<p><strong>Dnes je to přesně čtrnáct let, co svět obletěla zpráva o smrti jednoho z nejpodivnějších diktátorů historie. Kim Čong-il, který vládl Severní Koreji železnou rukou, nebyl jen krutým tyranem. Byl to také vášnivý milovník filmu, který pro dobrý snímek neváhal páchat zločiny, a gurmán, jehož účty za alkohol by uživily menší město. Zatímco jeho lid hladověl, on si dopřával luxus, o kterém se běžným smrtelníkům ani nesnilo.</strong></p> <h2>Milovník luxusu a drahého alkoholu</h2> <p>Když se podíváte na fotografie tohoto muže v jeho typické khaki uniformě a s natupírovaným účesem, asi byste nehádali, že šlo o jednoho z největších světových zákazníků značky Hennessy. Kim Čong-il si prostě uměl užívat života, i když jeho země upadala do chudoby. Podle dostupných informací dokázal ročně utratit za tento prémiový koňak neuvěřitelné částky, které se pohybovaly v řádech stovek tisíc dolarů.</p> <p>Jeho bývalý osobní kuchař Kenji Fujimoto, který z KLDR uprchl, ve svých pamětech popsal bujaré večírky, které diktátor pořádal. Nebyla to žádná nevinná posezení. Fujimoto vzpomínal na takzvané „party pro potěšení“, kde alkohol tekl proudem a nechyběly ani spoře oděné dívky. <em>„Tanec je v pořádku, ale nemůžete se dotýkat,“</em> řekl Kim podle Fujimota hostům, když nařídil ženám tančit nahé.<em> „Pokud se dotknete, je to krádež,“</em> dodal prý nekompromisně. Inu, i v zábavě musela panovat tvrdá disciplína.</p> <h2>Únos jako z akčního filmu</h2> <p>Tohle zní jako scénář špatného béčkového filmu, ale bohužel je to realita. Kim Čong-il byl filmový fanatik. Vlastnil sbírku tisíců filmů (včetně bondovek, které miloval), ale úroveň severokorejské kinematografie ho štvala. Zdála se mu nudná a plná klišé. A protože Kim nebyl zvyklý slyšet „ne“, rozhodl se problém vyřešit po svém. V roce 1978 nechal unést jihokorejskou hereckou hvězdu Choi Eun-hee a později i jejího bývalého manžela, režiséra Shin Sang-oka.</p> <p>Když se vyděšená herečka poprvé setkala s diktátorem v přístavu, čekalo ji bizarní přivítání. Místo výhrůžek se dočkala až nečekaně civilního, byť děsivého pozdravu. <em>„Děkuji, že jste přišla, paní Choi,“</em> řekl jí tehdy Kim Čong-il, jak uvádí ve své knize Paul Fischer. <em>„Vítejte. Jsem Kim Čong-il,“</em> představil se. Dokonce si ze sebe uměl udělat legraci, když se jí později zeptal: <em>„Co myslíte, jak vypadám? Nevypadám jako trpaslík?“.</em></p> <p>Pár musel v zajetí natočit několik filmů, včetně slavné „socialistické Godzilly“ jménem Pulgasari. Kim byl s jejich prací spokojený, protože konečně dostal to, po čem toužil.<em> „Proč mají všechny naše filmy stejné ideologické zápletky? Není na nich nic nového. Proč je tam tolik plačtivých scén?“</em> stěžoval si diktátor na tajných nahrávkách, které manželé pořídili.</p> <h2>Smrt ve zlaté kleci</h2> <p>Konec tohoto diktátora přišel 17. prosince 2011. Oficiální zprávy tvrdily, že zemřel na infarkt ve svém obrněném vlaku během cesty za pracujícími. Je v tom jistá ironie. Muž, který se bál létání a miloval rychlá auta a drahé vlaky, nakonec vydechl naposledy právě na kolejích.</p> <p>Po jeho smrti se vlády ujal jeho syn Kim Čong-un, který v rodinné tradici víceméně pokračuje. Kim Čong-il po sobě zanechal zemi v izolaci, ale také neuvěřitelné historky o své marnivosti, které nás nepřestávají překvapovat ani po čtrnácti letech.</p> <p class="article-sources"><em>Zdroj informací: autorské zpracování redakce <a href="https://www.readzone.cz/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Readzone.cz</a> na základě veřejně dostupných informací z médií (<a href="https://www.mic.com/articles/86923/kim-jong-il-spent-more-on-hennessy-in-a-year-than-most-people-make-on-wall-street" target="_blank" rel="noopener noreferrer">mic</a>, <a href="https://collider.com/the-lovers-and-the-despot-documentary-choi-eun-hee-shin-sang-ok/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">collider</a>, <a href="https://www.goodreads.com/author/quotes/782393.Paul_Fischer" target="_blank" rel="noopener noreferrer">goodreads</a>).</em></p>
