ROZHOVOR. Evropská unie se často popisuje jako upadající velmoc, příliš byrokratická, přeregulovaná, málo akceschopná. Jenže – co když je i v té regulaci síla a světový vliv? Pojem „bruselský efekt“ upozorňuje právě na to, že Evropská unie – díky své velikosti trhu, přísným standardům a regulační kapacitě – prosazuje legislativu nejen uvnitř svých hranic, ale úspěšně ji vnucuje třetím zemím i velkým globálním firmám.
Pojem Bruselský efekt ve své knize The Brussels Effect zpopularizovala americká právnička a publicistka Anu Bradfordová.
„Pojem souvisí s požadovanou kvalitou života, která pořád roste a která tu ještě před pár desítkami let rozhodně nebyla. Chceme vědět, že zboží, které si koupím, mi nezpůsobí nějakou chorobu, že děti něco náhodou nespolknou, že jsou výrobky bezpečnější a jsou nějaká vymahatelná pravidla, jimž se výrobci přizpůsobují,“ vysvětluje Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.
Rozhovor je textovou verzí podcastu Bruselská setba, který připravují Robert Břešťan, šéfredaktor HlídacíPes.org a Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.
„EU vytváří regulace, které ovlivňují, jak funguje byznys a jaké produkty se vyrábějí, a to nejenom v rámci Unie, ale všude po světě. Určuje, jaké potraviny lidé jedí, jaký vzduch dýchají a co si kupují,“ napsala Anu Bradfordová ve své knize The Brussels Effect – Bruselský efekt. Nepřisuzuje nám, našemu evropskému skoro půlmiliardovému trhu až příliš velkou váhu?
Pro zastánce spikleneckých teorií o vlivu Bruselu to možná bude znít děsivě, ale je to tak. A pro nás, občany, i firmy je to navíc prospěšné. Evropský trh je spolu s USA a s Čínou jedním z nejsilnějších spotřebitelských trhů na světě. Evropská ekonomika měla vloni celkový výtlak v HDP asi 20 bilionů dolarů, což je asi šestina světové ekonomiky. Ten podíl sice klesá, ale pořád je to hodně a je tu vysoká koupěschopnost obyvatel. Současně je trh EU integrovanější než třeba ve Spojených státech. Je to právě proto, že jde cestou regulace, pravidel, unifikace, jednotných zákonů a to zvyšuje sílu trhu a zpětně se projevuje v tom, že to nutí i mimoevropské firmy k tomu, aby pravidla dodržovaly. To může znít trochu jako teror, na druhou stranu je to důsledek toho, že lidem ve vyspělé Evropě už nejde o přežití a o holé životy, jako kdysi, ale hlavně o to, aby byli spokojeni a šťastni. K tomu přispívá pocit, že zboží, které si koupím, mi nezpůsobí nějakou chorobu, že děti něco náhodou nespolknou, že jsou výrobky bezpečnější a jsou nějaká vymahatelná pravidla, jimž se výrobci přizpůsobují. Souvisí to s požadovanou kvalitou života, která pořád roste a která tu ještě před pár desítkami let rozhodně nebyla.
To, že výrobky mají nějakou kvalitu a nezávadnost, je jistě vítané. Naopak je to jedna z významných výhrad třeba proti čínskému tržišti Temu a dalším, kdy do Evropy přichází levné zboží, kde zákazník ale nemá garanci, že je to bezpečné a nezávadné…
Přesně tak. I když ani u evropských výrobků nemusíte vědět, co obsahují, je velmi vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotu, že prošel nějakými testy. Vždycky se samozřejmě mohou objevit zkažená kuřata v KFC, ale to je lidská chyba, porušení pravidel. A je spousta zemí, kde žádná podobná pravidla vůbec nejsou. U nás jsou a v naprosté většině případů se dodržují.
Dá se říct, že pro globálně fungující firmy z různorodých oborů – od chemického průmyslu, automobilů či bankovních služeb – je prostě výhodnější vyrábět pouze jednu řadu výrobků podle nejvyšších světových norem, což je téměř vždy norma evropská?
To je právě podstata bruselského efektu. Velikostí a významem trhu jsme pro většinu velkých korporací nepominutelní a proto musí dodržovat naše pravidla. Jelikož Evropa – a to je obecně uznávaný fakt – požaduje nejvyšší standardy, je v tom nejpřísnější, musí se nám přizpůsobit. Pak se jim už z pohledu efektivity nevyplatí prodávat něco jiného v Evropě a něco jiného v USA. Má to i svou reputační hodnotu. Když je něco vyrobeno v EU, má to ve světě zvuk. A třeba pro firmu z Brazílie má přínos, když může říct, že její výrobek se prodává i na trzích EU. Bruselský efekt tedy není žádný tlak, ale důsledek tržní ekonomiky. Firmám se vyplácí přizpůsobovat se pravidlům, která máme v Evropě a je to trend, který roste.
Prakticky to jde ukázat na tom, co zná asi každý: sjednocení evropského a světového standardu USB-C nabíječek, na něž nakonec chtě nechtě přešel i takový gigant jako je Apple…
To je přesně ten příklad. Někdo samozřejmě může říkat, podobně jako když se omezovalo kouření v restauracích, že to omezuje podnikatelskou svobodu. Všichni ale víme, jak je to příjemná změna – jak v případě toho, že se v restauracích nekouří, tak u vzájemné zástupnosti u nabíječek. Bruselský efekt má svůj projev „de facto“, tedy tak, že EU reguluje i globální trhy tím, že stanovuje standardy pro EU, jež se pak dodržují i jinde. A pak je to „de iure“, kdy se velmi podobné regulace přijímají do právních předpisů zemí i mimo EU. Platí, že čím vyvinutější a bohatší trh je, tím se to děje méně. Čína nebo USA se nám legislativně přizpůsobují výrazně méně, než třeba v Latinské Americe, Africe a Asii. Tam to má naopak ekonomickou výhodu pro jejich firmy a navíc jde často o oblasti, které se dosud vůbec neřešily – třeba obsah chemikálií ve výrobcích. Časem by asi tou cestou šly ty země samy, ale tady můžou sáhnout po něčem, co už je napsané – a jsou to obvykle právně dobře napsané a srozumitelné předpisy.
Dokonce i velké technologické firmy, jako jsou Google a Microsoft, musí dodržovat antimonopolní a kartelovou politiku EU. Je tam vedle toho cukru, že se jim to nakonec vyplatí, i ten bič – hrozba sankcí a pokut?
I to tam hraje roli. Potenciální sankce se na trhu EU týkají všech, kdo na něm působí. Oblast, kde se to hodně projevuje, je třeba ochrana osobních údajů. GDPR se už stal globálním benchmarkem… Národní zákony o ochraně osobních údajů má dnes už 137 zemí, tedy asi 80 % světové populace. Podobně v regulaci chemických látek je známá zkratka REACH, která dává globální standard. Podobně je to v bezpečnosti potravin, kosmetiky… Ale je to i antimonopolní legislativa. Svět je globalizován a velké firmy mají své pobočky v USA, v Asii i v Evropě a ve chvíli, kdy je třeba kupuje jiná firma, promlouvají do toho právě i evropské předpisy o ochraně hospodářské soutěže.
Abychom se ale netvářili, že Evropská unie určuje chod světa… Ona EU dostává i zpětnou vazbu, existuje odpor k nařízením, které se snažíme vnutit světovým firmám. Třeba teď EU nejméně o rok odkládá nařízení o odlesňování, které mělo nutit dovozce komodit, jako je palmový olej, káva a dřevo, aby certifikovali, že jejich dodavatelské řetězce nejsou spojeny s odlesněnými pozemky… Prý za tím byl i tlak USA. To ovlivňování je tedy obousměrné?
To rozhodně ano. Státy se slabší ekonomikou jsou náchylnější k tomu, aby tlak bruselského efektu akceptovaly a naopak. Velkou roli v tom hrají obchodní bariéry. Když se omezují a klesají cla, rozvíjí se obchod a je větší chuť, ekonomická a politická motivace, se globálně přizpůsobovat…
Ovšem teď v čele s USA vidíme opačný trend.
Na druhé straně, ať Donald Trump bude příští tři roky pokračovat, jak chce, globální obchod se určitě nezastaví. Nicméně když roste protekcionismus, obchod se scvrkává. Zajímavé bude mimochodem sledovat, jak na EU budou USA tlačit třeba v případě regulace umělé inteligence… Zpětné tlaky jsou ale i zevnitř, třeba když v rámci přezkumu u Evropského soudního dvora dojde k nějaké změně pozice EU. Příkladem je známá kauza Illumina–Grail z oblasti ochrany hospodářské soutěže. Americká firma Illumina kupovala evropský start-up Grail za nějakých sedm miliard dolarů, ale Evropská komise transakci v roce 2022 zakázala a udělila pokutu asi 430 milionů eur a nařídila Grail opět prodat. Američané to udělali, ale vloni soudní dvůr Evropské unie dospěl k závěru, že si Evropská komise tuhle pravomoc přisvojila neprávem …
Každopádně to jsou nevratné kroky a zkažený byznys.
Jsou to nevratné kroky, EU bude muset vrátit tu pokutu a asi přijde i žaloba na náhradu škody. Ale je to ukázka okolností, za nichž se mnohou měnit regulace, které se týkají jak vnitřního trhu, tak zahraničních firem.
Existují i pojmy jako je regulační imperialismus nebo ekonomický nacionalismus, kdy země jako Indie nebo Brazílie silně kritizují evropská pravidla jako je uhlíkové clo s tím, že jim způsobují přílišnou ekonomickou zátěž…
Existuje například možnost rozhodčího soudu při WTO – Mezinárodní obchodní organizace. Jde pak o výklad toho, zda je uhlíkové clo porušením mezinárodních pravidel, nebo není. Jiná cesta, jak se bránit, jsou odvetná opatření. Nebo je tu možnost se přizpůsobit.
A co naopak? Přebírá EU nějaké standardy ze zahraničí. Třeba v oblastech, kde dominují USA nebo Čína jako je AI či vojenské standardy?
Vlastně o takovém případu nevím. Ten trend je skutečně spíše opačný. Faktem je, že zrovna v oblastech AI či obranného průmyslu se bruselský efekt neprojevuje. Ostatně třeba sjednocování vojenských standardů s Čínou by asi nebylo ve prospěch nikoho. Naopak v rámci NATO jsou ty standardy sjednocovány už dlouho, aby armády byly schopny spolu kooperovat, přičemž spousta vybavení se vyrábí ve Spojených státech. Mimochodem před bruselským efektem se prosazoval ve vztahu ke zbytku USA kalifornský efekt. Kdy Kalifornie, která je největší a ekonomicky nejsilnější stát USA, byla v řadě zákonů napřed – kupříkladu v oblasti ochrany životního prostředí. A řada států napříč Amerikou ji následovala.
Síla Bruselského efektu by se asi dala hezky ukázat na přístupu Velké Británie po brexitu… Stala se Británie konkurenčním regulačním centrem s mírnějšími pravidly, nebo dodržuje i přejímá nové standardy EU?
Je to spíše ta druhý situace, byť ne stoprocentně. Velká Británie byla součástí EU přes čtyřicet let, takže velká část britské legislativy vychází z té evropské, kterou máme i my, a úplně odejít se od toho nedá. Respektive by to bylo zbytečné a kontraproduktivní. I když bylo heslem brexitu „pojďme se oprostit od regulací a diktátu Bruselu“, Británie i nyní dynamicky reaguje na to, co se v EU děje. A protože chce svým firmám umožnit vstup na evropský trh, umožňuje jim zvolit si evropskou certifikaci i pro britský trh. Chápou tam nutnost slaďování regulačních standardů, dává to smysl pro celou britskou ekonomiku. Co se stane, když ve volbách vyhrají reformisté v čele s Nigelem Faragem, to uvidíme.
Takže ne bruselský teror, ale bruselský efekt jako ukázka nějaké skryté síly EU?
Souhlasím, že to je forma soft power, měkké síly. I když podíl evropské ekonomiky bude na globálním HDP klesat, jsme schopni psát a prosazovat regulace a konzistentně je používat. Dělat dobrou regulaci totiž není jednoduché, potřebujete na to mít instituce a zkušenosti a přiznejme si, že svět se bez regulací neobejde. Čím je složitější, tím víc je tam hrozeb a možností. Ideální je jít zlatou střední cestou a nechodit do extrémů ani na jednu stranu.
HlídacíPes.org
JakZdravě.cz|
adbz.cz|
Žlutá kočka|
Cooky.cz|
CzechTechnology|
NESPECHEJ.cz|
DámskýDeník.cz|
BetterLife|
Náš REGION|
