Aneta (27): Manžela jsem potkala na vysoké škole. Dali jsme se dohromady, protože mě musel pořád zachraňovat

Sdílet

Zdroj: Freepik

Aneta potkala Matěje, když se jí na nádraží rozsypaly kufry a ona potřebovala pomoct. Nebylo to ale jejich poslední setkání.

Ve dvaceti pro mě byl celkem šok, když jsem se dozvěděla, že jsem se nedostala ani na jednu vysokou školu ve svém městě a že pokud chci studovat, budu muset odejít z domova. Čekalo mě tak stěhování přes celou republiku až do Pardubic. Neměla jsem dost peněz na to, abych si zaplatila nájem v bytě, rozhodla jsem se tedy pro levnější variantu kolejí.

Stáňa (35): Utekla jsem od násilného přítele přes celou republiku. Moje noční můra ale asi nikdy neskončí

Potkala jsem ho hned po příjezdu

V době stěhování byli naši zrovna na dovolené, všechny věci jsem si na kolej proto vezla sama vlakem. Bylo to hrozné, měla jsem dva obrovské kufry, batoh, tašku… Do vlaku se mi všechno podařilo nějak dostat, když jsem se ale pokusila v cílové zastávce vystoupit, všechno mi popadalo po nástupišti a i já málem spadla. S nadávkami jsem všechno začala sbírat, když ke mně někdo přistoupil.

„Počkej, pomůžu ti,“ řekl a začal mi pomáhat zvedat těžký kufr. Podívala jsem se nad sebe a zjistila, že jde o pohledného kluka zhruba v mém věku. Když jsme všechno pobrali, s povzdechem jsem se na něj usmála.

„Děkuju moc. Snad to nějak zvládnu dostat na koleje…“

„A to jedeš sama?“ zeptal se překvapeně a rozhlédl se, jestli nemám nějaký doprovod s sebou. „Tak počkej, pomůžu ti. Koleje jsou dost daleko, to sama v životě nepobereš.“

Drahuška (46): Jsem zoufalá ze svého syna. Má obrácený denní režim a ovlivňuje to jeho školní výkony

Se vším mi pomohl

Bylo mi to trapné, ale byla jsem mu nesmírně vděčná. Ve dvou jsme všechna moje zavazadla poměrně snadno pobrali a vydali se na cestu k mému novému domovu. Po cestě jsem zjistila, že náhodou bydlíme ve stejné budově a že se jmenuje Matěj. Chodil už do druháku na stejné fakultě, ale jiném oboru, tak mi ochotně pomohl se ubytovat, všechno vysvětlil a donesl mi věci až před dveře.

„Nevím, co bych bez tebe dělala, Matěji. Děkuju moc,“ poděkovala jsem mu upřímně, když jsem konečně s klíčemi stála ve dveřích. Jen se usmál a mávl rukou.

„To nic. První rok je vždycky náročný, tak proč si to nezjednodušit?“ Zatím se měj, určitě se ještě potkáme.„

Marta (35): Jsem na sebe pyšná. Místo, abych se po rozvodu utápěla v žalu, přetavila jsem negativní energii v něco smysluplného

Neustále mě musel zachraňovat

A měl pravdu, na Matěje jsem měla přímo štěstí. Byla jsem na škole jenom pár dní, když se mi jednou ve spěchu podařilo ztratit kartu, kterou jsme se dostávali do budovy kolejí. Venku byla zima a foukalo, bylo vidět, že každou chvíli začne déšť a já bezradně stála před vchodem.

„To snad ne, ne dneska,“ skučela jsem, zatímco jsem kartu bezradně hledala. Byl pátek večer a na recepci koleje zrovna nebyl nikdo, kdo by mě pustil dovnitř. Najednou se za mnou ozvalo odkašlání. Otočila jsem se a nešlo o nikoho jiného než o Matěje.

„Nemám kartu,“ vysvětlila jsem mu rovnou se slzami v očích, „mohl bys mě prosím pustit dovnitř?“

„Vypadá to, že tě pořád musím zachraňovat,“ zasmál se a nechal mě na svou kartu projít.

Josef (54): Nikomu nepřeji utrpení, které jsme si zažili s naším synem. Kvůli drogám nás okradl i fyzicky napadl

Pořád jsme se potkávali

Tak ale náhody, které nás sváděly dohromady, neskončily. Jednou jsem si zapomněla hrnec na vaření a Matěj zrovna náhodou byl ve společné kuchyni, pak jsem potřebovala pomoct s tiskárnou a on si zrovna něco tiskl, nebo jsem zapomněla kalkulačku na test a náhodou jsme se setkali ve vestibulu školy… mám pocit, že po chvíli jsme to oba vzali jako nějakou rutinu. Vyměnili jsme si čísla a sem tam mi přišla zpráva, jestli zase nejsem v nějakém maléru.

Jonáš (23): Nikdy jsem si nemyslel, že by mi náhodné setkání ve vlaku mohlo změnit život

Jednou potřeboval mojí pomoc on

Jednou jsme se s Matějem potkali před budovou kolejí. Někam očividně spěchal, vypadal vyděšeně a ještě narychlo si venku zapínal bundu. Bylo to krátce po tom, co jsem po dědovi zdědila staré ojeté auto a mohla začít do Pardubic jezdit sama, napadlo mě tedy, že bych mu mohla pomoct.

„Hej, Matěji,“ zavolala jsem na něj, když jsem nastupovala na místo řidiče, „nepotřebuješ svézt?“

Nejprve se na mě nechápavě otočil, pak se ke mně hned vydal.

„Moje máma skončila v nemocnici,“ vysvětlil a já poznala, že je opravdu vyděšený, „zjistil jsem to teď. Vlak mi jede za deset minut. Mohla bys mě prosím svézt?“

„Určitě, nastup si,“ otevřela jsem mu dveře spolujezdce a on rychle naskočil.

Dana (61): Nemohu koukat na to, jak čtyřletý vnuk terorizuje snachu. Bojím se, kam až to může zajít

Prý jsem mu zachránila krk

Nakonec jsem ho dovezla až do nemocnice, vlak jsme nestihli. Jeho mamce naštěstí nebylo nic vážného, jen si zlomila nohu a měla otřes mozku, i tak byla ale nadšená, že za ní její syn dorazil.

Večer nečekaně zatelefonoval. „Děkuju, zachránila jsi mi krk,“ děkoval mi a já se jen usmála.

„Není zač, alespoň jsem ti mohla oplatit všechny ty situace, kdy jsi zachránil ty mě.“

Na druhém konci bylo chvíli ticho, pak si Matěj odkašlal. „Anet, víš… nechtěla bys se mnou jít na rande? Už nějakou dobu jsem tě chtěl někam pozvat, ale nebyl jsem si jistý.“

Srdce mi udělalo kotrmelec a musela jsem se usmát. Sice jsem nad Matějem takhle nepřemýšlela, nikdy mě nenapadlo, že by se mnou mohl chtít něco mít, ale ve finále jsem nebyla vůbec proti.

„Tak jo, moc ráda.“

Martina (26): Mámin přítel mi dělal oplzlé návrhy. Ona si ale myslí, že si všechno vymýšlím, protože žárlím

Manžela jsem potkala, protože jsem nešika

A tak jsme se s dali dohromady s mým manželem. Netrvalo dlouho a začali jsme spolu chodit. Zvládli jsme spolu celou vysokou školu a hned pak se sestěhovali a měli svatbu. Můj manžel mi pořád rád říká, že spolu jsme díky tomu, že jsem nešika a pořád potřebuju pomoct. Zní to trochu urážlivě, ale vím, že to myslí s maximální láskou.

Další příběhy ze života →

Pavel (42): Mladá milenka mi tak zamotala hlavu, že jsem kvůli ní opustil rodinu. Pak se mi vysmála a odkopla mě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.