<p>Stáří vesmíru se dá přibližně určit analýzou světla a dalších typů záření, přicházejících z hlubokého vesmíru. <strong>Ne vždy se ale vědci shodli na stáří vesmíru</strong> a pokračují ve zpřesňování odpovědi. To vše pomocí postupných vývojů dalekohledů a jiných technologií, které jsou pro zkoumání vesmíru nezbytné.</p> <h2>Vztahy mezi vzdálenostmi vesmírných objektů</h2> <p>Ve 20. letech 20. století přišel <a href="https://www.britannica.com/biography/Edwin-Hubble" target="_blank" rel="noopener noreferrer">astronom Edwin Hubble</a> na způsob, jak určit vztah mezi vzdáleností různých vesmírných objektů. Jeho princip funguje na základě toho, <strong>jak dlouho trvá, než se světlo objektu postupně přiblíží </strong>k Zemi. Až se tak stane, tak konkrétní objekt zčervená nebo se posune k nižšímu energetickému konci elektromagnetického spektra.</p> <h2>Popis expanze vesmíru</h2> <p>Tato metrika, nyní známá jako Hubbleova konstanta, popisuje expanzi vesmíru na různých místech. Podle <span>NASA</span> je Hubbleova <strong>konstanta vyšší pro objekty, které jsou dále, a naopak</strong>, což naznačuje, že expanze vesmíru se zrychluje. Jedním z důsledků tohoto objevu je, že odhadované stáří vesmíru je obtížnější prokázat.</p> <h2>Vesmír je údajně daleko starší</h2> <p>Nyní se předpokládá, že vesmír je starý asi 13,8 miliardy let. Zjistily to různé týmy vědců, kteří svá zjištění oznámili v roce 2020 po přehodnocení dat z kosmické lodi Planck – European Space Agency (ESA). Dále <strong>pokračovali s analýzou dat z Atacama Space Telescope</strong> (ACT) v Chile. Výsledně se jednalo asi o 100 milionů let starší odhad než ten předchozí, který vycházel z údajů ze sondy Planck z roku 2013. </p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="892" height="567" src="https://hpx-cdn.xsd.cz/articles/a34b9f36-3bb4-5528-992c-99180f68c609/ej7KMAMT4C/w1024.webp" alt="" class="wp-image-127825" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Unsplash</span></span></figure></div> <h2>Mapování po velkém třesku</h2> <p>Kosmická loď i dalekohled mapovaly <a href="https://wmap.gsfc.nasa.gov/universe/bb_tests_cmb.html" target="_blank" rel="noopener noreferrer">CMB</a> zbylé po velkém třesku. S jejich pomocí, byli vědci schopni odhadnout, jak daleko zpět k tomuto výbušnému zrodu vesmíru došlo. Vědci se domnívají, že <strong>světlo z CMB se objevilo 400 000 let po velkém třesku</strong>. Vesmír začal jako horká plazma, ve kterém byly paprsky světla nebo fotony připojeny k elektronům. Nakonec se ochladilo natolik, že se fotony oddělily od elektronů, opustily plazmu a rozptýlily se prostorem. Tím se vytvořilo to, co je nyní známé jako CMB.</p> <h2>Samotný závěr a potenciál budoucnosti</h2> <p>Postupem času přišel vědecký průlom tím, že bylo možné sledovat CMB v menším měřítku než kdy jindy. Detaily a narušení, které řekly o tom, co se stalo v raném vesmíru, a jak daleko do minulosti k těmto jevům došlo, byly tedy daleko viditelnější. Porovnáním těchto vysoce přesných map s existujícími předpověďmi pro stáří vesmíru, <strong>tým dospěl k závěru, že stáří je 13,8 miliardy </strong>let. Jak se samozřejmě <span>technologie</span> a dalekohledy vyvíjejí, tak bude možné časem nahlédnout do vesmíru daleko hlouběji a dosáhnout úplně jiného výsledku.</p> <p>Zdroj: <a href="https://vedazive.cz/vesmir/urcovani-stari-vesmiru/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">VědaŽivě.cz</a></p><p>Autor: <a href="https://vedazive.cz/author/redakce-vedazive/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Redakce VědaŽivě</a></p>