Alžběta Lucemburská (1409-1442) byla jediným dítětem Karlova syna Zikmunda Lucemburského. Ten byl dvakrát ženatý. Jeho první manželka Marie Uherská byla dcerou krále Ludvíka I. z Anjou a Uhry mu přinesla věnem. To domluvil ještě kdysi dávno tatíček Karel IV., mistr sňatkové politiky. Jenže Marie tragicky zemřela v roce 1395. Ačkoli byla těhotná, neodpustila si svou oblíbenou zábavu – lov. Při pádu z koně si zlomila vaz a zemřela spolu s ještě nenarozeným dítětem. Zikmund, který si už i bez Marie Uhry ponechal, sice potomka nutně potřeboval, ale na nový sňatek nějak nepomýšlel. Dlouho s ním otálel. Nespěchal, užíval si.
Alžběta Lucemburská 1409-1442, česká královna, 1828
Foto: Litografie J. N. Kriehubera / Profimedia
Jeho druhou ženou se stala po letech ani ne patnáctiletá Barbora Celská, velká krasavice, žena cílevědomá a energická. Hned rok po svatbě se páru narodila dcera Alžběta. Tehdy nikdo nepředpokládal ani netušil, že další děti už nepřijdou. Podle současníků a tehdejších měřítek patřila Barbora se Zikmundem k nejkrásnějším párům v Evropě. Přesto jejich vztah nepatřil zrovna mezi ty harmonické. Co je vlastně spojovalo? Láska k přepychu, touha po moci a bezstarostnému způsobu života a nebývalá ctižádostivost.
Alžběta (vlevo) a Barbora (vpravo) v průvodu do kostnického dómu, jak je znázorněno v Kronice kostnického koncilu, asi 1440. Matka i dcera jsou zobrazeny se svatou uherskou korunou; ve skutečnosti byla Alžběta korunována až dvě desetiletí po koncilu.
Foto: Meister der Chronik des Konzils von Konstanz, Public domain, via Wikimedia Commons
Jejich dcera Alžběta neprožila zrovna moc šťastné dětství. Otec se doma příliš nevyskytoval a když už ano, byly hádky na denním pořádku. A s matkou příliš nevycházela, přestože se jí tolik podobala nebo snad právě proto? Nezdědila sice její krásu, ale pro ctižádost a urputnost si šla dvakrát! Svou bojovností budila v budoucnu i u nepřátel respekt.
Zikmund sice stále doufal, že se dočká syna a dědice, ale plodnost Lucemburků jako by skončila Karlem IV. A tak samozřejmě dceři hledal vhodného ženicha. Už jako dvouletou ji zasnoubil s Albrechtem Habsburským (dokonce se uvádí, že si ho prý vybral ještě před Alžbětiným narozením), kterému dělal poručníka, protože se jednalo o syna jeho předčasně zemřelého přítele. A toho určil k nelibosti manželky Barbory i svým nástupcem. Svatba se konala ve Vídni v roce 1422. Alžbětě bylo 13, Albrechtovi 25. Hodili se k sobě. Alžběta byla ještě jako dítě ne sice krásná, ale celkem pohledná blondýnka s bílou pletí a jemnými rysy, Albrecht měl naopak snědou pleť, tmavé vlasy a černé oči. Alžběta svatbu vítala. Konečně unikne hádajícím se rodičům, zejména panovačné matce a zařídí si život po svém. Albrecht choval k Alžbětě úctu a byl ochoten naslouchat jejím radám. To byl pro Alžbětu velký bonus.
Alžběta a Albrecht
Foto: Josef Lanzedelly, Public domain, via Wikimedia Commons
Manželství se ukázalo jako harmonické a bylo obdařeno dcerami Annou a Alžbětou a synem Jiřím, který však krátce po porodu zemřel. Alžbětina matka Barbora nebyla z manželství příliš nadšená a už teď se snažila ovlivňovat budoucí vdavky jejích malinkých vnuček. To si Alžběta nenechala při své povaze líbit a přestala se s ní stýkat.
S otcem vycházela ona i její manžel mnohem líp. Ten představoval Albrechta jako svého nástupce v případě, že nebude mít vlastního syna. Po Zikmundově smrti manželé spolu získali trůn uherský, český i ve Svaté říši římské. Problémy nastaly k nelibosti Alžběty zejména v Čechách. Část husitské šlechty Albrechta odmítala uznat jako Zikmundova dědice i jeho ženu jako královnu. Panovníka přece musí volit stavy! K volbě nakonec došlo, a i přes částečný nesouhlas byl Albrecht korunován v katedrále sv. Víta. Ani potom nebyla situace v Čechách, kde se snažila zůstat královnou její matka Barbora (ta s českou šlechtou vycházela a navíc uměla dobře česky), pro Alžbětu a jejího manžela jednoduchá. Proto ta nevraživost.
Naopak v Uhrách a v Říši vše proběhlo bez větších problémů. Zejména v Uhrách Alžbětu tamní šlechta uznávala dokonce víc než jejího manžela. Na rozdíl od něj mluvila maďarsky a dokonce se uvádí, že se v Budíně narodila. Tím si je získala! V Budíně také manželé pobývali více než v jiných městech svých království.
Ladislav Pohrobek jako dítě
Foto: Karel Javůrek, Public domain, via Wikimedia Commons
V roce 1439 byla Alžběta znovu těhotná. Doufala, ba byla přesvědčená, že se narodí syn a dědic. Nikdo ale nemohl tušit, že během tažení proti Turkům v bažinách v jižním Maďarsku onemocní úplavicí a zemře její manžel. Protože to bylo vysoce nakažlivé onemocnění, nemohla se těhotná Alžběta ani její dcery s Albrechtem rozloučit. Starší dcerka poslala ale tatínkovi svou košilku a pár kouzelných hrášků na uzdravení. Nepomohly ani modlitby. Panovník na rodinu do posledního dechu myslel a věřil, že manželka přivede na svět syna. Ten se narodil v Komárně 22. února 1440, čtyři měsíce po otcově smrti, a dostal ke jménu Ladislav i přízvisko Pohrobek. Tak jak bojovala za zájmy svého manžela, největším úkolem pro Alžbětu nyní bylo zajištění práv pro čerstvě narozeného syna.
Aby nebyla nařčena, že dítě vyměnila (např. děvče za syna), nechala prý při porodu otevřít okna i dveře svého paláce v Komárně. Obdivuhodné! Brzy po porodu připravovala synkovu korunovaci. Teď měla problémy s vysokou uherskou šlechtou. I přes Ladislavovu korunovaci svatoštěpánskou korunou, kterou nechala přivézt z tajného úkrytu, magnáty na svou stranu nezískala. Bojovala dál za Ladislavova práva a nyní i v Čechách.
Tady se dokonce smířila s matkou Barborou, která jí v jejím úsilí pomáhala. Uprostřed těchto bojů, kdy dokonce šťastně unikla atentátu, však Alžběta ve svých 33 letech v roce 1442 nečekaně umírá. Zemřela přirozenou smrtí na blíže nespecifikovanou chorobu nebo byla otrávena? Tak v tom nemají a asi už ani nebudou mít historikové jasno. Ladislav Pohrobek tak ztrácí i matku, která za něj bojovala jako lvice, a ve svých dvou letech se stává oboustranným sirotkem. Ani jej nečeká příliš šťastný osud…
Sochy Alžběty Lucemburské, Marie Burgundské, Alžběty Korutanské a arcivévodkyně Kunigundy v kostele Hofkirche - Innsbruck, Rakousko
Foto: Shutterstock
Zdroj info: Čechura Jaroslav a kol.: Královská trilogie, 2007, Jarolímková Stanislava: Výjimečné české panovnice, 2023
Související články
Žena-in.cz
VímeVíc.cz|
FAJNTIP.cz|
Vaření.cz - HPx články|
Žena.cz|
HN.cz|
Sport - Aktuálně.cz|