<p>Svatba má být velkým dnem, který se točí především kolem ženicha a nevěsty. Především ti mají právo určovat pravidla a stát si za svým. <strong>Bohužel tomu tak ale vždy není</strong>. Do redakce webu Dámský Deník přišel dopis od paní Marty H., která v něm vylíčila svůj svatební den, jenž měl velmi hořkou příchuť. Mohla za to ženichova rodina.</p> <h2>Šílené tradice a pravidla</h2> <p>Paní Marta H. poznala svého partnera Jindru úplnou náhodou, když do sebe narazili v obchodě. Společné sympatie byly <strong>jasné na první pohled, a z nevinného nárazu tak vznikla láska </strong>jako trám. Po dvouleté známosti požádal Jindra svou přítelkyni o ruku, ona samozřejmě souhlasila. Oba okamžitě začali plánovat svůj velký den, s čímž ale měla problém Jindrova rodina.</p> <p><em>„Když jsme jim oznámili, že se budeme brát, okamžitě začali s výkladem rodinných tradic a pravidel, které musí být dodrženy. Vždy mi přišla Jindrova rodina zvláštní, tohle ale bylo dost přes čáru,“</em> <strong>píše v dopise zaslaném do redakce webu Dámský Deník paní Marta H</strong>. Podle tradic ženichovy rodiny museli být všichni svatebčané v bílém, veškeré jídlo (včetně dortu) muselo být uvařeno a upečeno doma, stejně tak nesměly chybět děti, které projdou uličkou před nevěstou, přičemž budou házet okvětní lístky.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1000" height="667" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/c67b0439-eaa8-4817-874f-3c0466475300/public" alt="družičky na svatbě" class="wp-image-319261" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Freepik</span></span></figure></div> <p><em>„Vše jsme si vyslechli, poté doma jsme s Jindrou teprve zpracovávali dané informace. Rozhodně jsme nechtěli, aby <strong>byli všichni v bílém, zároveň jsme se shodli na tom</strong>, že nechceme na svatbě žádné děti, stejně tak občerstvení, měla jsem již zajištěný catering,“</em> vysvětluje dále čtenářka. Když to ale ženichově rodině oznámili, setkali se s velkou vlnou nevole a kritiky. Nakonec jí však nezbylo nic jiného než souhlasit.</p> <h2>Místo štěstí přišla hrůza</h2> <p>Ve svatební den však bylo vše jinak. Rodina nevěsty přijela dříve, klasicky oblečená a bez dětí. <em>„Když jsem ale <strong>viděla vcházet Jindrovu rodinu, nevěděla jsem, zda mám křičet</strong>, nebo se smát. Všichni byli v bílém, navíc s sebou přitáhli asi 20 dětí,“</em> popisuje absurdní chování rodiny paní Marta H. V tu chvíli ovšem přišel i Jindra, který celou situaci vyřešil po svém.</p> <p><em>„Jindra mě vzal za ruku, dovedl mě k rodičům a řekl, že jelikož nevyslyšeli naše přání, ať se okamžitě otočí a odejdou pryč. <strong>Zprvu nechtěli, začali pokřikovat a nadávat</strong>, nakonec ale odešli,“</em> vzpomíná v dopise čtenářka. A tak den, který měl být tím nejšťastnějším v životě, se jim navždy vryl do paměti jako den hrůzy.</p> <p>Nakonec se snoubenci vzali, pouze tedy za přítomnosti nevěstiny rodiny, a ihned poté odjeli na svatební cestu. <strong>Když se vrátili a chtěli navštívit Jindrovu rodinu</strong>, nebyli ani vpuštěni dovnitř<em>. „Prý jsme je zklamali, a tak se nás zřekli. Na jednu stranu, asi jsem i ráda, jak jsem už psala, jsou prostě divní,“</em> končí svůj dopis paní Marta H.</p>
