Za chronickou únavou nemusí být málo spánku. Může jít o sociální jet lag

Sdílet

Únava dnes působí jako nový normál. Lidé chodí spát relativně brzy, vstávají podle budíku, zvládají pracovní den – a přesto mají pocit, že jim energie protéká mezi prsty. Nejde o lenost ani o špatnou disciplínu. Často jde o sociální jet lag – stav, kdy naše tělo žije v jiném časovém pásmu než náš život.

Zdroj: Kód Enigma - Čeština

Každý máme jiný vnitřní čas

Lidský spánek se neřídí jen počtem hodin, ale také chronotypem – biologickou tendencí usínat a vstávat v určitou dobu. Někdo funguje nejlépe brzy ráno, jiný až večer. Většina lidí je někde mezi tím.

Problém nastává ve chvíli, kdy společnost zvýhodňuje jeden typ – obvykle ty, kteří dokážou fungovat velmi brzy. Pro ostatní to znamená, že budík zazvoní uprostřed jejich biologické noci. Tělo se probudí, ale mozek ještě ne.

Co je vlastně sociální jet lag

Pojem sociální jet lag zavedl chronobiolog Till Roenneberg. Popisuje rozdíl mezi tím, kdy spíme ve všední dny, a kdy spíme o víkendech nebo během volna. Jinými slovy: rozdíl mezi časem, který diktuje společnost, a časem, který by si zvolilo tělo samo.

Je to podobné, jako bychom každý týden několikrát přeletěli mezi dvěma časovými pásmy. Jen bez letadla – a bez šance se aklimatizovat.

Proč to není jen o únavě

Sociální jet lag se neprojevuje jen ospalostí. Dlouhodobé rozladění vnitřních hodin může ovlivňovat koncentraci, náladu, metabolismus i imunitní systém. Ne proto, že by byl „nebezpečný sám o sobě“, ale proto, že tělo funguje dlouhodobě mimo optimální rytmus.

Z biologického hlediska je obzvlášť problematické, když:

spíme v jiných časech každý den,
jíme v době, kdy tělo ještě „spí“,
a střídáme pracovní režim s víkendovým doháněním spánku.

Organismus pak nikdy nemá jistotu, kdy má být aktivní a kdy regenerovat.

Ranní ptáci, noční sovy – a realita všedního dne

Moderní rozvrh zvýhodňuje brzké začátky. Školy, úřady i pracovní doba jsou nastavené tak, jako by většina populace byla přirozeně ranní. Ve skutečnosti tvoří výraznou menšinu.

Zajímavé je, že tento nesoulad nepoškozuje jen „noční sovy“. I lidé, kteří vstávají brzy, často zažívají pokles výkonu později během dne – jen se o tom méně mluví. Biologické hodiny nejsou tak flexibilní, jak by se mohlo zdát.

Světlo jako tichý dirigent

Jedním z nejsilnějších signálů pro naše vnitřní hodiny je světlo. Přirozené denní světlo pomáhá tělu nastavit rytmus bdění a spánku. Umělé osvětlení a obrazovky tento signál rozmazávají – posouvají usínání, potlačují melatonin a prodlužují stav „polo-bdění“.

Výsledkem je paradox:
jsme vzhůru déle, ale ne skutečně bdělí. Spíme déle, ale ne skutečně odpočatí.

Nejde o slabost, ale o nesoulad

Sociální jet lag není osobní selhání. Je to důsledek toho, že biologický čas jednotlivce naráží na jednotný čas společnosti. Tělo přitom dělá přesně to, co má – snaží se přizpůsobit. Jen na to platí daň.

Za chronickou únavou nemusí být málo spánku. Může jít o sociální jet lag

Pro Petra Pavla by to byla vážná soupeřka. Záležet ale bude na dohodě dvou oligarchů

Krvavé inferno na sněhu. Když tragédii lanovky přežila jediná dívka

Žádné notifikace, žádné kolony – a méně stresu. Vědkyně Lucie Ráčková o životě v izolaci i tlaku na ženy

Na portugalských hřbitovech se přestala rozkládat mrtvá těla. Nikdo neví proč

Jakub Vágner je podruhé tatínkem: Narodila se mu další dcera a dojal fanoušky upřímným vzkazem