<h2>Houby, které oznamují podzim</h2> <p>Když se dny zkracují a ranní mlhy se povalují mezi stromy, houbaři vědí, že nastal čas václavek. Tyto „medové houby“ <strong>rostou v září a říjnu v obrovských trsech na pařezech, kolem kmenů i v ovocných sadech</strong>. Jejich jméno není náhodné. Jejich hlavní sezóna totiž přichází právě kolem svátku svatého Václava, tedy na přelomu září a října.</p> <p>V české houbařské tradici mají václavky pevné místo. Nejenže byly po generace součástí podzimního jídelníčku, ale pro mnohé houbaře představovaly jistotu. Zatímco hřiby a jejich urputné hledání po lese bývá akce s nejasným výsledkem, václavky rostou spolehlivě a často ve velkém množství.</p> <h2>Kde je hledat a jak je poznat</h2> <p>Za václavkami se vyplatí vyrazit tam, kde najdete pařezy nebo staré stromy. Typicky rostou v lesích, na okrajích pasek, ale i v opuštěných sadech, kde se dvakrát za týden neseká tráva. Vždy jsou v trsech. <strong>Někdy jde až o desítky plodnic na jednom místě. To je jeden z nejvýraznějších znaků, podle kterého je poznáte.</strong></p> <p>Dalším charakteristickým rysem je <strong>klobouk barvy od medové po hnědou, někdy posypaný drobnými šupinkami.</strong> <strong>Třeň má prstenec – zbytek závoje, který dříve zakrýval lupeny. Výtrusný prach je bílý a dužnina voní po houbách, bez nepříjemného zápachu.</strong></p> <p>Začínající houbaři by ale měli být opatrní: václavky lze zaměnit za jiné hnědé houby rostoucí na dřevě, z nichž některé jsou jedovaté. Nejnebezpečnější je <strong>čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)</strong>, která obsahuje stejné toxiny jako muchomůrka zelená. Jaký je mezi houbami rozdíl? Čepičatka má rezavě hnědý spórný prach a obvykle neroste v tak hustých trsech. <strong>Proto platí: pokud si nejste jistí, raději je neberte.</strong></p> <figure class="article-image-gallery"><a href="https://www.nespechej.cz/clanky/vaclavky-podzimni-houby-ktere-voni-lesem-a-patri-na-nas-stul-20250930-5704.html?utm_source=eco&amp;utm_medium=newsfeed" target="_blank" rel="noopener noreferrer"><img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/35cb36a3-a856-4dc4-e4be-1597f7280500/public" loading="lazy" alt="Tahle houba je symbolem podzimu. Ale taky důvodem výplachů žaludku" /></a> <figcaption>Čepičatka jehličnanová | Zdroj: Jerzy Opioła / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0</figcaption> </figure> <h2>Malý nepřítel stromů</h2> <p>Zajímavostí je, že václavky nejsou jen lahodné houby pro kuchaře, ale také obávaní škůdci pro lesníky. Jejich podhoubí napadá kořeny stromů a způsobuje tzv. kořenovou hnilobu. V některých případech umí zahubit celé porosty. V lese tak václavky hrají dvojí roli. Rozkládají mrtvé dřevo, ale také škodí živým stromům.</p> <h2>Kuchyně vonící václavkami</h2> <p>V českých kuchyních se václavky připravují už po generace. Díky své pevné dužnině a výrazné chuti se hodí k přípravě na mnoho způsobů. Jedno pravidlo je ale důležité: vždy je dobře je povařit nebo osmahnout, syrové mohou způsobit žaludeční obtíže.</p> <h2>Oblíbené recepty našich babiček</h2> <p><strong>Václavky na smetaně</strong> – klasika, která se podává s houskovým knedlíkem nebo vařenými bramborami. Houby se osmahnou na cibulce, podlijí vývarem, dobře povaří a nakonec zjemní smetanou.</p> <p><strong>Smažené václavky</strong> – větší kloboučky se obalí v trojobalu a smaží dozlatova. Skvěle se doplní s bramborovou kaší.</p> <p><strong>Nakládané václavky</strong> – houby povařené a zalité octovým nálevem s kořením. Hodí se k masu, do bramborového salátu nebo jen tak k chlebu. Naložené václavky byly doménou našich babiček. Jejich sběrem nestrávily hodiny, většinou je přinesly domů zdravé a v octovém nálevu byly ideálním zpestřením zimního jídelníčku. To vše s minimálními náklady.</p> <p><strong>Polévky a guláše</strong> – václavky dodají výraznou, kořenitou chuť a krásně se kombinují s česnekem, majoránkou a kmínem.</p> <h2>Jak václavky uchovat na zimu</h2> <p>Kdo našel v lese opravdu velký trs, řeší, co s ním. Václavky lze sušit, mrazit i nakládat. Sušení zvýrazní jejich chuť, mražení je praktické, ale nejlepší tradicí zůstává sterilizace v octovém nálevu. Takové houby pak vydrží celou zimu a připomínají podzim, kdykoliv si otevřete sklenici.</p> <h2>Tipy pro začínající houbaře</h2> <ul> <li>Sbírejte jen houby, které stoprocentně poznáte. Václavky jsou lákavé, ale zaměnitelné.</li> <li>Odřezávejte je nožem. Nevytrhávejte celé houby i s podhoubím.</li> <li>Zpracujte je co nejdříve. Václavky rychle měknou a kazí se.</li> <li>Nebojte se tradice. Staré recepty jsou často ty nejlepší – a václavky k nim patří.</li> </ul> <h2>Václavky jako symbol českého podzimu</h2> <p>Pro jedny jsou václavky symbolem dětství a vůně kuchyně, pro jiné výzvou, protože jejich určování není vždy snadné. Když se na podzim vrátíte z lesa s košíkem plným václavek, nesete si kousek lesa přímo domů.</p> <p>A možná právě proto se václavky staly neodmyslitelnou součástí české houbařské tradice. Jsou houbou, která vás vytáhne do podzimní přírody a doma navodí atmosféru domácí kuchyně našich babiček.</p> <br /> <p>Zdroje článku: <a href="https://www.myko.cz/myko-atlas/Galerina-marginata/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">myko.cz</a>, <a href="https://www.nespechej.cz/clanky/vaclavky-podzimni-houby-ktere-voni-lesem-a-patri-na-nas-stul-20250930-5704.html" target="_blank" rel="noopener noreferrer">nespechej.cz</a></p>
