CENTRUM.CZ > Epeníze > 17. 11. 2025, 19:39

Čím víc vydělám, tím více nakupuji ve slevách – připadám si jako škrt

| 2 min

Sdílet

Čím víc vydělám, tím více nakupuji ve slevách – připadám si jako škrt. Je to takový paradox, ale nakonec mi to vlastně dává smysl. Máte to taky tak?

žena

Zdroj: Foto: Pixabay

Čím víc vydělám, tím více nakupuji ve slevách – připadám si jako škrt. Je to takový paradox, ale nakonec mi to vlastně dává smysl. Máte to taky tak?

Když jsme se konečně vyhrabali z té nejhorší finanční krize (naštěstí už je to pár let zpátky), byla strategie jasná: pořádně šlápnout do rodinného rozpočtu. Sestavit si nějaké finanční cíle a držet se jich. A ono se nám to dařilo.

Naspořili jsme – a vždycky to zmizelo

I z našich relativně malých platů, které ještě notně ukrajovala hypotéka (díky, babi, bez tebe bychom ji tenkrát nedostali), jsme dokázali ročně našetřit 25 až 30 tisíc. Nic moc, a to i těch deset let zpátky, kam tahle story spadá. Jo, tenkrát byla ještě hypotéka levnější než nájem. Fakt.

Těšili jsme se, že si zajedeme alespoň na nějakou malou dovolenou. Prodloužený víkend v Beskydech. Jooo, to by bylo prima. A víte co? Nezajeli. Vždycky, ale vždycky do toho něco vlezlo. Vyhořelá myčka (po které bylo třeba přemalovat kuchyni), školní zájezd syna do Francie (vážně tam moc chtěl), operace pejska mých rodičů (na kterou by sami nenašetřili), doplatek na LDN pro babičku (chtěli jsme, aby měla tu nejlepší péči).

Česká pošta testuje novou službu Čím víc vydělám, tím více nakupuji ve slevách – připadám si jako škrt

Foto: Pixabay

A já cítila, jak moje motivace „skákat přes plot pro pírko“, jak by řekl klasik, klesá. Už se mi nechtělo jezdit každý týden do čtyř obchoďáků a vybírat potraviny v akci. Stát před prodejnou se sportovním zbožím frontu už od božího rána, jen abych při mega výprodeji ušetřila pár stovek na oblečení pro děti, taky ne. Kupovat ve zdejším rodinném antikvariátu vybrané tituly a pak je dávat na internet (z čehož obvykle bylo pár stovek měsíčně navíc, když člověk věděl, po čem jít), bylo taky zbytečně pracné… Ne, neviděla jsem v tom smysl.

A pak mi přidali…

Podařilo se mi ale najít lepší práci. Sedm tisíc měsíčně navíc. Splněný sen, vážně. Po pár prvních měsících, kdy jsme v domácnosti dořešili veškeré drobné resty, se zase začalo šetřit. Nenadálé situace se vykryjí a ještě nám zbyde třeba i na tu dovolenou. Ne, pořád to není na žádnou velkou exotiku, ale stačí to. Luxus.

A já zjistila, že mám tu šetřící motivaci zpátky. Už zase obcházím akce. Hlídám si časy, kdy je možné ulovit zlevněné tašky s ovocem a zeleninou. Mám aplikaci Nesnězeno a využívám ji. A i k tomu drobnému přivýdělku přes internet jsem se vrátila. A šetříme víc. Nejsou to jen ty peníze navíc, co mám, ale o něco víc i z původního rozpočtu, aby se tak řeklo. Prostě to chtělo tu správnou motivaci a už to zase jde. Vidím, že to má smysl – asi tak bych to shrnula. A i když se občas cítím jako strýček Skrblík, vždycky to rozdýchám. Měli jste to taky tak, nebo jsem divná jenom já?

Čím víc vydělám, tím více nakupuji ve slevách – připadám si jako škrt

Rána přímo do srdce. Evropskému „epicentru“ hrozí izolace jako Orbánovu Maďarsku

Pes, který miluje auto: Plemena, která se hodí na časté cestování a dovolené

Po smrti Vaša Patejdla přišel boj o dědictví. Rodina se pře a zpochybňuje jeho svéprávnost

Vnadná Bedřiška z Básníků byla na konci 80. let zatčena. "Jsem trochu snob," říká Bára Štěpánová

Chtěl si z bankomatu vybrat posledních 10 000 Kč na nájem. O pár vteřin později myslel, že má halucinace