<p><strong>Když si dnes představíme velrybu, vidíme mohutného obra, který si v klidu pluje oceánem. Živí se planktonem a vypadá více méně mírumilovně. Ovšem, jejich předchůdci, vypadali jinak. Nedávný paleontologický objev z <a href="https://www.svetcestovatele.cz/zlata-horecka-za-kterou-se-muzete-podivat-do-australie/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Austrálie</a> ukazuje, že se jim vůbec nepodobal. Byl malý, měřil sotva dva, maximálně tři metry. Jeho čelisti byly vyzbrojeny zuby, které by dokázaly ryby i ptáky roztrhat na kusy. </strong></p> <h2><strong>Lovec v těle delfína</strong></h2> <p>Jeho stavba těla a lebky naznačuje, že šlo o aktivního predátora. Měl velké oči směřující dopředu, což mu poskytovalo vynikající prostorové vidění. To poskytovalo klíčovou výhodu při lovu. Ostře špičaté zuby byly uzpůsobeny k trhání masa, nikoli k filtrování potravy.</p> <h2><strong>Předchůdce obrů</strong></h2> <p>Tvor je považován za zástupce rané fáze vývoje kytovců. Teprve před miliony let po něm se začaly objevovat obří velryby živící se planktonem. Tento malý, ale nebezpečný úlovek představuje mezičlánek v evoluci. Ukazuje, že ne všichni předci byli mírumilovní!</p> <h2><strong>Život ve studených vodách</strong></h2> <p>Fosilie byla nalezena na pobřeží australského státu Victoria. <strong>Před 25 miliony let šlo o oblast, kde se mísily chladné a teplejší proudy.</strong> Místo zajišťovalo bohatství ryb a mořských ptáků. Tvor se zde pravděpodobně pohyboval v hejnech menších predátorů. Dokázal se rychle přizpůsobit různým typům kořisti.</p> <h2><strong>Důkaz brutálního lovce</strong></h2> <p>Analýzy jeho čelistí ukázaly, že měl silné žvýkací svaly. <strong>Ty mu umožňovaly vyvinout značný tlak. Dokázal tak uchopit kořist, prudce trhnout hlavou a vytrhnout kus masa.</strong> Taktika byla účinná zejména u ryb a ptáků, které lovil u hladiny. Vědci také předpokládají, že mohl napadat i mláďata větších mořských živočichů.</p> <figure class="wp-caption alignnone"><img class="size-full wp-image-58432" src="https://hpx-cdn.xsd.cz/articles/f825bcc4-7b89-57fb-92d6-71f68a9dc628/0Cq9rBUr4a/w1024.webp" alt="" width="600" height="450" /><figcaption class="wp-caption-text"><em>Foto: wikimedia commons, Nobu Tamura, <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Janjucetus_NT_small.jpg#/media/File:Janjucetus_NT_small.jpg" target="_blank" rel="noopener noreferrer">https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Janjucetus_NT_small.jpg#/media/File:Janjucetus_NT_small.jpg</a></em></figcaption></figure> <h2><strong>Evoluční slepá ulička</strong></h2> <p>Ačkoliv byl výjimečně vybavený, dlouhodobě v evoluci neuspěl. Jak se klima měnilo a oceány zaplavovaly nové druhy potravy, větší a efektivnější kytovci dominovali. Planktonové filtry, které se vyvinuly u jejich potomků, byly energeticky úspornější než lov. Janjucetus tak postupně z mořských vod zmizel.</p> <h2><strong>Fascinující okno do minulosti</strong></h2> <p>Objev vědcům pomáhá lépe pochopit, jak se velryby vyvíjely od predátorů k obrům. Zároveň ukazuje, že pravěk oceánů nebyl jen světem gigantických plazů. Ale i menších, avšak velmi účinných lovců. Pro paleontology představuje jeho fosilie cenný klíč k rekonstrukci dávného života.</p> <p><em>Zdroje info: ct24.ceskatelevize.cz, godar.cz</em></p> <p><em>Náhledové foto: wikimedia commons, Paleocolour, <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Janjucetus_hunderi_skull.jpg#/media/File:Janjucetus_hunderi_skull.jpg" target="_blank" rel="noopener noreferrer">https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Janjucetus_hunderi_skull.jpg#/media/File:Janjucetus_hunderi_skull.jpg</a></em></p>The post <a href="https://www.svetcestovatele.cz/janjucetus-praveka-velryba-s-velkymi-zuby-a-dravymi-pudy/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Janjucetus: Pravěká velryba s velkými zuby a dravými pudy</a> first appeared on <a href="https://www.svetcestovatele.cz" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Svět cestovatele</a>.
