<h3>„Bratrská" zrada</h3> <p>Brno před 57 lety zažilo šok. Ulice nic netušícího města zaplnily tanky vojsk Varšavské smlouvy. Údajně bratrská výpomoc dodnes zůstává bolavou ránou na kůži vlastní minulosti.</p> <p>Brňané tehdy reagovali spontánně, rozhodli se svůj domov bránit. Zatarasili silnice, smlouvali s vojáky, malovali nápisy na zdi a odstraňovali cedule s názvy ulic, aby se cizí jednotky neorientovaly. Lidé byli v naprostém šoku, odvaha je však neopustila. Přestože hrozilo nebezpečí, nebáli se okupantům vzdorovat. </p> <h3>Lest v Tuřanech</h3> <p>Invaze začala jednou podlou lstí. První okupační jednotky totiž na letišti v Tuřanech přistály již v předvečer osudného rána. „<em>Z letadla vystoupila asi dvacetičlenná skupina osob oblečených do uniforem civilní letecké společnosti Aeroflot. Byli to ale příslušníci sovětské tajné služby KGB,"</em> popsal již dříve pro Drbnu historik <strong>Daniel Růžička</strong>. Tito lidé měli jediný úkol, tedy zajistit ideální podmínky pro přistání asi pětasedmdesáti invazivních letadel.</p> <p>Tisíce vojáku do rána stihly velké věci. Ozbrojenci obsadili hlavní nádraží, poštu, hrad Špilberk, banku na náměstí Svobody, Vojenskou akademii i redakce tisku, rozhlasu a televize. Odřízli též telefonní spojení. Místní se tak probudili do již okupovaného města.</p> <h3>Oběti a jejich odvaha</h3> <p>V prvních dnech okupace zemřely v Brně desítky lidí, stovky byly zraněny. Přesto se jihomoravská metropole stala jedním z důležitých center odporu. Místní vojákům znepříjemňovali život mnohými způsoby, jiní odstraňovali symboly komunistického režimu. Navíc zde vysílal i improvizovaný rozhlas, který povzbuzoval občany a šířil nezávislé informace.</p> <p>V centru sešel několikatisícový dav, lidé nesli transparenty a nešetřili na protiokupačních heslech. Při protestních akcích sovětští vojáci několikrát použili zbraně proti civilistům. Tři muži a jedna žena byli postřeleni. Střelba si vyžádala i oběti na životech.</p> <p>Mezi oběťmi byli šestnáctiletý učeň a otec, jehož smrti přihlížel pětiletý syn. Šestnáctiletého učně <strong>Josefa Žemličku </strong>z Omic na Brněnsku usmrtily dvě kulky vypálené ze samopalu sovětského vojáka, který bezhlavě vypálil do davu. Mladík na místě zemřel. Bezvládné tělo leželo na zemi téměř tři čtvrtě hodiny.</p> <p>Druhou obětí byl třicetiletý <strong>Viliam Debnár </strong>z Hoštěnic u Brna. „<em>Byl to otec, který se rozhodl pod dojmem zpráv zajet na rekreační chatu pro svého pětiletého syna. Při cestě zpět ho chtěl v Líšni zastavit sovětský voják. Debnár nestihl včas zareagovat na výzvu a na brzdy šlápl až po několika metrech. To už do něj zezadu voják vypálil dávku ze samopalu, která ho krutě zasáhla zezadu do srdce a plic. Muž na místě zemřel,</em>" vylíčil historik Růžička.</p> <p>Celkem si srpnová invaze v Brně vyžádala čtrnáct zraněných a tři oběti. Tou poslední byl praporčík Veřejné bezpečnosti <strong>Karel Chalupa</strong>, který 29. srpna zemřel při srážce svého služebního vozu se sovětských obrněným transportérem. Nikdo z viníků smrtelných zranění nebyl potrestán.</p> <h3>Odboj neustal</h3> <p>Rok poté, co Československo okupovaly armády Varšavské smlouvy, vyšly 21. srpna 1969 do ulic po celé zemi tisíce lidí. Velké demonstrace se konaly také v Brně, kde byli na jejich potlačení nasazeni nikoli vojáci okupačních jednotek, ale příslušníci Veřejné bezpečnosti a také Lidových milicí, tedy jakési ilegální armády podřízené KSČ. Právě ti podle všeho stáli v Brně za smrtí dvou mladých lidí.</p> <p>Onoho srpnového podvečera zemřela osmnáctiletá demonstrantka <strong>Danuše Muzikářová </strong>a o deset let starší <strong>Stanislav Valehrach</strong>, který se přes centrum města vracel domů z práce. Dívku zasáhla kulka zezadu do hlavy, když spolu s dalšími lidmi utíkala z náměstí Svobody dnešní Rašinovou ulicí před kordonem policistů a milicionářů.</p> <p><em>„Už jsme byli skoro na Moravském náměstí, když jsem se ohlédl a viděl spadnout dívku, která běžela kousek za mnou,"</em> vyprávěl očitý svědek. Nikdy se nepodařilo zjistit, kdo střílel. Světlo do věci nepřineslo ani vyšetřování po listopadu 1989. Osudná kulka se totiž ztratila. Neví se, z jaké zbraně vyšla ani to, kdo tehdy v centru Brna zasahoval. Podobná situace panuje i v případě úmrtí Stanislava Valehracha, kterého v Orlí ulici zasáhla kulka zezadu přímo do srdce.</p> <h3>Vzkaz okupantům v Merhautově ulici</h3> <p>V minulém roce Brno zpřístupnilo dochovanou památku okupace. Slouží jako připomínka protestujících Brňanů. Vzkaz okupantům na zídce v Merhautově ulici, kterou během okupace měly projíždět tanky s vojsky, je jednou z posledních dochovaných památek dokládající odpor Brňanů proti invazi.</p> <p>V době okupace vznikl v černopolské Merhautově ulici nápis, který se dodnes dochoval. Po podepsání Moskevského protokolu, který znamenal konec Pražského jara a nástup normalizace, byly všechny nápisy a připomínky okupace pečlivě ničeny. Poměrně velký a nápadný nápis v Brně však přečkal šestapadesát let. </p> <p>Nápis byl po roce 1968 zatřen vápnem. To ovšem postupně začalo opadávat. Podle pamětníka <strong>Petra Felda </strong>se postupně písmenka nápisu začala odkrývat. Až někdy v devadesátých letech vápno opadalo celé a tak nechalo vyniknout zapomenutý nápis. <em>„Přál bych si, abychom znovu nezažili dobu, kdy tudy budou jezdit ruské tanky,</em>" poznamenal Feld.</p> <p>Nápis byl před odhalením pamětní desky konzervován.<em> „Muzeum města Brna se zavázalo zachovat tuto důležitou část naší historie jako svědectví odvahy a odporu našich předků,“</em> dodal ředitel muzea <strong>Zbyněk Šolc</strong>. Tímto činem chce připomenout odvahu a odhodlání Brňanů během okupace, ale také vzdát hold všem, kteří usilovali o svobodu a demokracii.</p> <h3>Vzpomínky neblednou</h3> <p>Oběti okupace a zásahů proti demonstrantům si dnes na několika místech v Brně připomněli představitelé města, městských částí i kraje. Položením květin uctili u pamětních desek právě Josefa Žemličku, Viliama Debnára, Danuši Muzikářovou a Stanislava Valehracha.</p>
