Kuřimská kauza po 18 letech: Záběry z dětské chůvičky vyděsily Česko. Pachatelé jsou už na svobodě pod novými identitami

Uplynulo osmnáct let od chvíle, kdy náhodně zachycený signál dětské chůvičky odhalil jeden z nejděsivějších případů týrání dětí v historii české kriminalistiky. Kuřimská kauza otřásla zemí a dodnes vyvolává otázky, na které neexistují jednoznačné odpovědi. Všichni odsouzení jsou dnes na svobodě, někteří s novou identitou.

Obraz z chůvičky, který spustil lavinu Vše začalo 7. května 2007 v Kuřimi, kde jeden ze sousedů omylem naladil záběry z cizí elektronické chůvičky. Na monitoru se objevilo nahé dítě s rukama a nohama svázanýma, jak jí jídlo ze země. „ Měl svázané nohy a ruce. Jedl jídlo, které bylo rozsypané po zemi, “ popsal tehdy svědek pro CNN Prima NEWS. Policie po ohlášení události zjistila, že jde o systematické týrání dvou malých chlapců, Jakuba a Ondřeje, které spáchaly jejich matka Klára M., její sestra Kateřina M. a další osoby.

Co se v Kuřimi odehrávalo Vyšetřování ukázalo, že v domě v Kuřimi docházelo k dlouhodobému fyzickému i psychickému týrání dvou malých chlapců. Klára M., matka obou dětí, je podle soudu svazovala, zamykala do klecí a vystavovala hladu i bití. Na činech se podílela i její sestra Kateřina M. a několik dalších osob, které byly součástí zvláštního společenství ovlivněného náboženskými představami a vírou ve „Světlo“.

Znalecké posudky potvrdily, že motivem nebyla snaha chlapce zabít, ale jejich „očista“ a zlomení vůle, aby mohli být podle členů skupiny „vysvobozeni“. V rámci těchto praktik se do rodiny vetřela i Barbora Š., která vystupovala jako dívka Anička, dítě, o něž se mají ostatní starat a chránit ho jako vyvolenou bytost. Ve skutečnosti šlo o dospělou ženu, která dokázala své okolí přesvědčit, že je obětí i duchovním poslem zároveň.

Atmosféra v domě se postupně změnila v uzavřený svět podřízenosti a strachu. Lidé, kteří s Barborou udržovali kontakt, byli přesvědčeni, že pomáhají naplnit vyšší plán. Týrání dětí tak nebylo jen důsledkem krutosti, ale také výsledkem slepé víry, manipulace a psychologického ovlivnění, které vyústilo v jeden z nejtemnějších případů novodobé kriminalistiky.

Dvojí život Barbory Š. Barbora Š. se na podzim roku 2005 podle svých zápisků připravovala na přeměnu v Aničku. „Musím něco vymyslet s tou vizáží. Oni nejsou blbí, “ napsala si tehdy. Držela hladovky, hubla a plánovala plastické zákroky, aby vypadala jako dítě. Po odhalení v Česku uprchla do Norska, kde se vydávala za třináctiletého chlapce Adama.

Podle vyšetřovatelů i psychologických posudků nešlo o člověka s duševní poruchou, ale o osobnost s výraznými manipulativními rysy. Odborníci ji popsali jako člověka s histriónskou poruchou osobnosti, který „má silné sklony k manipulativnímu chování a vyžaduje pozornost okolí“.

V roce 2008 soud poslal za mříže šest lidí. Klára M. dostala devět let, její sestra Kateřina deset. Barbora Š. odešla s nejnižším trestem pěti let. Všichni si tresty odpykali a dnes žijí na svobodě. „Za všechno může něco nebo někdo, ale nám to pořád není jasné,“ uvedl tehdy její obhájce Richard N. pro soudní záznamy.

View this post on Instagram

Náboženské motivy a vliv Hnutí Grálu Z vyšetřování vyplynulo, že část osob kolem Barbory Š. měla vazby na náboženské hnutí Grálu, které v minulosti vedl její otec Josef Š. Znalci potvrdili, že vznikla odštěpená skupina s výraznými prvky fanatismu. Barbora v jednom ze svých zápisků napsala: „Světlo ukazuje cesty, ale je na Jeho věrných, aby je na Zemi provedli.“

Znalec z oblasti religionistiky později uvedl, že „některé osoby byly ve značné míře ovlivněny autoritativní osobou s manipulativním chováním“ . Právě v tomto prostředí podle vyšetřovatelů vznikl plán vytvořit falešnou identitu dítěte, kterou měla Barbora ztělesnit. Týrání chlapců se tak stalo tragickým vedlejším důsledkem této ideologie.

Život po propuštění a nový mediální zájem Po propuštění z vězení se Barbora Š. zdržuje na neznámém místě. Podle Reflexu žije pod jiným jménem, oficiálně v rámci programu resocializace, kde je pod dohledem psycholožky a musí se pravidelně hlásit příslušným úřadům. Reálně však podle novinářů našla zázemí u M. Ř., který s ní byl již během jejího pobytu v Norsku.

Na svobodu se postupně dostali i ostatní aktéři případu. Klára M., matka týraných chlapců, byla z vězení podmínečně propuštěna v roce 2013. Její sestra Kateřina M., která podle soudu organizovala většinu činů a řídila ostatní, vyšla z vězení o rok později. Společně s nimi získala podmínku i Hana B., známá jako teta Nancy, jež se podílela na dohledu nad dětmi v Domě dětí a mládeže Paprsek.

Dva chlapci, kteří byli oběťmi týrání, vyrostli a dnes vedou civilní život. Podle reportáže ČT24 z roku 2017 tehdy žili u svých prarodičů a udržovali kontakt s matkou. Otec, jemuž byli krátce svěřeni do péče, byl později odsouzen za zpronevěru peněz, které měly dětem náležet jako odškodné.

Kuřimská kauza vedla i k zásadním změnám v zákonech a praxi ochrany dětí. Od roku 2009 platí takzvaný náhubkový zákon, který posílil ochranu soukromí obětí a zakázal zveřejňování jejich osobních údajů v médiích. Počet nahlášených případů týrání dětí od té doby roste, což odborníci považují za pozitivní důsledek vyšší citlivosti společnosti k podobným případům.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Readzone.cz na základě veřejně dostupných informací z médií ( ct24.ceskatelevize , idnes , cnn.iprima ).