Nyní, když na Blízkém východě panuje jistý napjatý klid, obrátili mnozí analytici svou pozornost ke geopolitickému rámci. Již v červnu jsme komentovali, že ve velmi zvráceném sledu událostí by americký útok na Írán, jehož cílem je omezit šíření jaderných zbraní, mohl být katalyzátorem ještě nebezpečnějšího útoku: Severní Koreje. Nabízel se i druhý scénář: Scénář Číny a Tchaj-wanu.
Zpět na začátek
Analytici deníku New York Times uvedli, že americký útok na íránská jaderná zařízení přidal novou vrstvu složitosti do již tak napjaté geopolitické rovnice mezi Spojenými státy, Čínou a Tchaj-wanem. To, co začalo jako diplomatická strategie, se změnilo v náhlou ofenzívu, která nyní slouží jako předmět studia pro čínské představitele, kteří se snaží předvídat, jak by Trump reagoval na případnou krizi v Tchajwanském průlivu.
Jeho nevyzpytatelné chování a ochota uchýlit se k použití síly i poté, co ji dříve odmítal, vyvolává v Pekingu znepokojení. Čína, jak se shodují, vnímá tento posun jako známku toho, že Trump, který zdaleka nepředstavuje předvídatelný postoj, by mohl v Asii uplatnit logiku síly stejně, pokud bude mít pocit, že jsou ohroženy jeho zájmy.
Zrcadlo Íránu
Podobně jako Severní Korea mohl útok na Írán přinutit čínské stratégy k revizi jejich modelů nepředvídaných událostí týkajících se Tchaj-wanu. Navzdory zjevným rozdílům mezi oběma scénáři je základní poučení společné: Trump je ochoten rozpoutat vojenské operace, pokud to považuje za vhodné, a to i proti protivníkům s omezenými možnostmi reakce, jako je Írán.
Peking má naproti tomu podstatně větší vojenskou sílu a ví, že je blíže k místu operací než jakékoli americké síly. Přesto možnost náhlé eskalace nutí Číňany připravit se na celou řadu scénářů, od diplomatické krize až po přímou konfrontaci, která se vymkne kontrole. Nejistota ohledně Trumpovy červené linie je právě to, co je znepokojuje.
Tchaj-wan a nejednoznačnost
Pro Peking je tato situace znepokojující, ale také nebezpečná, protože nemůže s jistotou předvídat jeho chování. V této souvislosti čínští analytici zintenzivnili svou pozornost a pořádají diskrétní schůzky s americkými partnery, aby zjistili, jaké jsou skutečné hranice bývalého prezidenta. Působí nervózním dojmem opatrnosti: obávají se, že Trumpova nepředvídatelnost by mohla vyvolat nechtěnou krizi.
Napětí nevychází pouze z Pekingu. Časopis Time v jiné zprávě připomněl, že v rámci Spojených států a Tchaj-wanu panují obavy, že sám Trump by ve své horlivosti vyjednávat mohl na budoucím summitu se Si nakonec něco Číně postoupit, třeba v podobě nejednoznačného prohlášení nebo významného opomenutí ohledně obrany ostrova. Washington, jak jsme již uvedli, udržuje dodávky zbraní (a nejen to) a naléhá na Tchaj-pej, aby zvýšila své vojenské výdaje, ale je to prezident, kdo nakonec rozhoduje.
Tato centralizace moci a její nevyzpytatelnost vyvolává obavy jak v Pentagonu, tak v tchajwanském prezidentském paláci. Už jsme o tom mluvili: nedávné čínské manévry, včetně nasazení letadlových lodí za prvním ostrovním řetězcem, jsou považovány za zátěžové testy: tichá cvičení, která mají posoudit reakce spojenců a míru skutečného odhodlání Washingtonu.
Zatímco Peking obviňuje tchajwanského prezidenta Lai Ching-teho ze separatismu, správa ostrova trvá na tom, že jsou to čínské manévry a hrozby, které utahují smyčku. Zároveň se na Tchaj-wanu najdou tací, kteří si Trumpův útok na Írán vykládají jako nepřímé varování velmocím, jako kódovaný vzkaz Moskvě a Pekingu: pokud bude překročena hranice, reakce může být okamžitá.
Srovnání Íránu a Číny je však nebezpečné. Díky raketovému arzenálu Pekingu (který zahrnuje přibližně 3 500 konvenčních raket, balistické ponorky s jaderným pohonem a rychle rostoucí námořnictvo) by blesková válka, jaká byla zahájena na Blízkém východě, byla neproveditelná. Čína si to uvědomuje, a proto znásobuje rozmístění svých jednotek, nálety a námořní cvičení, čímž upevňuje neustálý tlak na ostrov, jehož cílem je psychologicky a strategicky jej vyčerpat.
Čína mezi dvěma frontami
Zatímco se Peking vyrovnává s těmito nejistotami na východě, musí se potýkat s rostoucím vnímáním hrozeb na západě. Nedávná prohlášení generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, varující před čínským vojenským posilováním a možnou koordinací s Ruskem v případě krize na Tchaj-wanu, posilují západní narativ o Číně jako o systémové výzvě. Peking zase obviňuje NATO, že se snaží ospravedlnit svou expanzi do Asie tím, že využívá Čínu jako záminku.
Trump zkrátka ukázal, že může bez varování změnit kurz, a tato vlastnost, která zdaleka neuklidňuje, vnáší prvek nebezpečné nestálosti. Čína mezitím zkoumá, zda může najít skulinku, jak oslabit americkou podporu Tchaj-peji, a to i bez použití síly.
A souběžně s tím se vojenský aparát USA a jejich spojenci obávají, že jakákoli chybná kalkulace, jakékoliv nevhodné slovo na summitu, by mohlo spustit řetězovou reakci. Vojenská akce v Íránu není jen jednorázovým aktem: je to nejednoznačné prohlášení o záměru, které uvedlo všechny hráče na indo-pacifické šachovnici do pohotovosti.
Situace na Tchaj-wanu je navíc mikrokosmem současného globálního napětí. Ostrov je středem sporu, do něhož jsou zapojeny nejen Čína a Spojené státy, ale i další mezinárodní aktéři, kteří jej pozorně sledují. Mezinárodní společenství se stále více obává, že konflikt na Tchaj-wanu by mohl vyvolat širší válku v regionu. Vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem jsou napjaté od nástupu Komunistické strany Číny k moci v roce 1949 a situace se v posledních letech zhoršila v důsledku rostoucího vlivu Číny v regionu a její snahy o sjednocení Tchaj-wanu s pevninou.
Techzpravy.cz
Ekolist.cz|
Život cestovatele|
VímeVíc.cz|
Magazín - Aktuálně.cz|
FAJNTIP.cz|
HN.cz|
Žena.cz|