<p>Při sběru platí zásada. Nikdy neberte houby, u kterých si nejste stoprocentně jistí, že je znáte. Mladé nebo poškozené houby často ztrácejí své charakteristické znaky, což zvyšuje riziko chyby. Nejlepší je začínat s dobře známými druhy a postupně se učit odlišovat i méně běžné houby, zvlášť jejich jedovaté napodobeniny.</p><p>Mezi nejvyhledávanější houby patří muchomůrka růžovka, která má od mládí polokulovitý klobouk, později zploštělý, s průměrem až 20 centimetrů. Její bílá dužnina při poranění růžoví a ve všech českých lesích roste od jara až do podzimu. Typickým znakem je vroubkovaný límec na třeni.</p> <figure class="space-y-2"> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/fe500d78-fe7d-441e-b69b-484039b44000/public" alt="undefined" width="864" height="486" class="h-full w-full rounded-xl object-cover" /> <figcaption>Holubinka trávozelená – chutná houba se zeleným kloboukem, křehkou bílou nohou a typickým výskytem pod břízami i smrky. Foto: Depositphotos.com</figcaption> </figure> <h2>Neznámé houby nikdy nesbírejte</h2><p>Naopak muchomůrka tygrovaná, která vypadá podobně, má vždy hladký límeček a je prudce jedovatá. Roste hlavně v teplých listnatých lesech a její konzumace může být smrtelná. Pokud najdete houbu s hladkým límcem, raději ji nesbírejte.</p><p>Holubinka trávozelená patří mezi chutné houby, dorůstá do deset centimetrů a často roste pod břízami i smrky. Má zelenou čepičku se světle hnědým středem a bílou, křehkou nohu bez prstenu či pochvy. Vedle ní je třeba dávat pozor na muchomůrku zelenou – jedovatou houbu, která má nazelenalý klobouk a pod nohou typickou pochvu připomínající pohárek. </p><p>Ta může být snadno zaměněna za jedlou holubinku nebo pýchavku, což je velmi nebezpečné. Ryzec smrkový se objevuje od konce léta do listopadu ve smrkových lesích a známý je svým oranžovým kloboukem s tmavými pruhy. Při poranění vydává oranžové mléko a je oblíbený pro svou pikantní chuť, často se připravuje pečený nebo nakládaný. </p> <figure class="space-y-2"> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/7b9ef8b4-c0ec-40b4-3c57-050c81391b00/public" alt="undefined" width="864" height="486" class="h-full w-full rounded-xl object-cover" /> <figcaption>Hřib kovář – pevná houba s tmavým kloboukem a žlutou dužninou, která modrá; výborná do omáček, ideální k tepelné úpravě. Foto: Depositphotos.com</figcaption> </figure> <h3>Některé vypadají jedle, ale jsou smrtelně jedovaté</h3><p>Hned vedle roste ryzec kravský, který je označen chlupatým, načervenalým kloboukem a při požití způsobuje žaludeční potíže. Velkou oblibu mezi houbaři mají lišky, které rostou v jehličnatých lesích. Mají žlutooranžový klobouk a bílou dužninu, často se používají do krémových polévek nebo omáček. Narozdíl od nich hlíva olivová roste v trsech na kmenech listnatých stromů, má oranžovo-hnědý klobouk a způsobuje pouze mírné žaludeční potíže.</p><p>Hřib kovář je oblíbený houbařský druh s tmavě hnědým sametovým kloboukem a žlutou dužninou, která po poranění modrá. Roste od jara do podzimu ve všech typech lesů, obzvlášť pod smrky. Naopak vzácný hřib satan, který roste v teplých listnatých lesích, je prudce jedovatý a měl by zůstat nepoškozený. Má bělavý klobouk a červenou síťku na třeni.</p><p>Sbírání hub se tak při dodržení základních pravidel a opatrnosti může stát bezpečnou a příjemnou aktivitou. Klíčové je nikdy nesbírat neznámé houby a v případě pochybností raději houbu ponechat v lese. Tak lze předejít zdravotním problémům a užívat si bohatství českých lesů.</p><p>Zdroje: <a href="https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/6-jedovatych-hub-ktere-si-snadno-spletete-s-jedlymi-druhy.A160816_113626_ln-zajimavosti_ape" target="_blank" rel="noopener noreferrer">lidovky.cz</a>, <a href="https://living.iprima.cz/zahrada/5-jedovatych-hub-ktere-se-pletou-s-jedlymi-houbami-klic-jak-je-rozlisit" target="_blank" rel="noopener noreferrer">living.iprima.cz</a>, <a href="https://www.idnes.cz/hobby/houby/jedovate-houby-zamena.A140704_130000_houby_bma" target="_blank" rel="noopener noreferrer">idnes.cz</a></p>
