<p>Z komínového hnízda v jedné české vesnici se stal příběh, který dojmul stovky lidí. Čapí samice, která zůstala sama s vejci poté, co ji partner opustil. Jenže v tomhle případě šlo o drama, které se nevidí každý den. Nešlo o žádnou tragédii, spíš o přírodní rozhodnutí. V hnízdě zůstala čtyři vejce a jediný dospělý pták, který musel zvládnout všechno sám.</p><h2>Když do přírody musí zasáhnout člověk</h2><p>Déšť, slunce, neustálé hlídání, a především naděje, že se z vajec opravdu vylíhnou mláďata. Většina lidí si myslela, že to nezvládne. Ale příroda má vlastní pravidla. A tak se stalo, že z vajec se nakonec vyklubala tři drobná, pípající čápata, sotva držící hlavičky. Na první pohled to vypadalo jako jasná výhra. Jenže to největší zkoušení teprve začalo.</p><p>Samotný čáp stojí před nemožným úkolem. Musí mláďata hřát a chránit, ale zároveň jim zajistit potravu. A to bez pomoci druhého nejde. Brzy se mezi lidmi začalo mluvit o tom, že samici někdo přikrmuje. Možná ze soucitu, možná z dobré vůle. Jenže právě tenhle zásah narušil křehkou rovnováhu mezi divokou přírodou a lidskou pomocí. </p><p>A tak se do hry zapojila i záchranná stanice Makov, které se mláďata podařilo udržet při životě a vyrostla v silné mladé čápy. V záchranné stanici je vychovali náhradní rodiče, handicapovaní čápi Johanka a Honzík, kteří se své role ujali vskutku bravurně a o své děti pečovali s láskou bez přestání. A jak čápata rostla, lidé sledovali jejich životní cestu. Proto také dostala svá krásná jména - Karel, Josef a Helena.</p><p>A pak přišel dnešní den. Na Instagramu se o něj podělil Libor Šejna ze záchranné stanice Makov, který tato mláďata označil za Rychnováčky. On spolu se svými kolegyněmi o čápy dlouhodobě pečoval. Připomněl, že je přijali přesně před třemi měsíci jako jednodenní ptáčata. Tehdy nikdo netušil, jak to dopadne. A dnes ráno, když jako obvykle odletěli od hájovny, ještě ho nenapadlo, že je vidí naposledy.</p> <blockquote class="instagram-media"> </blockquote> <h3>Když nastane smutné loučení a odlet dětí</h3><p>Ještě včera kroužilo nad místem snad deset čápů. Dnes už je ticho a prázdno. Mladí čápi se podle posledního signálu z vysílaček nacházejí kousek od Vimperka a pokračují v cestě. Byli dobře připraveni, teď už je všechno na nich. Projekt vyzývá všechny, aby jim drželi palce. Jsou to stále jen děti a čeká je dlouhá a náročná cesta. <strong>„Celé léto jsem je sledovala a teď mám pocit, jako by mi odletěli vlastní mazlíčci,“ </strong>píše smutně jedna ze sledujících.</p><p>Tím to ale nekončí. <strong>„Když jsem viděla to poslední video, úplně mi zvlhly oči. Držím jim palce, ať cestu zvládnou,“</strong> dodala další nadšená sledující, která malá čápata pravidelně sledovala na YouTube online kameře. </p><p><strong>„Bylo krásné vidět, jak rostou. Teď jim už jen přeju, ať se bezpečně vrátí,“ </strong>dodala další smutná sledující záchranné stanice. Pro lidi, kteří jejich příběh sledovali od prvního dne, je to chvíle plná emocí. Z malých, bezmocných ptáčat se stali mladí cestovatelé, kteří poprvé zkouší své síly ve světě. A i když je odchod přirozenou součástí jejich života, loučení není snadné.</p><p><strong><em>A naše redakce, která tuto záchrannou stanici pravidelně sleduje na on-line kamerách, přeje Karlíkovi, Pepíkovi a Helence hodně štěstí a hlavně opatrnosti. Nevěřte zlým lidem a dejte na svůj instinkt, který vás v záchranné stanici náhradní rodiče učili.</em></strong></p>
