CENTRUM.CZ > DámskýDeník.cz > dnes, 07:56

Syn se roky styděl za vlastní matku a přerušil s ní kontakt. Po její smrti našel dopis, který změnil jeho pohled na minulost

2 min

Sdílet

Nikdy bychom neměli opovrhovat svými rodiči. Někdy by nás to totiž mohlo hodně mrzet a mohlo by již být pozdě na to cokoliv zvrátit.

Syn se roky styděl za vlastní matku a přerušil s ní kontakt. Po její smrti našel dopis, který změnil jeho pohled na minulost

Zdroj: Zdroj fotografie: Depositphotos

Muž se celý život styděl za svou matku, protože i když tvrdě pracovala, nikdy neměla tolik peněz, aby mu mohla dopřát to nejlepší. Také bohužel neviděla na jedno oko a tak, když byl chlapec malý, styděl se s ní vůbec někam chodit. Jeho kamarádi se mu posmívali a jeho máma byla pořád hodná a nikdy mu nic neměla za zlé.

Styděl jsem se za svoji matku

Jakmile pro mě matka přišla do školy, nemohl jsem jen dělat, že neexistuje, a spolužáci si ze mě a z ní neustále dělali legraci. Nevěděl jsem, co mám dělat, svoji matku jsem za to nenáviděl. Když jsem se jí jednou zeptal, proč pro mě chodí do školy, dokonce mě napadla myšlenka, proč moje máma už nezemře.

Máma kvůli mě plakala

Moje máma mi nikdy neodpovídala, netrestala mě, jen to vždy mlčky tolerovala a čekala, až se uklidním. Cítil jsem se kvůli tomu špatně, ale nikdy jsem to nějak dlouho neřešil. O několik dní později jsem se probudil a šel jsem do kuchyně, kde jsem viděl mámu, jak pláče. Moc dobře jsem věděl, že je to kvůli mě. V tu dobu jsem si přísahal, že budu úspěšný člověk a budu dobře vydělávat. To se mi také podařilo.

Po dlouhé době přišla matka ke mě domů

Měl jsem krásnou manželku, dvě děti a veliký dům. Svou matku jsem neviděl opravdu hodně dlouho, dokud jednoho dne někdo nezaklepal na dveře. Byla to ona. Moje malá dcerka šla otevřít dveře a opravdu se vyděsila, když mou mámu, její babičku, uviděla. Vyběhl jsem a velmi jsem se na matku zlobil, protože vyděsila moji holčičku. Ona se jen omluvila a tiše odešla pryč.

Už nikdy jsem se mamě nemohl omluvit

Znova jsem se dlouho cítil špatně z toho, co jsem mámě řekl. O pár dní později jsem měl ve svém rodném městě třídní sraz a rozhodl jsem se, že ji ještě před tím navštívím. Bylo však příliš pozdě. Sousedé mi řekli, že moje máma před pár dny zemřela. Když jsem vešel do bytu, uviděl jsem, že na stole leží vzkaz. Byl to papír přeložený napůl, adresován mně.

Napsala mi dopis

Začal jsem dopis číst, stálo v něm: „Už cítím, že brzy zemřu. Slibuji, že už tě nebudu obtěžovat. Ale zajímalo by mě, jestli jsi na mě někdy myslel? Chyběla jsem ti někdy? Je tu něco, o čem nevíš. Jako dítě jsi přišel o jedno oko a doktoři řekli, že ti jedno oko můžu dát a já jsem jako matka ani na vteřinu neváhala.“

„Kvůli tomu jsem skončila jednooká. Ale všechno je v pořádku, nikdy jsem se na tebe nezlobila, protože jsi byl moje všechno.“ Po přečtení tohoto dopisu se mi vhrnuly slzy do očí a nikdy si neodpustím to, jak moc jsem mámě musel ublížit.