<p>Na Pálavě mají nové pomocníky, kteří se starají o pastvu, buvoly domácí. Doplní tak partu ovcí, koz, koní či oslíků. Dvě jalovice a mladý býček vodního buvola se nastěhovali do národní přírodní památky Slanisko u Nesytu. Pochází z karpatské linie, takže jsou otužilí a bez potíží zvládají i středoevropské zimy. Díky tomu se tu mohou pást v ohradě celoročně.</p> <div class="infobox infobox--pravy infobox--3">Slanisko je typ biotopu, často mokřadu, pro nějž je typický velký obsah soli v půdě a vodě.</div> <p><em>„Rozmanitost pasených zvířat je důležitá. Každé z nich totiž pase trochu jinak. Roli hraje i jejich chování v době, kdy se nepasou. Ta těžší, jako krávy, koně nebo právě buvoli, jsou ideální tam, kde chceme docílit kromě spásání biomasy také narušení zapojeného drnu. To je právě případ Slaniska u Nesytu. Díky Zoo Sedlec se nám podařilo zajistit adekvátní péči o toto jedinečné místo,“ </em>vysvětlil <strong>Pavel Dedek</strong> z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.</p> <p>Vodní buvoli jsou ideálními správci mokřadů. Na pastvě si nevybírají, snesou i místa, kam by se jiná zvířata vůbec neodvážila, a díky širokým paznehtům se neboří ani v měkké půdě. Jejich specialitou je válení v bahně, které pomáhá odpařování vody a na povrch přináší rozpuštěné soli, klíčovou součást vzácných vnitrozemských slanisek.</p> <div class="infobox infobox--levy infobox--3">Domestikace buvolů začala v Indii a Číně zhruba před 5 tisíciletími. První domestikovaní buvoli přišli do Evropy ve stejné době, kdy na Moravu dorazil Cyril s Metodějem, tedy v 9. století.</div> <p>Slanisko u Nesytu je se svou rozlohou téměř sedm hektarů největším slaniskem v Česku. Najdeme ho hned u obce Sedlec, na západním břehu největšího moravského rybníka Nesyt. O slanost půdy se postaraly třetihorní usazeniny i dávné sirné prameny. Roste tu řada vzácných rostlin, třeba žlutě kvetoucí hadí mord maloúborný, fialová hvězdnice panonská nebo jitrocel přímořský.</p> <p></p>
