Dlouho jsem si to nechtěl přiznat. Ale už to ve mně zraje delší dobu: Trump nezničil americkou evangelikální církev. On jen sundal její masku. A pod ní? Hněv, strach, touha po moci. Ne Kristus, ale jeho karikatura. Tohle není politický komentář – je to zpověď z deziluze.
Přiznávám to. Chvíli mi to trvalo. Ale už jsem to přijal: Donald J. Trump je Boží vyvolený – pro tuto dobu.
Ne proto, že by byl spravedlivý. Ne proto, že by čehokoliv litoval. Ne proto, že by věděl byť jen to nejzákladnější o Ježíši. Ale protože někdy je jediný způsob, jak odhalit hnilobu, vytrhat prkna z podlahy. A Trump — budiž „pochváleno“ jeho nabubřelé, pozlacené ego — byl tím UV světlem, které Amerika potřebovala, aby viděla, jak moc to zasmrádlo. Zvlášť v církvi.
Nepřinesl do křesťanství zkaženost. Jen přestal předstírat, že tam už dávno nebyla.
Evangelikální vlhký sen Trumpova Amerika je přesně to, co si bělošští evangelikálové přáli celou dobu: vůdce místo pastýře, kulturní válku místo soucitu, moc místo slušnosti. On jejich víru neunesl – on ji zhmotnil.
Nazývali ho novodobým Kýrem. Pomazali ho za krále. Modlili se nad ním, plakali kvůli němu, balili ho do vlajky a zpívali chvály, kde jeho jméno zaznívalo hned po Ježíši a „USA“.
Dal jim totiž přesně to, co chtěli: moc bez odpovědnosti, politiku bez přesvědčení a zlaté tele, které se jim až podezřele podobá. Vystrašení. Naštvaní. S pocitem, že si zaslouží všechno. A připravení ukřižovat každého, kdo se odváží říct pravdu.
Evangelium podvodu Trump nebyl jen obrazem veřejné tváře církve. On zrcadlil celý její stroj.
Dohody o mlčenlivosti. Vyplácení za ticho. Zametání zneužívání pod koberec. Predátoři, kteří znovu dostali slovo, protože „činili pokání“ – právě tak dlouho, aby prodali knihu nebo zvedli čísla v průzkumech.
Vždycky když církev zametla skandál pod koberec „kvůli svědectví“, dláždila cestu Trumpovu evangeliu podvodu.
Ovce neutekly – tleskaly. Protože v tomhle pokřiveném systému je spravedlnost slabostí. Milosrdenství je pro liberály. A pravda? To je to, co právě říká kazatel nebo influencer na pódiu.
Trump není antikrist. Je maskot. A církev tleskala, zatímco močil na oltář – protože aspoň držel liberály dál od dveří.
Očištění odhalením Ježíš převrátil stoly v chrámu, aby odhalil chamtivost maskovanou jako uctívání. Trump převrátil celou církev – a odhalil něco horšího: dutou skořápku, která vyslovuje Kristovo jméno, ale nezná jeho cestu.
A tím nám dal dar. Apokalypsu – ne v ohni a síře, ale pod nemocně fialovým světlem, které ukazuje každou skrytou skvrnu. Trump byl Boží test na plíseň. Strhl sádrokarton – a pod ním lezly desetiletí rozkladu. Nezačalo to u něj – ale po něm už to nešlo schovat.
Jako všechna pravá zjevení to nebylo jemné. Ale bylo to pravdivé.
Chléb a ryby, krev a maso Zatímco Ježíš nasytil zástupy chlebem a rybami, Trump nabízí něco úplně jiného.
Krev. Hněv. Oběti.
Neživí hladové – hází je do mlýnku. Rozžvýká je a vyplivne jako červené maso pro voliče. A dav to slupne. Zas a znova.
Začne to migranty. Pak přijdou novináři. Bezdomovci. Queer lidé. Ženy. Odpadlíci. Umírnění. Ti, kteří netleskají dost nahlas.
Nakonec je jedno, kdo to je. Mlýnek se nezastaví. A když dojdou „nepřátelé“, otočí se proti vlastním.
Protože v téhle víře není tělo Kristovo lámáno pro vás. Je mleté, aby nakrmilo stroj na pobouření.
Stvořeni k obrazu jeden druhého Trump je jejich bůh. A oni jsou jeho lid. Vytvořeni k obrazu jeden druhého. Živeni křivdou. Závislí na krutosti. Paranoidní. Malicherní. Posedlí výhrou. A vyděšení z toho, že budou zapomenuti.
Kážou Krista – a denně ho křižují ve své politice, na kazatelnách, v kampaních. Nehladoví po spravedlnosti. Touží po odplatě. A Trump jim dal povolení přestat předstírat, že je to jinak.
Církev nezničil. Odhalil ji.
A tím odhalením nám dal na výběr: dál si hrát na beránky ve vlčí kůži – anebo je při cestě ven konečně čas převrátit pár stolů.
Autor: Stuart Delony Zdroj: Patheos