Držela Syna, kterého musela pustit

Dva pohledy na Marii – a pokaždé cítím, jak mi srdce přestane na chvíli tepat. V její odevzdanosti je síla, která mě zahanbuje i inspiruje. Ať už čtu o jejím „fiat“, nebo o tom, jak drží mrtvého Syna v náručí, nutí mě to znovu přemýšlet, co to znamená důvěřovat Bohu úplně. Bez zbytku. Bez výmluv.

Dnes dva momenty ze života Marie, které ohnivým šípem střílejí do srdce.

Marie se v Bibli neobjevuje často. Je však u všech důležitých momentů. Klíčovou roli hraje hlavně na začátku celého dramatu, když se má narodit Mesiáš. Je to ona, za kterou nečekaně přijde anděl Gabriel a oznamuje jí (pro některé to není oznámení, ale otázka) že její život se navždy změní:

„Budeš mít syna a dáš mu jméno Ježíš…Jeho království nebude konce.“ (Lk 1:31-33).

Změnit se má však nejen její život, ale i historie lidstva. Marie byla velmi mladá (podle některých jí bylo 14 let), určitě bychom hned řekli, že je nevyzrálá, nepřipravená, nekvalifikovaná. Ale Bůh si nevybírá podle schopností, ale podle dostupnosti a tohle jednoduché děvče odpovídá slovy, které o několik století zaplaví dveře nejslavnějších katedrál: Fiat mihi secundum verbum tuum – Ať se stane podle tvého slova.

Tato slova jsou známá jako Mariin „Fiat“ (není to její auto). Fiat latinsky znamená „ať se tak stane.“ Fiat znamená úplné odevzdání se Boží vůli bez ohledu na následky.

Marie přijímá svůj úděl a neptá se žádné další otázky. Takhle vypadá člověk, kterého srdce je úplně odevzdané Bohu. Marie má vyoperovanou vlastní vůli. Úplně zapomínána na svoje plány, svoje představy, svého snoubence (!), svůj instagramový profil. Neřeší, že chtěla jít na farmacii nebo na výlet do zahraničí anebo se chtěla živit prodáváním Avon produktů. Naplno se rozhoduje podřídit se Božím plánům. Tečka.

To, že se Bůh tak pokořil, že měl lidskou matku, fascinovalo křesťanské myslitele od časů apoštolů. Jaké to bylo vychovávat Boha? Měl Ježíš hrdiny? Jaká byla jeho oblíbená barva? V těchto otázkách se propadáváme do vzduchoprázdna. Přemýšlení nad tím, že žena měla Krista v děloze, že ho vychovávala, však bombarduje představivost teologů od vzniku církve. Díky její reakci se o několik století budou po celé Evropě stavět gotické katedrály, které budou věnovány Notre Dame – Matce Boží.

Svět hladoví a žízní po lidech, kterých srdce je naplno odevzdané Bohu. Po lidech, kteří dávají víc než drobky, víc než 90%, víc než 99%. Jak moc chybí tito lidé v dnešním světě, v dnešní církvi. Jak moc absentují mezi námi světci, kterých slova jsou Boží slova, kterých skutky jsou Boží skutky. Občas je možné je zahlédnout, protože světci stále kráčejí mezi námi. Setkání s takovými lidmi bývá zážitkem. Učí nás 2 věci:

Uctívání Marie provokuje, ale otevírá cestu k pochopení bolesti 1. Jaký je Bůh . Přes jejich myšlenky, slova, projevy poznáváme Krista. Setkání s nimi znamená setkání s Kristem. 2. Jaký bych já mohl být. Pozvání ke svatosti totiž není poslání pro vyvolené, ale pro každého. Světci jsou jen hříšníci, kteří to nevzdali.

Být svatým znamená říct svůj fiat, vykročit do nepohodlí života, opouštět komfort, brát svůj kříž. Ne dělat kompromisy a hledat hranici, jak moc můžu být křesťanem bez toho, aby mě to něco stálo.

Tolikrát se zlobíme, že Bůh nám nějaké věci dal a potom vzal, často i věci, které pro nás znamenají hodně. A potom vidíme tento Mariin obraz.

Její život je obrovským, možná největším příkladem toho, že Bůh dává i bere. Syna, kterého porodila někde ve stodole, kterému měnila plenky a vozila ho, kterého vychovala a učila násobilku, který se dotýkal chromých a kráčel po vodě…byl před chvílí bičovaný a potupně vyvěšen na kříži. A teď je mrtvý v jejím náručí.

… A i tak tomu věřila, že bolest, kterou cítila, je pro její dobro, a moje dobro a tvoje dobro.

Často toužíme po víře, jakou měli velcí světci, kterých modlitby pohnuly tvrdými srdci. Dnes v tichosti tohoto obrazu je mojí modlitbou mít víru jako Marie.

Dietrich Bonhoeffer jednou řekl, že utrpení bez Krista je bolest a utrpení s Ním, je oběť.

Když Marie viděla, jak její Syn odevzdává svůj život za svět, který si to nikdy nevážil… to byla oběť srdce.

Přeji si, aby mezi námi povstali další lidé, jako byla ona.

Autor: Richard Nagypal Zdroj: LeaderXpress

Záchrana na Pobeda Peaku skončila tragédií. Horolezkyně Nagovicynová zůstala v horách

Zuzana Belohorcová se rozhodla pro explantaci: „Bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí“

Dveře Hell’s Kitchen se poprvé otevřely: Jan Punčochář nevěřil vlastním očím a hned v prvním díle soutěž opustili dva účastníci

Smutná zpráva o zhoršujícím se stavu Bruce Willise: Jeho mozek prohrává bitvu

Svalová atrofie, život na vozíku i boj o dech. Dcera známé tanečnice vypráví svůj příběh