CENTRUM.CZ > Jihlavská Drbna > dnes, 07:05

DRBNA HISTORIČKA: Augustin Strobach. Divoši za korálek dávali velké kuře

Sdílet

Máme město s mimořádně bohatou historií, do jejíž mozaiky zapadá svým dílkem výjimečný životní příběh jihlavského rodáka a prvního jihlavského mučedníka Augustina Strobacha. Zemřel skutečně mučednickou smrtí po osmatřiceti letech bohatého života na jednom z Mariánských ostrovů jižně pod Japonskem. Domorodci jej ubili 27. srpna 1684 dřevěnými palicemi.

Ostatky misionáře Strobacha spočinuly v jihlavském kostele sv. Ignáce roku 1702 a odpočívají tam dodnes. Jeden z nejstarších snímků kostela kolem roku 1850. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek

Zdroj: Jihlavská Drbna - zprávy z Jihlavy a Vysočiny

Pěkný měšťanský dům, kde se Augustin narodil 12. března 1646, stával v ulici Matky Boží v místech dnešního průjezdu z Palackého ulice.

V jeho nejlepších letech příjemný, přátelský, chytrý a svým způsobem výjimečný muž v černé jezuitské klerice padl obyčejně každému hned do oka. Už při jeho příchodu na svět mu předpovídali výjimečnou budoucnost. „U přítomnosti kmotrů Petra Pauspertla a manželky jeho Anny ve farním kostele svatého Jakuba pokřtěn byl. Otec jeho, měšťan jihlavský Jan Strobach, bydlel se svou chotí Marketou v ulici Matky Boží v domě číslo 19,“ vypovídá dobový zápis. Jak Augustin rostl, blízcí si všímali, že přes dětský věk je k sobě tvrdý, k druhým mírnější a leccos jim dovede odpustit. Že rád pobývá dlouho na modlitbách, své tělo trýzní posty, i mrskáním. Až mu v tom pro jeho horlivost rodiče museli bránit.

„Výtečnými nadán jsa vlohami, navštěvoval Augustin latinské školy v Jihlavě a oddal se pak v Olomouci studiím. Do stavu duchovního byv zde přijat, zvláště pokorou, zbožností a sebezapíráním nad spolužáky své vynikal, pročež i dne 14. října 1667 v Brně beze všeliké obavy do tovaryšstva Ježíšova přijat byl,“ zapsal Strobachův životopisec, brněnský biskup František Saleský Bauer.

Byl velmi svědomitý

Noviciát dělal v Brně 1667. Na kněze byl vysvěcen v Olomouci 25. února 1674. Učil rétoriku v Chebu a v Hradišti, ale roku 1678 odejel na misie. Přes Ameriku se dostal roku 1682 s Janem Tilpem a Matějem Kukulínem na Mariánské ostrovy v Tichém oceáně.

Augustin Strobach byl ve vztahu k nadřízeným velmi svědomitý. Sepisoval bohaté informace o svém životě a dění kolem. Jeho listy putovaly v podpalubí plachetnic do Evropy a k jeho nadřízeným v Brně. Dopisy, které posílal do české provincie řádu, patří podle historiků mezi perly barokního písemnictví i pro osobitý humor a vtip mezi řádky.

Domorodci byli podle Augustina zpočátku vstřícní, tolerantní, ba dobrosrdeční, měli však i svoje temné stránky. „Pravého Boha nepoznali, ale také žádné modle ani ďáblu se neklanějí. Jen kosti mrtvých, zvláště jejich hlavy ctí, chovajíce je po svých domech ve veliké úctě. Pokaždé při společném jedení jim napřed nejlepší sousto podávají. Měrou, kterou barbaři tito provozují krutosti na živých vraždami a zabíjením, mají též uctivost k mrtvým,“ napsal v jednom z dopisů misionář.

Dobový tisk s vyobrazením posledních chvil misionáře Augustina Strobacha z Jihlavy na ostrově Tinianu, tištěný v několika podobách. Jihlavané měli obrovský zájem o barevné tisky. Obrázky dokonce sbírali. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek

Vzpomínal, že v začátcích domorodci na Mariánských ostrovech za jediný skleněný korálek nabízeli misionářům velké kuře a za zvoneček patnáct kuřat. Domorodci prý žili jako v Ráji, napsal Strobach: „My zde nemáme jedněch toliko žní, nýbrž jest jich zde několik, každého měsíce v roku klidí se buď z toho, buď z onoho pole a některá pole tři i čtyřikráte za 12 měsíců vydávají úrodu.“ Popsal také, jak divoši z kostí lidských obětí zhotovují hroty šípů a kopí. „Čím větší muž neboli oběť je, tím větší jsou hroty z jeho kostí zhotovené a proto Indiáni obzvláště bezživotí vysokých mužů vyhledávají. K tomuto účelu, aby totiž 12 hrotů ze mne zhotoveno bylo, nerad bych umřel, ačkoli jinak pro Krista život svůj obětovati nejen hotov, nýbrž i žádostiv jsem,“ zdůraznil svůj vztah k Bohu.

Uzavřel stovku manželství

Domorodci jej brzy přijali mezi sebe, uzavírali křesťanská manželství a naučili se posluhovat při bohoslužbách. Podle brněnského biskupa Františka Saleského Bauera pokřtil Strobach asi 450 divochů a uzavřel mezi nimi stovku manželství. „K získávání duší mezi divochy mu velice pomáhal tabák ke kouření, zvláštním jsa pro ostrovany lákadlem a vnadidlem. P. Strobach jej všude s sebou nosil a žertem říkával, že u Indů svatá víra netoliko sluchem, alebrž i ústy, ano i nosem, vchází do srdcí.“

Po čase vypuklo povstání a domorodci misionářům na ostrově zapálili kostel. „Jihlavan Augustin Strobach byl 27. srpna roku 1684 za povstání domorodých kmenů proti vládě na ostrůvku Tininu ubit domorodci dřevěnými palicemi,“ shrnul svého času kooperátor jihlavské farnosti sv. Jakuba Oldřich Med.

Ostatky prvního jihlavského mučedníka se dostaly spletitými cestami osudu z dalekých ostrovů do rodné Jihlavy. Ve schránce odpočívají v kostele sv. Ignáce.