Letiště je místo, na kterém se potkává chaos s přesností a kufr s osudem. Každý cestující si představuje, že po odevzdání zavazadla na přepážce se zbytek děje tak nějak sám od sebe. Kufr má přece lístek, letadlo letí, tak co by se mohlo pokazit. Skutečnost je ovšem trochu pestřejší a plná pásů, skenerů, lidí v reflexních vestách a nečekaných křižovatek.
Kufr začíná dobrodružství jako anonymní hrdina Po odbavení na přepážce je kufru připevněn štítek s unikátním čárovým nebo RFID kódem. Tento kód je pro něj vstupenkou do světa pod letištěm, kde panuje jiný rytmus. Tady začíná třídicí show. Kufr poputuje do systému BHS, což je síť pásových drah, výtahů a třídiček. Je to takový kufrový lunapark bez zmrzliny, ale s větší dávkou stresu.
Kufr sviští po pásu a systém jej podle kódu posílá přesně tam, kam má. Pokud má letadlo odlet z určitého gatu, kufr se na základě těchto dat nasměruje správnou cestou. V moderních letištích se vše děje automaticky a celý systém funguje jako promyšlený mozek, který sleduje každý kufr a každé jeho rozhodnutí.
Každý kufr projde rukama pracovníků, kteří ho pečlivě naloží do letadla tak, aby vše bylo správně vyvážené a připravené na bezpečný let. Zdroj: Shutterstock Bezpečnostní kontrola, kde se může objevit i plyšový krokodýl Další zastávkou je bezpečnostní kontrola. Ta probíhá bez vaší přítomnosti, ale zato velmi důkladně. Kufr projde přes rentgen nebo CT skener, který vytvoří 3D obraz jeho obsahu. Pokud se objeví něco podezřelého, kufr pokračuje na ruční kontrolu. Tam se pracovník letištní bezpečnosti podívá dovnitř a možná najde vaši sbírku ponožek s brokolicí nebo plyšového krokodýla v plavkách. Kufry už zažily leccos a letištní personál taky.
Čtěte také : Hyperloop: Revoluční doprava prozatím jen ve fázi testování
Třídění přesnější než nákupní seznam od manželky Po kontrole se kufr znovu připojí do systému. Automatická technologie ho navede k letadlu, ke kterému patří. Pokud máte přestup, systém už od začátku ví, kam má kufr nakonec dorazit. Cílem je, aby byl naložen včas a správně. Ve většině případů ho pásy dopraví do oblasti, kde se kufry nakládají do vozíků nebo kontejnerů podle destinace a hmotnosti.
Občas se ale něco zadrhne. Někdy je letadlo přetížené, jindy štítek nejde přečíst, nebo se kufr zatoulá špatnou větví pásu. I když je systém chytrý, lidský faktor a technické závady stále hrají svoji roli.
Když přijdou na řadu ruce a svaly Jakmile je kufr připraven na naložení, přicházejí na řadu zaměstnanci zvaní ramp agenti. To jsou ti lidé v reflexních vestách, kteří běhají kolem letadel a zvedají kufry jako profíci z posilovny. Jejich úkol je jasný. Naložit zavazadla rychle, ale hlavně správně. Rozdělují kufry podle váhy a umisťují je tak, aby letadlo během letu drželo rovnováhu. Není to žádné házení naslepo. Každý kufr má přesně dané místo podle toho, jak těžký je, kam letí a jaký typ letadla ho veze.
Ramp agent se navíc často postará i o vyložení zavazadel po příletu. Klidně se může stát, že váš kufr naloží v Praze a o pár hodin později ho vykládá v Madridu. Záleží pak na jeho pozornosti, jestli se kufr vydá na správný pás, nebo omylem skončí úplně jinde.
Čtěte také : Proměnlivá cena jízdenek může být ovlivněna obsazeností spoje, dnem v týdnu a krátkým časem do odjezdu
Když kufr přestupuje bez vás Při přestupu to nemá lehké ani zavazadlo. Zatímco vy si dáváte kávu a sledujete tabuli s odlety, váš kufr mezitím uhání podzemním systémem letiště plným pásů a zatáček. Některá letiště to zvládnou rychle, za deset minut je kufr přemístěný na další let. Jinde to ale trvá déle a pokud je přestup moc krátký, kufr to jednoduše nestihne. V takovém případě letí dalším spojem.
Občas se navíc stane, že zavazadlo zůstane na přestupním letišti kvůli technické chybě. Systém si nemusí poradit se štítkem nebo se na chvíli zasekne. Pokud k tomu dojde, kufr je později dohledán a doručen až k vám. Letiště ho pošle tam, kde právě jste. Ať už domů, nebo třeba na hotel. I když kufr nestihne let, většinou vás dříve nebo později dožene.
Závěrečné dějství: pás naděje a nervů Po přistání se kufr přemístí na výdejní pás. Tento moment je pro mnohé cestující malou psychologickou zkouškou. Každý sleduje rotující pás s nadějí v očích a představou, že jeho kufr se každou chvíli objeví. A když se tak opravdu stane, je to malé vítězství. Kufr přežil.
Ale když se kufr neukáže, přichází plán B. Jde se na přepážku ztracených zavazadel, kde pracovníci zadají informace do systému pro sledování. Většina kufrů se najde během několika hodin a cestujícím je doručena. Pokud by se kufr neobjevil ani po několika dnech, letecká společnost spustí oficiální reklamační proces.
Po všech skenerech, pásech a přestupech se kufr konečně objevuje na výdejním pásu, kde ho netrpělivě vyhlíží jeho majitel. Zdroj: Shutterstock Zasloužený potlesk pro kufr Kufr toho zažije víc než mnozí turisté. Projede pásy, projde skenery, zvládne manipulaci, přestupy i nárazy. A když ho znovu spatříte na výdeji, je to jako shledání starých přátel. Proto si zaslouží nejen pevný zip, ale i vděčný pohled od svého majitele.
Zdroj: science , Novinky , iDnes