystavěné, tehdy jsem ještě moc německy neuměla. Vzala jsem jeden a namazala na obličej, nešel ale moc dobře roztírat a hrozně mě začal pálit obličej. Vyběhla jsem z koupelny a ptala se tchýně, co to je za krém? Strašně se smála – to je pěna na holení od tchána! To nevymyslíš…

Tak to jen rychlá úvaha o věcech, které se prostě dějí a budou dít a já budu moc ráda, když se najde mezi vámi někdo, kdo má podobné veselé zkušenosti, ať v tom nejsem sama...

Už blbnu

Spor rakouských jeptišek "squaterek" s církví po útěku z domova důchodců pokračuje

Strach z červené pohovky vystřídal úsměv: Natálie Puškinová otevřeně o rozchodu i nové životní etapě

„Kdybych svůj příběh nezveřejnil, už bych byl po smrti,“ říká Adam, jehož boj s rakovinou sleduje celé Česko

Předčasně narozený syn herečky Obermaierové: Deprese, plná invalidita, život závislý na matce a násilnický otec

KVÍZ: Najděte chybu v názvu filmu. Vybavíte si jména slavných českých snímků?