Jan Urban: Vznik nové vlády provází propagandistické šidítko a otrocká mentalita

KOMENTÁŘ. Česká politika je věrným odrazem společenství jazyka bez zodpovědnosti za vlastní život i dějiny. S elitou, pro kterou jsou moc a hesla důležitější než služba a skutečnost. Politická hloupost, předstírání a zbabělost tuto elitu-jen-podle-jména ovládly v okamžiku vzniku Československa v roce 1918, kdy se ve svých očích proměnila v „panský národ“.

Politická hloupost, předstírání a zbabělost se staly podstatou převládající politické nekulturnosti, trvající dodnes. V roce 1992 se pak zcela přirozeně přenesla i na jeho osamostatňující se následnické státy.

Vychází z otrocké mentality, které ani polistopadová svoboda a samostatnost nepomohly narovnat páteř a pochopit smysl národního společenství. To je totiž definováno směřováním „býti pro něco“, v kontrastu s primitivnějšími kolektivistickými identitami „býti proti někomu“.

Politika, vycházející z otrocké mentality, v sobě nevyhnutelně mísí demagogii, krátkozrakost, gesta a žvanivost. Stejně tak ovšem vyhýbání se zodpovědnosti, pravdě, a zcela logicky, cti a hrdosti.

Vzniká tak jen guláš ze zbytků, poživatelný jen chvíli a se spoustou pepře, servírovaný ovšem „umělecky“ ve vydlabaném bochníčku kulatého chleba a rádoby uměleckými příbory. Odkud povane vítr Odcházející vláda „slušnosti“, stejně jako žádná předchozí, nepřinesla program dnes už životně důležitých reforem. V některých oblastech jistě odvedla dobrou práci, ale mlčením o korupci a krytím korupčních vazeb především ODS ztratila důvěru voličů.

A to nemohla napravit žádná předvolební kampaň. Otrocká mentalita neumí přiznat chyby či vinu a tak je zbytečné čekat na obrození ODS či její přerod v moderní dělnou politickou stranu bez kmotrovských spolků a neproniknutelných regionálních mafií.

Nastupující garnitura slepené koalice ANO, SPD a Motoristů je na tom ještě hůř. Nemá žádnou vizi a její program je jen propagandistickým šidítkem na jedno použití. Jakoby se vše mělo podřídit sentimentu „nedívejte se na nás a nic od nás nechtějte, my si vždycky počkáme, odkud povane vítr“.[souvisejici]

A než se tak stane, budou padat silná slova o čemkoliv. Ukažme si to na příkladu Jana Zahradila, dalšího z frekventantů pomocné školy VK.

Léta se vydává za konzervativního politika. Dlouhá léta dokonce funkcionařil v Evropském parlamentu ve vedení poněkud impotentní Aliance evropských konzervativců a reformistů. V posledních týdnech dal řadu rozhovorů s jediným tématem – je potřeba zapomenout na obhajobu lidských práv, kterou, jak si asi nevšiml, už mnoho let české politické strany ani nezmiňují.

On sám takovou politiku považuje za „poučování“ a to prý ve změněném světě velmocí nefunguje. Funkcionář nikdy nemůže porozumět rozdílu mezi respektu hodným charakterem, z něhož vyrůstá všem pochopitelná identita a bezprincipiálním přitakávání mocným.

Jistý francouzský šlechtic Alexis de Tocqueville je celosvětově považován za jeden z nejvlivnějších zdrojů moderního evropského konzervatismu. Ve svém stěžejním díle „Demokracie v Americe“ (1835) napsal:

„Díky konceptu lidských práv byli lidé schopni definovat bezpráví a tyranii. Díky tomu může být každý občan nezávislý, aniž by byl svévolným, a může se podřizovat, aniž by se ponižoval. Když se člověk podřídí nátlaku, plazí se a ponižuje, ale když se podřídí zákonu, který sám udělil svému bližnímu, v jistém smyslu stojí nad těmi, kdo mu vládnou“.

Nebo:

„Neexistují velcí lidé bez ctností, neexistují velké národy – a dokonce neexistuje ani společnost – bez respektu k lidským právům. Jakou hodnotu má totiž společenství myslících a inteligentních jedinců, kteří jsou sjednoceni pouze silou?“

Ale to je asi pro novou českou „politickou elitu“ příliš složité. Bezhodnotové přitakávání síle nikdy nezíská respekt a spojenectví. A tím spíše ne dnes. Nesmyslné marketingové dostihy Překotně měnící se svět se v posledních třiceti letech stal rukojmím dopadů informační revoluce. Demokracie, která měla být obecným receptem na otevření společenství a jejich diskusí po průmyslové revoluci devatenáctého století, zdánlivě selhává pod tlakem internetu a algoritmů sociálních sítí.

Přetlak a devalvace kvality informací, změna jazyka a vědomé ničení vlivu standardních médií proměnily klasickou představu o demokracii stabilních pravidel a neměnných (konzervativních) hodnot v nesmyslné marketingové dostihy nekonečných volebních kampaní se stále hloupějším a agresivnějším narativem stále nestoudnějších „politiků nové doby“.

Zájem celku, země, demokracie či spojující hodnoty jsou zapomenuty.

Původní politická demokracie devatenáctého století reagovala na potřebu organizace a reprezentace zcela nové společenské situace. Průmyslové dělnictvo, městské obyvatelstvo a odliv populace z venkova, totální proměna ekonomiky, nová role bank, státní vzdělávací soustavy, povinná vojenská služba a radikální idea národního státu – to všechno mělo najít řešení ve „vládě lidu“.

Přes všechny nedostatky a tragédie dvou světových válek, holocaustu a války studené, bylo nesporným kladem klasické demokracie prosazení kolektivního posuzování problémů a rozhodování o jejich řešení.

Současná oligarchizace národních ekonomik vede k přímému ovlivňování politiky a vytváření zcela nových symbióz vlivu a politické moci. Skupování a glajchšaltizace médií a politiků ponechává z původní reprezentativní demokracie jen formální slupku. Stále více se prosazuje fašismu stále podobnější vůdcovské ovládnutí státu a jeho hospodářství. Definice fašismu Pokud by se laskavému čtenáři zdál podobný odhad přehnaný, dovolím si odkázat na Blackwellovu encyklopedii politického myšlení a část z její definice fašismu (CDK/Proglas/Jota, Brno 1995, s. 115):

„Divoký kapitalismus musí být nahrazen klasickými nástroji národní solidarity – řízenou ekonomikou a korporativní organizací završenou silným státem, rozhodovacím aparátem, který představuje vítězství politiky nad ekonomikou. Fašistický stát, tvůrce všeho společenského a politického života a všech duchovních hodnot, bude samozřejmě vládnout ekonomice a společenským vztahům.“

Podobně zní i v současnosti nejpřijímanější definice fašismu od britského historika Rogera Griffina. Podle ní je fašismus zásadně ideologií vlastní vyvolenosti a „nového začátku“ kolektivní identity „národa“.

V okamžiku krize vybírá a pověřuje vůdce, aby z ní národ vyvedl a s odvoláním na slavnou a mytizovanou minulost vytvořil zcela novou národní identitu.

O čem jiném je trumpovská MAGA, „ruský svět“, režim Nicolase Madura ve Venezuele, a desítky jim podobných, jen méně známých režimů v Africe, Asii a Střední Americe?

A ještě jedna podobnost dneška s koncem třicátých let minulého století. Nejnovější Trump-Putinův „mírový plán“ k ukončení války na Ukrajině je až příliš podobný fašistickému paktu Molotov-Ribbentrop ze srpna 1939.

Rok předtím Evropa ještě věřila, že souhlasem s obsazením Rakouska a rozbitím Československa možná navždy usmíří Hitlerovu agresivitu. Jen týden po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop pak začala druhá světová válka.

Demokracie je vládou nezcizitelných lidských práv a pravidel. Nikdy nesmí zapomenout, že jakákoliv diktatura je automobilem bez brzd, který sám od sebe nikdy nezastaví. Evropa se musí pro svoji vlastní bezpečnost včas postavit jakémukoliv fašismu – tedy i tomu, který dnes přichází z Bílého domu ve Washingtonu.

Musel se koukat na znásilnění snoubenky. Itálii šokoval další útok migrantů

Kariéře je konec? Generála Hyťhu čekalo zahraničí, bez prověrky je nepoužitelný

Nejhůře placené práce v Česku: Tito lidé dostávají almužnu, za takové peníze nejde vyžít

Neuvěřitelná proměna Dagmar Havlové: štíhlejší, svěží a s úsměvem, který jí ubral roky

Eva Feuereislová prohrála soud s novinářkou Wolfovou. Musí jí zaplatit 300 tisíc korun