Jak to tedy všechno začalo?
František Šperl: Pracovali jsme s otcem v naší malé stavební firmě. Ale říkali jsme si dlouho, že by bylo fajn koupit a opravit nějakou starou nemovitost. V roce 1999 jsem si všiml ve vývěsce realitky v Sušici na náměstí, že je na prodej zámeček v Mlázovech. Tak jsme to jeli s tátou omrknout. Řekli jsme si, že ten zámek nevypadá tak zle. Bylo to strašně zarostlé, hlavně tedy park. Ale líbilo se nám, že zámek je jednou stranou na návsi a druhou je v přírodě v krajině. Velký potenciál měl i park. Tak jsme si řekli, že když máme stavební firmu, zkusíme to opravit. Já jsem se na stavební fakultě zabýval rekonstrukcemi, tak mě oprava historické památky přišla jako dobrý nápad. Lákalo nás zachránit tu památku a udělat tak něco užitečného. To byl jeden z motivů. Jsme rodinná firma, pracuje tam i maminka a sestra. Všichni jsme to okoukli a objekt jsme v lednu 2000 koupili. Bylo to hodně zdevastované, ale bylo to ještě ve stavu, kdy to drželo pohromadě. V obytné části byl sklad, truhlářská dílna a kancelář družstva, ve vstupní hale byla hasičská zbrojnice a ve stodolách zemědělská technika.
Měli jste od začátku plán na využití zámku i ostatních objektů?
F. Š.: Vypadlo na nás samozřejmě ze skříně mnoho kostlivců. Část objektu se musela ještě vykoupit od družstva, sýpka od obce, stodoly měly spoustu majitelů s drobnými podíly. Bylo to logisticky náročné a trvalo nám to asi pět let. Současně se připravoval projekt na rekonstrukci severního křídla. Řekli jsme si, že našemu areálu musíme dát nějakou náplň a tak ho oživit. Udělat tam ubytování není nic světoborného, ale je to model, který je funkční. Přinese to na zámek život, budou sem jezdit lidé. Pomůže nám to dál s opravou těch dalších objektů. Takto jsme tenkrát uvažovali. V letech 2006–2007 se uskutečnila rekonstrukce. Mnoho věcí jsme museli obnovit podle dobových vzorů, nebo úplně nahradit. Dokonce jsme získali i dotaci z prvních regionálních operačních programů. V roce 2007 jsme už otevírali penzion.
Jakou máte ubytovací kapacitu a co všechno zámek nabízí?
Jitka Šperlová: Penzion má kapacitu 35 lůžek. Máme deset ubytovacích jednotek, něco z toho jsou apartmány, kde jsou dvě ložnice, jinak jsou to studia. Máme zde velký sál a salónek, kde mohou probíhat oslavy a svatby. To je ta ubytovací část našeho areálu. Potom jsme samozřejmě jako zámek také turistickým cílem. Nabízíme prohlídky expozice zámku, která je věnovaná historii panství. Potom je možná prohlídka expozice venkovského muzea tradičního zemědělství. Tady zábavnou a edukativní formou ukazujeme, jak se dříve hospodařilo, jaké zemědělci používali stroje a nástroje. Návštěvníci mohou odpovídat na různé otázky (některé z nich nejsou vůbec lehké – pozn. autora). A potom je možná i prohlídka zámeckého parku. Lidé si tam mohou zahrát obří společenské hry – máme dámu, šachy a člověče, nezlob se. A také máme krásný kuželník, na místě toho původního. Koupací jezírko s relaxační zónou uprostřed areálu mohou využívat ubytovaní hosté.
Máte otevřeno celoročně, nebo jen v sezóně?
J. Š.: V letní sezóně máme otevřeno denně od 11 do 20 hodin, a to i v pondělí. Prohlídky jsou možné do 18 hodin. Jsme tady téměř celoročně. Zavřeno máme jen v lednu a únoru. Jezdí sem i skupiny na různé pobyty s cvičením, taneční i pěvecké soubory. Mimo sezonu jsme tady na recepci jen od středy do soboty od 14 do 18 hodin, když by chtěl někdo přijet třeba na kafe a na prohlídku zámku.
Kdo všechno se stará o chod zámku a penzionu?
J. Š.: Já tady pracuji jako provozní, máme tři pokojské, přes léto se na recepci střídají ještě další tři brigádnice. O park se staráme vlastními silami. Trávu sekají i děti, někdy se perou o traktůrek. Máme pět dětí ve věku od 27 do 16 let. Pomáhají nám s tím tady od malička. Pomáhali i při různých akcích, při svatbách a oslavách. Park máme spíš přírodnější krajinářský. Je tam úžasný klid a krásně tam zpívají ptáci. Rostou tam zajímavé dřeviny, některé i velmi staré. Jedna lípa má obvod kmene přes pět metrů, ta by mohla mít i 300 let. Vzácný je náš dub střihanolistý, máme jen jeden a chtěli bychom ho namnožit.
Kdy byl zámek v Mlázovech postaven?
F. Š.: Mlázovské panství má delší historii než jen ten samotný zámek. První zmínka je už z roku 1369, kdy zde byl nějaký poplužní dvůr nebo panství. Vedle stojí gotický kostel, který je starší než zámek. Zámek má 300 let, ale kostel bude mít 600 let. Vedle kostela stávala na místě zámku tvrz. Kolem roku 1721 se původní tvrz zbourala. Na jejím místě se postavil nový zámek. Dokazují to i archeologické průzkumy, které jsme tedy realizovali. Pod podlahami jsme našli zbytky zmíněné tvrze. Zámek postavil šlechtic Jan Vilém Bernklau ze Šenrejtu, který má ve znaku bobra. Moc si ale zámek neužil, protože už v roce 1722 umřel. Ohledně zámku, nedochovala se bohužel žádná dokumentace ani dobové kresby. Jediné, z čeho lze při rekonstrukci vycházet, jsou věci, které najdeme při průzkumech. Například ta červenobílá fasáda je to, co jsme našli v té původní nejspodnější barokní vrstvě. Jsme rádi, že se nám ji podařilo najít v takovém rozsahu, abychom to dokázali přesně zrekonstruovat.
Vedle záchrany zámku se vám podařilo znovu objevit a zachovat památku na jednoho významného majitele i další členy jeho rodiny
J. Š.: Významným posledním majitelem zámku Mlázovy byl JUDr. Dušan Zachystal, kterému věnujeme část naší expozice. Byl to ekonom a právník z Prahy, který zámek koupil v roce 1937. S rodinou se sem přestěhoval v roce 1939. Byl aktivní jak ekonomicky, tak politicky už za první republiky. Působil mimo jiné jako poradce ministra Rašína a byl blízkým přítelem spisovatele Karla Poláčka. Vedl obchod s bavlnou a když se dostal Hitler k moci, podařilo se mu přesměrovat tok obchodu mimo Německo, aby z něj nacisté neprofitovali. Ocitl se kvůli tomu na černé listině. Bylo mu nabídnuto, aby odešel do exilu spolu s prezidentem Benešem, to ale odmítl a přesídlil do Mlázov s tím, že tu přečká válku v ústraní. Měl tehdy jednu malou dceru a další dítě bylo na cestě.
Když bylo po okupaci vyhlášeno povinné odevzdání zbraní, Dušan Zachystal si ponechal rodinnou sbírku historických zbraní – meče a šavle po dědečkovi, které měl nad krbem. Nepovažoval je za zbraně. Vlastní střelné zbraně ukryl do rybníku v parku. Pravděpodobně ho ale udal místní řídící učitel. Zachystala zatkla policie a byl převezen na Pankrác. Ve stejný den jeho manželka porodila druhou dceru Emanuelu. JUDr. Zachystal strávil devět měsíců ve vězení, poté se vrátil do Mlázov, kde hospodařil. V roce 1942 ho na základě dalšího udání zatklo gestapo na klatovském náměstí. Prošel několika koncentračními tábory, ale přežil a v srpnu 1945 se vrátil zpět do Mlázov.
Ale zámek si asi také dlouho neužil.
J. Š.: V roce 1947 se rozhodl zámek prodat obci. Věděl, co se může stát – pohyboval se mezi lidmi, kteří měli povědomí o tom, co přinesl komunistický režim v Sovětském svazu. Oprávněně se obával znárodnění. Díky prodeji zámku se mu po roce 1948 podařilo získat alespoň místo řadového úředníka, kde setrval až do důchodu. Psával paměti, ale bohužel se jeho písemnosti ztratily. Až do roku 2000 byl zámecký areál v majetku obce, zemědělského družstva a dalších menších vlastníků.
Vám se podařilo zmapovat osudy i dalších členů rodiny
J. Š.: Měl dvě dcery – Dagmar a Emanuelu. Mladší Emanuela zahynula v roce 1967 při leteckém neštěstí v Kanadě, pracovala jako letuška u ČSA. Dagmar předtím odjela do Kanady na stáž a se sestrou zvažovaly emigraci. Po tragédii se Dagmar vrátila zpět, ale nakonec emigrovala v roce 1968 a zůstala v Kanadě. Pracovala v oblasti chemického výzkumu. Má dvě děti – syna Dušana, který žije v Kalifornii v USA, a dceru Wendy, která žije na Novém Zélandu. Jsme s rodinou v kontaktu, všichni nás už navštívili – i paní Dagmar, která dosud žije v Kanadě. Stejně jako Emanuely dcera Kateřina, která žije v Praze. Paní Dagmar si už moc nepamatovala, jak to v Mlázovech v jejím dětství po stavební stránce vypadalo, ale moc nám fandí. Díky naší korespondenci se nám podařilo zmapovat život jejího otce a uchovat jeho památku. Na základě toho vznikla i expozice, kterou na zámku věnujeme právě jemu.
Čím se v zámecké expozici nejvíce chlubíte?
F. Š.: Největší pýchou je naše černá kuchyně. Není běžné, aby zámek měl černou kuchyni v plně funkční podobě. Už jsme tam pořádali veřejnou akci, kde jsme opravdu vařili a vše vyzkoušeli. V černé kuchyni se vařilo na otevřeném ohni. I když se zámek za staletí několikrát přestavoval, podařilo se nám kuchyni vrátit do původní barokní podoby. Díky klenbám se kouř hromadí v dýmném prostoru a odchází komínem nad střechu. Zůstal zde i žulový barokní sloup. Je to jedna z mála dochovaných a funkčních černých kuchyní u nás – považujeme ji za velkou vzácnost.
Horní patro zámku ještě není opravené. Budete rekonstruovat i tyto prostory?
F. Š.: Horní patro zatím čeká na rekonstrukci. Jde o nejcennější reprezentativní část zámku, která byla dlouho vystavená zatékání kvůli špatné střeše. Letos jsme pro veřejnost připravili kromě běžných prohlídek i speciální komentované prohlídky běžně nepřístupných částí – jde o dva okruhy. První je právě horní patro zámku, kde kdysi sídlila třeba i škola. Chceme ukázat, kolik práce nás ještě čeká a zároveň demonstrovat, co se stane, když se historické prostory neudržují. Druhým okruhem je prohlídka barokní sýpky, která je aktuálně ve fázi opravy. Prohlídky proběhnou 4. a 5. srpna a další potom 11. srpna. Prohlídka sýpky začíná vždy ve 14:00 hodin, prohlídka horního patra zámku od 15:00 hodin. Na tyto prohlídky je potřeba si udělat rezervaci ZDE, nejlépe přes sms.
SportWin|
In-lifestyle.cz|
FAJNTIP.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
Žena-in.cz|