Vydra vyměnil luxusní byt za bývalý prasečák. Investoval do něj miliony, sklízí kritiku za koně, přesto tam nespí

Sdílet

Václav Vydra vyměnil luxus Prahy za dřinu na statku v Malčanech. Jak žije mezi koňmi a co prozradil o vážném zdravotním stavu manželky Jany Bouškové?

Jana Boušková a Václav Vydra

Zdroj: FOTO:Distr. FTV Prima

Když před lety koupil zdevastovaný areál JZD, vypadalo to jako ekonomický nesmysl. Dnes je statek v Malčanech životním dílem Václava Vydry, do kterého investoval miliony korun i vlastní zdraví. Čerstvý sedmdesátník zde zřídil Institut celostní péče, kde prosazuje kontroverzní chov koní naboso a bez stájí. Ačkoliv zde tráví většinu času fyzickou prací, na noc se paradoxně vrací do jiné postele, protože statek vnímá čistě jako pracovní prostor.

Zřícenina místo zámku

Když v roce 2011 kupoval areál bývalého JZD, mnozí si klepali na čelo. Objekt byl v dezolátním stavu a připomínal spíše kulisy pro válečný film než místo pro život. Vydra se však nezalekl. Bývalý prasečák, který dvacet let chátral a zarůstal náletovými dřevinami, začal systematicky měnit k obrazu svému. Nešlo mu o vytvoření luxusní rezidence pro víkendové dýchánky. Jeho vizí bylo vybudovat funkční zázemí, které bude sloužit především zvířatům.

Proměna to byla radikální. Dnes funguje v Malčanech turistické centrum s penzionem, který nabízí pět pokojů a čtrnáct lůžek. Hlavním účelem stavby však zůstává Institut celostní péče o koně. Herec do projektu investoval své úspory, ale také veškerý volný čas. Přestože zde tráví dny prací, nocovat zde odmítá a vrací se za manželkou.

„Tady na Statku Malčany nepřespávám, i když tu máme i pár pokojů pro hosty. Moc se mi tu líbí a mám rád, když odsud nemusím nikam pospíchat. Ale je to tu hlavně o práci – i pro mě – a spát se vracím domů na chalupu, kde je také krásně,“ svěřil se herec před časem pro Novinky.cz.

Celý projekt financoval z velké části sám, ačkoliv využil i dostupné dotace na rekonstrukci. V dobách, kdy nemohl hrát nebo přišla pandemie, musel provoz dotovat z vlastních rezerv. Statek pro něj není výdělečným podnikem v pravém slova smyslu, ale spíše černou dírou na peníze a energii, kterou však s láskou plní. Je to cena za svobodu, kterou si zde on i jeho zvířata užívají.

Svoboda pro koně i za cenu kritiky

Vydrův přístup k chovu koní vyvolává často v odborné veřejnosti vášnivé debaty. Odmítá podkovy a zavírání zvířat do boxů. Jeho svěřenci žijí v takzvaném aktivním ustájení. To znamená, že se pohybují volně po zpevněných plochách a za potravou musí cestovat, což simuluje jejich přirozené podmínky v divočině.

Systém krmení je plně automatizovaný a řízený počítačem. Každý kůň nosí na krku čip. Když přijde ke krmnému boxu, zařízení ho rozpozná a vydá mu přesně odměřenou dávku potravy. Pokud už má „vybráno“, automat se neotevře. Tento mechanismus nutí koně k neustálému pohybu, což je podle herce klíčové pro jejich zdraví a psychickou pohodu. Tradiční stáje považuje za vězení.

Své názory se nebojí prezentovat velmi ostře, což mu v minulosti vyneslo i několik udání na veterinární správu. Vydra je však přesvědčen o své pravdě. „Kůň nepotřebuje stáj jako domov, člověk ho tam uklidí jen proto, že se to tak dělá. Má pocit, že má domeček, že je v bezpečí a nic se mu nemůže stát. Když se pak vystresované a nevyběhané zvíře dostane ven, začne nahromaděnou energii agresivně vybíjet,“ vysvětlil svou filozofii v rozhovoru pro iDnes.cz.

Koně na jeho statku mají volbu. Mohou být venku v dešti, ve větru nebo se schovat pod přístřešek. Podle Vydry si zvíře samo vybere to, co je pro něj v danou chvíli nejlepší. Návštěvníci statku, kteří vidí spokojené stádo, mu dávají za pravdu. Kritici však stále kroutí hlavou nad tím, že koně stojí v blátě a nemají klasickou podestýlku. Pro herce je ale důležitější funkce kopyt a srdce zvířete než estetično.

Útěk z hlavního města

Manželé Vydra a Boušková dnes trvale žijí na Slapech, jen pár kilometrů od malčanského statku. K opuštění Prahy je nedovedla jen touha po přírodě, ale i pragmatická bytová situace. Dlouhá léta obývali velký byt na pražském nábřeží. Po restituci domu a změně majitele však o tento domov přišli. Nový vlastník chtěl dům rekonstruovat a nájemníky v podstatě vypudil. Místo hledání nového velkometrážního bytu v centru se rozhodli investovat peníze do dostavby domu u přehrady.

Prahu však úplně neopustili. Na Smíchově vlastní malý byt, který funguje jako jejich logistická základna. Využívají ho v momentech, kdy mají pracovní povinnosti pozdě do noci nebo brzy ráno a cesta na Slapy by byla časově neefektivní. Je to čistě pragmatické řešení. Skutečný domov mají tam, kde je klid, les a voda.

Jana se vrací do života

Manželka Jana Boušková sice Vydrovo nadšení pro statek v plné míře nesdílí, ale respektuje ho. Na farmě funguje jako pokladník a drží finance pod kontrolou. Pro herečku byl uplynulý rok extrémně náročný a fanoušci o ni měli oprávněný strach. Dlouhé měsíce strávila po nemocnicích a rehabilitačních ústavech.

Vydra přiznal, že situace byla vážnější, než se na první pohled zdálo. „Jana měla smůlu na různá zranění, která vyžadovala operaci. Měla pak i vnitřní problém, který se musel řešit operativně akutně a měla poměrně dlouho narkózu. Ta narkóza rozjela trošku paměťový i motorický problém. Pak si navíc zlomila obratel,“ popsal hercův boj o zdraví manželky deník Blesk.cz. Dnes se však zdá, že je nejhorší zažehnáno a Boušková se pomalu vrací k práci.

O bydlení dalších slavných osobností si můžete přečíst ZDE.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Readzone.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (poznatsvet, novinky, idnes, denik).

Vydra vyměnil luxusní byt za bývalý prasečák. Investoval do něj miliony, sklízí kritiku za koně, přesto tam nespí

Gól Švýcarů neměl platit, vztekal se Sedlák. Český rozhodčí ho odehnal pryč

Hanzlík slaví 78 jako utajený boháč. Brejchová od něj v USA utekla kvůli jedné jediné větě

Podivný konec medailové naděje. Adamczyková si nechtěla stěžovat, Francouzka se jí omluvila

Viděl jsem peklo, nepřeji to ani Hitlerovi. Pastor popsal osm hodin děsu v klinické smrti

Centrum o páté: Prodloužení, které bolí. A svět, který běží dál