ESEJ. Shon dneška tvrdí, že se věci rychle mění a my musíme s nimi. V tom spěchu pak často zapomínáme na neměnná pravidla, na která ale zapomínat nesmíme. Ďábel se často ukrývá v detailu, v drobných porušeních, která narušují křehkou pevnost a stabilitu svobody. Je chybou nechat se houpat ke bdělému spánku a nenápadně tak o ni kousek po kousku přicházet.
Žijeme ve světě gamifikace a simplifikace. Všechno zkrátka musí být hra – jednoduchá, atraktivní a pokud možno oblbující naši mysl. Hlavně rychle, stručně a hravou formou.
Morální poselství se tak scvrkla na holé věty vykřikované na sociálních sítích. I ta jsou nacpaná stokrát omletými floskulemi, frázemi a hraběcími radami. V posledních měsících už jde většinou o „díla“ generovaná umělou inteligencí.
Politici zapomínají na svou práci. S nimi na své řemeslo a poslání bohužel často zapomínají i novináři, kteří většinou jen slepě a hluše opakují. Jak pak můžeme chtít po občanech, kteří jsou denně vystaveni takovéto masáži, aby se orientovali?
František Vaněček (1923–1999) patří k neprávem zapomínaným intelektuálům 20. století. S manželkou Dagmar (rozená Vališová, 1933–2015) stál u zrodu Charty 77, což ve své knize Deník chartisty aneb Stalo se v kraji zvykem (známá též pod názvy Stalo se v kraji zvykem a Všivá doba: z deníku chartisty) lakonicky okomentoval: „A je dobře, že jsme oba se ženou mezi těmi, kteří to všechno vyvolali. (I když se nám asi povede zle.)“
Když zahráli Plastici
V rámci estébácké akce Asanace byli v roce 1980 donuceni k emigraci. Usadili se ve Vídni, kam už rok před tím utekly jejich dcery-dvojčata.
Vaněček je mimo jiné autorem dvou „stovkových“ seznamů. Oba jsou vypsány ve výše zmiňované knize. Známější z nich je text Stokrát se bojí.
„Někdy v roce 1973 nebo o rok později jsme čekali, že se někteří naši známí a přátelé vrátí z vězení. Mezi lidmi se mluvilo o tom, že rozsudky nad nimi jsou tak nesmyslné, že mocnáři chtějí vyřešit celou ostudnou záležitost amnestií. Amnestii sice pak vyhlásili, ale ne pro politické vězně. Tehdy jsem sedl a napsal svých ,100 bodů‘, a poslal je do světa.“
Text skutečně vyrazil za hranice Československa. Byl přeložen do angličtiny a otištěn ve Velké Británii v časopise Social Worker, kde chybně uvedli, že šlo o text písně The Plastic People of the Universe.
Jeden výtisk časopisu se dostal zpátky, kde jej Otakar Michl (1949–2021) přeložil do češtiny (aniž by znal skutečného autora). Milan Hlavsa (1951–2001) text 100 bodů zhudebnil a Plastici jej 1. října 1977 zahráli u Havlů na Hrádečku.
„(...) Když jsme se chystali odejít, nabídl ještě syn hostitelů, abychom si poslechli koncert skupiny Plastic People of the Universe. Hráli někde na venkově. Snad ve stodole u chalupy Václava Havla. Nahrávka nebyla příliš dokonalá, ale přesto jsme se zaposlouchali. Najednou mi slova jedné ze skladeb připadla povědomá. K údivu všem jsem po chvilce začal předříkávat text. Jak se vlastně dostal k Plastikům?“ vzpomínal Vaněček na to, jak se kruh uzavřel.
Druhý výčet pojmenovaný Stokrát není (ve skutečnosti je těch bodů 96) vznikl před emigrací do Rakouska. Vaněček v něm sestavil strukturovanou litanii na takzvaný socialistický stát, normalizační diktaturu a ovzduší, v němž se tehdejší československá společnost nacházela. Inspiračně vychází z polského filosofa Leszka Kołakowskiho (1927–2009).
Kdy není stát demokratický?
Právě toto Vaněčkovo Stokrát není mne po 45 letech od svého vzniku inspirovalo k vytvoření aktuálního seznamu. Už nebudujeme socialismus, dnešní svět stavíme na principech liberální demokracie. Její základní rámec známe (nebo tušíme), přesto si musíme opakovat nepřekročitelná pravidla. Protože svět se mění a některé změny by rády některá pravidla zrušily.
Tento seznam slouží jako varovné signály. Jako celek je nedosažitelným ideálem. To však neznamená, že bychom se o něj neměli pokoušet.
V žádném případě nechci srovnávat dnešní dobu s normalizací či jinou diktaturou. Doba je skutečně jiná a neporovnatelně svobodnější. Proto, na rozdíl od Vaněčkova Stokrát není, se v tomto 100krát když nachází i body, s nimiž se v České republice nemusíme potýkat. Zatím…
DEMOKRATICKÝ STÁT NENÍ…
- když nestaví na jednu rovinu nacismus, fašismus a komunismus.
- když nutí lidi chodit po veřejných prostranstvích pojmenovaných po zločincích a vlastizrádcích.
- když zavírá hranice potřebným.
- když nebojuje o svoji svobodu.
- když dovolí, aby jeho děti hladověly.
- když práva strojů dává na roveň právům člověka.
- když neumí ochránit děti před závislostmi a digitálním otroctvím.
- když trestá jointy víc než pedofilii.
- když ví, jak chránit přírodu, ale nedělá to.
- když aktivně i pasivně diskriminuje skupiny svých občanů.
- když tvrdí, že umění si na sebe musí umět vydělat samo.
- když umožňuje existenci „spravedlnosti pro bohaté“.
- když potřeby jednotlivce nadřazuje právům ostatních.
- když v něm dva pracující dospělí nemohou důstojně žít a vychovávat děti.
- když pro své pohodlí odmítá pomáhat slabším.
- když si myslí, že je izolovaným subjektem a nezáleží na okolí.
- když prezident bydlí v historickém sídle králů vysoko nad ostatními.
- když nemá nezávislá veřejnoprávní média.
- když mají auta přednost před lidmi.
- když uplácení vnímá jako normu a neřeší jej.
- když právní řád platí jen někdy a pro některé.
- když ze strachu, pohodlnosti a pokrytectví popírá vlastní dějiny.
- když systémově a systematicky nepodporuje nezávislou kulturu a svobodné umění.
- když nevytváří pozitivní finanční a společenské klima pro fungování neziskových organizací.
- když není schopen zajistit rovná práva lidem všech náboženských či sexuálních orientací.
- když umožní rodičům, aby ignorovali výchovu svých dětí.
- když je státní (městská) správa největším zaměstnavatelem.
- když dálnice dostávají přednost před životním prostředím.
- když jeho politická reprezentace vidí pouze na vzdálenost jednoho volebního období.
- když nezajistí důstojný život starým, postiženým a jinak znevýhodněným.
- když důchodce upřednostňuje a zvýhodňuje před dětmi a jejich pečovateli.
- když automaticky vítězí ti nejhlasitější.
- když se jeho občanům vyplatí porušovat zákony.
- když nedokáže směřovat své občany k lásce a vzájemné pomoci.
- když dává přednost ekonomickým zájmům před dodržováním lidských práv.
- když se k obětem trestných činů chová hůř než k pachatelům.
- když si neudrží mozky, které společnost potřebuje pro svou budoucnost.
- když pokrytectví funguje jako cesta vzhůru a k úspěchu.
- když svou byrokratickou těžkopádností znemožňuje svobodný život svých občanů.
- když si buduje dlouhodobou ekonomickou závislost na diktátorských režimech.
- když nechá nadnárodní korporace ovládat životy svých občanů.
- když otevřeně nebo pokoutně ve skrytu nařizuje svým občanům, co si mají myslet.
- když se pokouší monitorovat, hlídat a kontrolovat každý aspekt života svých občanů.
- když je paranoidní.
- když zbabělost ukrývá za řeči o míru.
- když střídající se politici u moci praktikují styl ode zdi ke zdi.
- když nechá veřejný prostor deformovat ekonomickými zájmy soukromých subjektů.
- když dovolí, aby politická moc ovlivňovala i tu soudní.
- když na široké společenské problémy aplikuje jednoduchá řešení.
- když prohry vydává za svá vítězství.
- když národní zájmy staví nad svobodu jednotlivce.
- když před moudrostí a znalostmi upřednostňuje hlasitý křik.
- když po cestě k domnělému vyššímu dobru kráčí skrz „malá“ zla.
- když aktivně i pasivně své občany tlačí do výběru mezi morální integritou a ekonomickým přežitím.
- když nedodržuje zásady sekularismu.
- když důstojné bydlení nepovažuje za základní právo svých občanů.
- když pod rouškou ekonomické rovnosti a spravedlnosti zvýhodňuje bohaté a trestá chudé a potřebné.
- když nedokáže svým občanům zajistit vzdělání podle jejich potřeb, schopností a tužeb.
- když dává na stejnou roveň pocitový výkřik anonymního internetového uživatele a názor odborníka podložený studiem tématu a vědeckou prací.
- když rozdíl v platech určuje pohlavím zaměstnance.
- když konformitu schvaluje jako nejlepší možný způsob života a zvýhodňuje ji.
- když svou pasivitu a nečinnost vydává za svobodu a toleranci.
- když se vysmívá idealistům.
- když porušuje psané i nepsané dohody, úmluvy a zvyklosti.
- když dává finance firmám s neprůhlednou a netransparentní vlastnickou strukturou.
- když důvěřuje Rusku a Číně.
- když ustupuje agresivitě a násilí.
- když neumožňuje skutečně svobodnou politickou soutěž.
- když prosazuje politiku appeasementu.
- když vyžaduje samoúčelnou úctu pouze z důvodu funkce.
- když využívá dějiny a minulost k zastrašování a omezování přítomnosti a budoucnosti.
- když agresivně vystupuje proti občanské neposlušnosti.
- když na složité problémy aplikuje rychlá řešení.
- když si plete jednání s vydíráním.
- když neumí se svými sousedy zasednout k jednacímu stolu.
- když odmítá brát vážně občanskou společnost.
- když se pokouší určovat, co je a co není normální či vkusné.
- když známosti a rodina znamenají automaticky kariérní růst.
- když – byť tiše – souhlasí s komunistickým sloganem „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“.
- když alkohol vnímá jako společensky polehčující okolnost.
- když trestá i po smrti – mrtvé či pozůstalé.
- když politici u moci svou aktivitou blokují svobodný rozvoj společnosti.
- když nemá řádně fungující odborové organizace.
- když si poslušnost vymáhá s pomocí policejních či armádních složek.
- když mezi svými občany šíří strach.
- když v platnost vstupují zákony, které neprošly řádným legislativním procesem.
- když mu víc záleží na dojmu, který dělá na vnější svět než na vlastních občanech.
- když vytváří všeobecné společenské ovzduší nedůvěry.
- když se bojí satiry a investigativní novinařiny.
- když víc čerpá, než vytváří.
- když zaměňuje příčiny za důsledky. A naopak.
- když se jeho kritici pro jistotu musí schovávat za pseudonymy.
- když těžkou minulostí omlouvá těžkou současnost.
- když tvrdí, že děti rodičů bez vysokoškolského titulu nemají na to, aby studovaly vysokou školu.
- když vyžaduje povinné zdravotní pojištění, ale neumí zajistit patřičnou lékařskou péči.
- když prostřednictvím svých politických špiček k občanům promlouvá v pasivech.
- když není povoleno, co není přikázáno.
- když si občany plete s lidem.
- když nečinně přihlíží tomu, jak lež a nenávist poráží pravdu a lásku.
- když po sobě neuklízí odpadky.
+1 Demokratický stát nepoznáte podle toho, jak se chová, když je dobře. Demokratický stát poznáte podle toho, jak se chová, když je zle.
Autor textu, Martin Šinkovský, je scenárista a spisovatel
HlídacíPes.org
Aktuálně.cz - Sport|
Žena.cz|
Světkreativity|
CzechTechnology|
FAJNTIP.cz|
Techzpravy.cz|
In-lifestyle.cz|
Aplausin.cz|
Kód Enigma|
Poudree.cz|
NESPECHEJ.cz|
CR Zprávy|
Techsvět|
