Každý řidič to alespoň jednou v životě zažil: Na palubní desce se rozsvítí nejméně oblíbená kontrolka doprovázená hlášením o nízké hladině paliva a začíná běžet čas! Respektive odpočítávání dojezdových kilometrů.
Následuje typická hra nervů, rychlé přemýšlení, jak daleko je asi nejbližší pumpa, a tiché doufání, že auto snad není tak pesimistické, jak se snaží působit. Máte pocit, že pořád ještě dost ujedete. Ale téměř nikdy nemáte přesné tušení, kolik kilometrů je to doopravdy a jaké riziko na sebe berete, pokud necháte auto skutečně „dojet do sucha“.
Kolik vlastně v nádrži zbývá? Moderní vozy jsou vybavené palubním počítačem, který ukazuje orientační dojezd podle aktuální spotřeby a odhadu zbylého paliva. Většina aut začne varovat už při zhruba 10–15 procentech kapacity nádrže, svítí palivová kontrolka, občas i pípání. Ale rozhodující je, co se děje při samotné nule.
Ve skutečnosti téměř žádné auto nedovoluje, aby se palivo zcela spotřebovalo, ukazatel nuly znamená obvykle ještě několik málo litrů nouzové rezervy. Nejčastěji zůstává v nádrži mezi 3–7 litry u běžných osobních aut. Reálný dojezd při nulové hodnotě proto bývá někde mezi 20 a 60 kilometry v závislosti na automobilu, jízdním stylu, motoru i momentální spotřebě. Některé vozy, hlavně vyšší třída, mají rezervu nastavenou ještě štědřeji, jiné jsou naopak přísné a po rozsvícení kontrolky riskujete, že do pár kilometrů skutečně dojde palivo.
Čtěte také : V autobazaru jsem usmlouval 50 tisíc slevu na auto za 300 tisíc. Stačilo říct tuhle větu a prodejce mi ještě děkoval
Souboj "kdo s koho" právě začíná. Zdroj: Shutterstock Ve světě řidičských legend panuje představa, že na rezervu zvládnete až 100 kilometrů. Realita je mnohem skromnější:
městská mini auta (Fiat 500, Toyota Aygo, Hyundai i10): 20–35 km na rezervu kompaktní hatchbacky (Golf, Fabia, Focus): 30–50 km na rezervu SUV a větší sedany: 40–65 km, ale jen za ideálních podmínek bez prudkých akcelerací, tj. ekonomickém stylu jízdy Nabízí se otázka, proč automobilky neuvádí přesné číslo. Důvodem je bezpečnost a proměnlivé podmínky – auto neví, zda budete brzy stát v kopci, jedete po dálnici, nebo městě, kolísání spotřeby dělá velké rozdíly v dojezdu na poslední litry.
Co se opravdu stane, když dojde palivo? Zatímco u starých aut vás čekal maximálně trapas u krajnice, dnešní technika je mnohem citlivější a cena za chybu může přesáhnout několik tisíc, i desítek tisíc korun.
Benzínový motor: Pokud dojde benzín, motor se prostě zastaví. U většiny moderních aut znovuuvedení do provozu spočívá jen v dolití benzínu a párkrát „protočit klíček“, aby se palivový systém odvzdušnil. Problém nastává, pokud do vyprázdnění protáhnete ukazatel skutečně až na nulu – do nádrže, hadiček i vstřikovačů se může dostat vzduch, případně nasaje usazeniny ze dna nádrže, v extrémních případech může dojít k poškození palivového filtru či vstřikovací trysky.
Čtěte také : Lidé s nízkou inteligencí často jezdí vozy této značky, říkají psychologové
Naftový motor: U dieselů je vyčerpání nádrže podstatně větší problém a žádný odborník si to dobrovolně nezkusí. Současné diesely s vysokotlakým vstřikováním (common-rail, PD) jsou extrémně citlivé na zavzdušnění – jakmile dojde nafta, motor se zastaví a restart není jednoduchý. Často je nutné provést speciální odvzdušnění pomocí diagnostiky, někdy je třeba i zásah servisu. Do palivového systému také mohou proniknout nečistoty, které poškodí čerpadlo nebo vstřiky. Opravné náklady pak mohou v krajních případech představovat klidně desítky tisíc korun.
A co hybridy a elektromobily? U hybridů a plug-inů platí podobná pravidla, pokud dojde benzín/nafta, můžete chvíli pokračovat na elektřinu, ale dojezd bývá maximálně několik desítek kilometrů. U čistých elektromobilů je situace komplikovanější – pokud baterie skutečně vynuluje napětí, některé vozy vyžadují zásah servisu, protože si chrání akumulátor před hlubokým vybitím.
Jízda nadoraz má svá technická rizika. V nádrži se víc koncentrují usazeniny, s větším podílem vzduchu hrozí koroze v palivové soustavě, menší tlak zvyšuje šanci na vznik bublin v systému. U dieselů se navíc při neustálém „dojíždění“ zvyšuje opotřebení čerpadla, což vede ke zkrácení jeho životnosti.
Ne vždycky ztroskotáte v bezprostřední blízkosti benzínky. Zdroj: Shutterstock Na takzvané hladové oko možná ještě pár kilometrů ujedete, ale zdaleka ne tolik, kolik si obvykle myslíte. Zatímco v nouzi přeprat nádrž znamená pár vymodlených kilometrů navíc, v každodenním provozu se to – zvlášť u nafty – může zatraceně prodražit. Největší problém je vždy u moderních dieselů. I proto platí železné pravidlo zkušených řidičů: Když se rozsvítí palivová kontrolka, je ten správný čas u první benzínky zastavit a natankovat. Dřív, než si budete vyčítat, že jste kvůli pár kilometrům navíc přišli o čas, peníze – nebo ještě hůř, vlastní bezpečí na silnici.
Zdroje: autotrip.cz , elenka.cz , autozive.cz