Snyder přínosně oživuje svobodu. Tu negativní ale neprávem dehonestuje

Timothy Snyder navazuje na staleté snahy koncipovat svobodu a přichází s takovou definicí, která reaguje na aktuální svět a překlenuje politické, ideologické i hodnotové rámce. Třebaže je jeho Svoboda: Pět pilířů pro život v 21. století (Paseka, 2025) hodnotná a představuje výzvu pro politické představitele i běžné občany, nevyhýbá se jí několik soustavnějších i dílčích nedostatků, jako je zbytečná démonizace negativní svobody a neadekvátní užívání pojmu fašismus.

Snydera není třeba české veřejnosti podrobně představovat. Jako historik se věnuje východní Evropě, opakovaně navštívil ČR, naposledy v loňském červenci na konferenci Hranice (ne)svobody související s knihou. Dobře zná mnohé české intelektuály, o které se opírá i ve Svobodě . Havlovy hry fascinovaně četl už jako mladý a Václav Havel Snyderově pojetí svobody vtiskl nesmazatelnou stopu; vedle něj čerpá i z Patočky a Kafky.. Timothy Snyder je považován za předního intelektuála současného Západu. Po letech působení na Yaleově univerzitě se v roce 2025 pracovně přemístil na Torontskou univerzitu, kde mimo jiné vyučuje o totalitarismech.

V jistém ohledu Snyder svou novou knihou shrnuje svůj dosavadní historický výzkum, ještě zřetelněji nesmlouvavou kritiku současného politicko-společenského vývoje ( Cesta k nesvobodě , Nemocná Amerika ), zároveň ji však překračuje směrem k širší filozofické výpovědi. Svoboda není historickou analýzou ani fundovanou kritikou, ale svébytným pokusem oživit pojem svobody jako „hodnotu hodnot“ pro lepší život ve 21. století. Svoboda tím vedle jeho bestselleru Tyranie: 20 lekcí z 20. století tvoří nikoli pouze intelektuální dílo, ale praktickou příručku.

Odvážnou formou i nevybíravou kritikou Snyder odvážně překračuje hranice odborné literatury. To dělával opakovaně už v předešlých titulech, ve Svobodě tak činí v daleko větší míře. Historik se staví do pozice filozofa, prokazuje znalost široce přesahující svůj obor (odkazuje mimo jiné na autority, jako jsou Edith Steinová či Simone Weilová). V rozsáhlých pasážích také nostalgicky vzpomíná na dětství nebo své studijní a pracovní pobyty po Evropě, včetně Ukrajiny. Těmi dává textu až beletristický ráz a oživuje jej, současně ale tím obsah nabobtnává a ne vždy je jasné spojení vzpomínky s intelektuálním návrhem. Snyderovi se však nedá upřít pronikavost, s jakou kritizuje současnou americkou společnost.

Z Ameriky impérium? Jak se historie přepisuje ve jménu superinteligence Že jde Snyder za hranice politické svobody, ukazuje už slovo širšího významu freedom , nikoli liberty, které pro název volí. Snyderovo pojetí svobody stojí na pěti pilířích – suverenitě, nepředvídatelnosti, mobilitě, faktičnosti a solidaritě. Žádný z nich nepředstavuje sám o sobě novum, originální je až jejich spojení. Při četbě je potřeba pamatovat na to, že cílovým čtenářem je přednostně občan USA – Snyder nesmlouvavě kritizuje americkou politiku i společenské směřování, poukazuje na propadání USA v žebříčcích úrovně svobody. Pro jiné čtenáře je tak text výbornou sondou do toho, co podle Snydera potřebují současné Státy. Nejen s ohledem na americkou realitu formuluje svobodu výhradně pozitivně – dle něj se americká společnost potřebuje přesměrovat od negativní svobody (od něčeho) ke svobodě pozitivní (k něčemu).

Trefný a přinejmenším pro Evropany mrazivý (těžko říct, nakolik pro Američany) je příklad pozitivní svobody, kterým do knihy vstupujeme: prezident Zelenskij neopustivší Ukrajinu po napadení země ruskou armádou v únoru 2022. Tak Snyder demonstruje, že svoboda spočívá v něčem bytostně přítomném, v tvůrčím aktu, nikoli v absenci bariér, jak to Američané podle Snydera často chápou. „Má idea svobody v sobě obnáší budování podmínek pro to, aby se co nejvíce lidem dařilo dobře,“ píše v závěru. Negativní svobodu velmi kritizuje a nejenže upozorňuje na její neúplnost a potřebu doplnění svobodou pozitivní, ale vyloženě ji odmítá. Právě démonizace negativní svobody vytváří z mého pohledu závažný problém Snyderova pojetí svobody.

Snyder se staví za silný a prosociální stát Snyderova představa svobody (i státu) je dost robustní. Pozornému čtenáři se ukazuje, že Snyderova pozice je zcela neslučitelná s klasickým liberalismem, Reaganovým neoliberalismem i libertarianismem. Kritizuje malý stát, koncipovaný na „svobodě od“, i individualistickou oligarchii. Naopak se zasazuje o sociální stát, který poskytuje dostatečnou zdravotní péči, zvláště pro chudé a nemohoucí, a adekvátně daní velké korporace a bohaté podnikatele. Mnohé jeho argumentace jsou konzervativní a komunitaristické – poukazuje na potřebu tradice a historie i vzájemnosti ve společnosti. Snyder nejen boří hranice žánrů, ale také ideologií a intelektuálních i politických koncepcí. Jeho pilíře svobody čerpají z toho nejlepšího jak z liberalismu, tak z konzervatismu i socialismu.

Za nepředvídatelností se schovává především individualita jedince, který má být nepostižitelný (což právě neplatí v demokracii nebo na sociálních sítích). Za suverenitou nikoli velikášské ego, ale vědomí, že mnohé nemáme pod (plnou) kontrolou. Za mobilitou především sociální mobilita a schopnost pohybovat se časem, prostorem i mezi hodnotami (hořkosladký je uvedený příklad, že ukrajinská infrastruktura je i navzdory ruskému bombardování v lepším stavu než ta americká). A za solidaritou , kterou Snyder zvláště vyzdvihuje, představa toho, že žádná hodnota nestojí izolovaně. Paradoxně jsme dostatečně svobodní až tehdy, když se dokážeme snížit k druhým. Až solidarita stvrzuje dříve načrtnutou suverenitu, protože „na počátku poznání nezbytného pro svobodu stojí skok empatie“. Solidarita tak představuje kardinální pilíř, jakousi conditio sine qua non Snyderovy svobody.

Vykročit z řady znamená riskovat – a měnit svět Snyderův důraz na živost a pozitivní dimenzi svobody je přínosný a potřebný. Přesto však negativní svobodu poněkud zjednodušeně odmítá. Isaiah Berlin, jeho učitel, ve slavné eseji Dva pojmy svobody ukázal, že právě negativní svoboda poskytuje ochranný rámec proti vnucování jakékoli jediné představy dobra. Berlin ukazuje, že negativní svoboda tkví v obranném prostoru lidské důstojnosti. Je jakousi základní zárukou toho, že žádná hodnota nebo vize nebude člověku vnucena proti jeho vůli. Tím se Snyder zabývá jenom okrajově – nejen negativní svoboda může být deformována. Pozitivní svoboda může zatemňovat druhou osobu, mohou ji zneužít totalitními vládci, kteří formulují jasný, ale ďábelský cíl, k němuž má svoboda celé společnosti směřovat. Před tím varoval Berlin – je zapotřebí zasazovat se o hodnotový pluralismus, ve kterém budeme vědět, že ne všechny zastávané hodnoty jsou slučitelné, ale mohou legitimně zaznívat.

Toho Snyder zčásti dociluje rozmanitými pilíři svobody, které jsou ve své kombinaci pro skutečnou svobodu nezbytné, přesto (z mého pohledu zbytečně a kontraproduktivně) vylučuje svobodu negativní, byť ta by měla tvořit jedno z východisek svobodě snyderovské. Ne náhodou jsou základní lidská práva formulována negativně, poněvadž tvoří základní prostor, v němž se může naše svoboda odehrávat. Snyder má pravdu, že negativní svoboda je nedostatečná a v plném slova smyslu svobodou není. Ale opomíjí její přínos.

Absence odmítnuté negativní svobody je patrné na mnoha místech Snyderovy knihy. Například opakovaně kritizuje americký vězeňský systém. Jeho reformace ve prospěch doteď neprávem utlačovaných Afroameričanů je ale přece také otázkou negativní svobody: od nespravedlivého postihu. Snyder taky nevyhnutelně spojuje svobodu s bezpečím: kde není bezpečí, není svoboda. Jak lze ale bezpečí myslet bez ochrany před potenciální hrozbou? Zmiňuje regulace sociálních sítí: i ty lze ale chápat negativně, jako záštitu před nebezpečím. V neposlední řadě Snyder často přičítá viny deformovaného kapitalismu – opět – negativní svobodě jako takové. Zkrátka Snyder podává zkreslený obraz negativní svobody, kterou ztotožňuje s efektivitou za každou cenu. Domnívám se, že kdyby negativní svobodu naopak zahrnul do své koncepce, přijal ji jako jedno z východisek, které ovšem překonává, udělal by lépe.

Je namístě hovořit o fašismu? Jeden z dílčích problémů knihy (ale soustavnější problém Snyderova uvažování) leží v operování s pojmem fašismus. Snyder jej nadužívá a neadekvátně používá. Ve fašismu vidí zřetelné riziko současnosti, ruský režim opakovaně označuje za fašistický. Nakolik je jasnozřivý, v tomto se podle mého mýlí. Skuteční odborníci na fašismus upozorňují, že tato ideologie je dnes okrajovou záležitostí, což neznamená, že prvky fašistické politiky nemůžeme spatřovat u extremistických pravicových populistů nebo koneckonců u Putina. Nicméně aktuální nebezpečí fašismus nepředstavuje.

Občas se objevuje protiargument, že Snyder hovoří o fašismu v posunutém významu, blízko má třeba k Jasonu Stanleymu (viz jeho kniha How Fascism Works ). I kdyby to byla pravda, takový posun považuji za nepřiměřený, protože Stanleyho výklad fašismu zcela mění podstatu této ideologie, která opravdu nespočívá hlavně v nenávistném dělení na my vs. oni.

Snyder tím nejen znejasňuje, v čem spočívá tato nenávistná ideologie, ale také znemožňuje správně pojmenovat ruský režim tak, aby to bylo akademicky i prakticky užitečné. Nálepkování neadekvátními pojmy se dá očekávat od průměrného uživatele sociálních sítí, nikoli od akademika světového formátu. A je to zvláštní o to víc, že Snyder v současnosti vyučuje o totalitarismech.

I sebespravedlivější válka s sebou vždy přinese obrovské utrpení nevinných lidí Navzdory zmíněným i dalším nedostatkům je Snyderova Svoboda poctivým textem, který díky autorově známosti dalece přesáhl úzkou akademickou sféru. Nejdříve poněkud abstraktní popisy pilířů svobody – prodchnutými pouze zmíněnými nostalgickými pasážemi – střídá závěrečná kapitola Vládnutí , v níž Snyder předvádí znamenité uplatnění formulovaných aspektů svobody, které staví na ctnostech. A dává zcela praktické tipy na svobodnější život: Podpořte lokální žurnalistiku; Předplaťte si kvalitní investigativní médium; Nezapomínejte, že lidem kolem se možná vede hůř; Vedle příjmů zdaňme i spotřebu (zde Snyder ostře kritizuje bohaté adekvátně neplatící daně); Poslední věc, které se dotknete před usnutím, by v sobě neměla mít mikroprocesor; Když jste online, žijte v pravdě; Když jste ve skutečném světě, nezapomínejte mluvit s lidmi.

Vkrádá se otázka, jakou má Snyder k některým z takových výroků kompetenci. Není ale nakonec důležitější, že konkrétní pobídky a snyderovská svoboda někomu pomohou?

Zasáhnou půl republiky. Na Česko se valí silné bouřky, vichr i krupobití

Karel Gott vydělal miliardy, ale jeho důchod vás šokuje

Úřady nechtějí Kolouchovou prohlásit za mrtvou, komplikuje to třeba i dědictví

Malý p*ro, velký problém? Brněnský zastupitel Hollan mluví o mužských nejistotách

Móda z Wimbledonu. Princezna Kate je zpátky a spoléhá na klasiku: midi šaty