Práce na úřadu práce není žádný med. Své o tom ví paní Denisa, která se naší redakci svěřila s tím, jak často musí čelit nadávkám, nebo dokonce výhrůžkám od lidí, kteří pobírají sociální dávky. Často to jsou lidé, kterým se pracovat prostě jenom nechce.
Jsou lidé, kteří tím, že na čas museli být v evidenci úřadu práce, vyloženě trpěli a ve své podstatě se za to styděli. Jsou ale také lidé, kteří žijí ze sociálních dávek jenom proto, že se jim pracovat nechce. S nimi si úřednice ÚP často zažívají své.
Úřad práce není jenom pro ty, kteří to potřebují Paní Denisa pracuje pro úřad práce v jednom středně velkém městě naší republiky (redakce název města zná). Každý den se setkává s různými lidmi. Rozdílnost je více než patrná v tom, kdo přijde pro sociální dávky, protože jinou možnost nemá a kdo žije ze sociálních dávek protože jenom chce. S nimi setkání na pracovišti paní Denisy nebývá většinou příjemné.
„Už na chování člověka, na tom jak vystupuje, nebo jak mluví, přesně poznáte, jestli pobírá sociální dávky proto že musí, nebo jen z důvodu že chce,“ popisuje své poznatky z pracoviště paní Denisa. „Když se jedná o člověka, který náhle přišel o práci, chová se velmi slušně. Na vše se ptá a používá slovíčka prosím a děkuji. Někdy mám pocit, že se ti lidé stydí za to, že musí vyplňovat formuláře a žádat o příspěvek. Pak jsou tu ale také tací, kteří žijí ze sociálních dávek, protože se jim pracovat prostě jenom nechce. Někdy si od těchto lidí za přepážkou vyslechnu celkem nepěkné věci,“ píše nám paní Denisa.
Paní Dana popsala, jak ji ochranka v obchodě neprávem zostudila. Podle advokátky nejsou policisté Když před sebou máte někoho, kdo jen nechce „Jako příklad vám můžu nabídnout setkání s jednou paní, která už několik let pobírá sociální dávky a k nám na úřad práce chodí pravidelně. Shodou okolností a náhod je to maminka spolužačky mé dcery, holky se spolu kamarádí. Sociální dávky pobírá již několik let. Do práce se jí nechce. Proč taky? Z toho, co získá na sociálních dávkách, si žije celkem dobře. Několikrát jsem jí říkala, když přišla k mé přepážce, že bych věděla o zaměstnání, kam by mohla nastoupit a její reakce? Proč bych jako měla chodit makat někam do fabriky, když takhle můžu být doma. Stačí si skáknout na úřad práce a mám čas sama pro sebe.
Ten čas sama pro sebe evidentně umí využít. Od kadeřníka upravené vlasy, umělé nehty ze salónu, hezké oblečení, drahý iPhone. Ne, nezávidím jí to. Jen to nechápu. Proč na tohle všechno musí ždímat státní kasu, když je to zdravá ženská? Děti už má taky dost velké na to, aby do práce mohla. Máme stejně staré děti, takže vím, o čem mluvím. K tomu všemu nežije sama. V papírech tedy vždy vyplní že v domácnosti s ní žijí jen její dvě děti, ale moc dobře vím, že minimálně pět let u ní žije její přítel.“
Stát to „zadotuje,“ jdu na úřad práce Úřad práce je pro normální lidi strašák. Pro někoho je to do jisté míry i potupa, být závislý na sociálních dávkách. Paní Denisa byla sama po skončení mateřské dovolené čtyři měsíce v evidenci úřadu práce a strašně se za to styděla. Bylo to v době, než jí dceru přijali do školky. „Já bych se radši neviděla, když jsem tenkrát vyplňovala všechny ty formuláře. Věděla jsem, že je to jenom na chvíli, ale i tak to byla pro mě ostuda. Pak jsem začala pracovat a časem jsem změnila zaměstnání a začala pracovat pro úřad práce. Najednou jsem na druhé straně a vidím, kdo si pro (lidově řečeno) dávky chodí. Někdo musí, jiný chce. Nejlepší potom je, jak se k vám tihle lidé chovají, když třeba přinesou formuláře na další čtvrtletí.
„Tahle paní, co jsem ji už zmínila, jednou takhle zase nakráčela k nám na úřad. Když jsem ji upozornila na to, že ve formuláři něco zapomněla vyplnit, dostala jsem slušný céres. Ženská na mě ječela, že co si o sobě myslím. Ona přeci tyhle debilní papíry vyplňuje už šest let, tak ví, co tam má vypisovat. Následně jsem si vyslechla, jak strašně ji chození k nám na úřad práce zdržuje a že nechápe, proč všude musí ty papíry vyplňovat několikrát za rok, když se u ní vlastně nic nemění. Chvíli mi trvalo, než jsem údivem otevřenou pusu zavřela. Nějak jsem na to ani neměla co říct. Paní si kolonku ve formuláři doplnila a odkráčela jako nějaká celebrita. Nejspíš s pocitem to jsem to té kancelářské kryse nandala.
Foto: pixabay, Úřad práce, formuláře, ilustrační foto Každý má právo na příspěvek, ale měl by je dostávat jenom ten, kdo má na ně skutečně nárok Paní Denise vadí to, že ze sociálních dávek žijí lidé, kteří by mohli nastoupit do práce. Kdyby ovšem chtěli. Pravidelně se setkává ve svém zaměstnání s lidmi, kteří by pracovat mohli, ale nechtějí. S lidmi, kteří pobírají sociální dávky a přitom si létají na dovolenou k moři, nosí značkové oblečení a vozí si zadek v drahém autě.
Jak to vidíte vy? Měli by se zpřísnit pravidla pro vyplácení sociálních dávek?
Zdroj: Autorský text – zpracováno na základě podkladů od čtenářky
The post Paní Denisa pracuje na úřadu práce a prozradila, jak s ní lidé jednají. Často musí čelit nadávkám appeared first on In-lifestyle.cz .