Když letěl poprvé do Egypta, měl v očích to nadšení, které známe všichni. Vidět pyramidy, které zná člověk z učebnic dějepisu. Slyšet šum Rudého moře, večer sedět na hotelové terase a usrkávat drink. Měl to být odpočinek po náročném roce. Společnost mu dělala přítelkyně, která se těšila snad ještě víc než on. Plánovali výlety do Káhiry, návštěvu muzea a spoustu lenošení na pláži.
První dny šlo všechno podle plánu. Hotel byl pohodlný, slunce pálilo, voda byla průzračná. Na chvíli měl pocit, že svět kolem se zastavil. Ale pak přišla noc, která všechno změnila. Bolest žaludku, která se během pár hodin změnila v muka, horečky a vyčerpání. Přítelkyně nejprve doufala, že je to jen klasická faraonova pomsta, tedy zažívací problémy, které potrápí skoro každého turistu.
Zdravotní stav turisty se zhoršoval Jenže stav se nelepšil, naopak byl každou hodinou horší. Nakonec nezbylo nic jiného než zavolat lékaře. Do hotelového pokoje přišel muž v bílém plášti, který po pár otázkách jen zakroutil hlavou. Je nutný okamžitý převoz do nemocnice. A v tu chvíli se začal psát příběh, který by si doma nepředstavili ani v nejhorším snu.
Zajímavý článek: Do Egypta už nikdy nepojedeme. Zaplatili jsme si luxusní hotel, místo toho nás nechali spát na ulici
Místní nemocnice působila už na první pohled jinak, než byli zvyklí. Žádná zářící čistota, žádná moderní technika. Malá budova, hlučná chodba, personál, který působil odměřeně. Přítelkyně byla zděšená, ale neměla na vybranou. On byl na tom tak špatně, že se sotva držel na nohou. Přijali ho, napojili na kapačky a lékaři začali zkoumat, co se vlastně děje.
Hodiny se vlekly, noc byla nekonečná. Teplota stoupala, bolesti neustávaly. Přítelkyně seděla u postele a sledovala, jak její partner ztrácí síly. Každý pohled na hodiny jí připomínal, že je tisíce kilometrů od domova, bez známých, bez jistoty, že všechno dobře dopadne.
Měl to být výlet snů k pyramidám. Skončil ale na kapačkách a účet z nemocnice mu vyrazil dech.
Shutterstock
V nemocnici strávil několik dnů na vyšetření Po třech dnech v nemocnici, několika testech a léčbě, která měla spíš udržet stav než vyřešit problém, se začal cítit lépe. Horečky klesly, bolesti ustoupily. Mohl konečně vstát a nadechnout se čerstvého vzduchu. Jenže právě v té chvíli přišla další rána. Účet. Více než sto dvacet tisíc korun za tři dny hospitalizace. Částka, která se zdála naprosto nereálná. Nešlo ji ignorovat, nemocnice bez zaplacení nechtěla pacienta pustit.
Zajímavý článek: Odjela jsem na last minute dovolenou do Egypta. Ještě ten večer jsem se vracela zpět a žádám odškodnění
Přítelkyně stála na chodbě s papíry v ruce a měla pocit, že se jí hroutí svět. Ano, měli cestovní pojištění. Ano, věděli, že tohle je přesně důvod, proč se pojistka sjednává. Jenže v ten okamžik bylo jasné, že nejdřív musí vše uhradit a teprve pak se obrátit na pojišťovnu.
Z kufru tak šly ven všechny kreditní karty, volalo se do banky a domů rodině. Byla to situace, kdy šlo doslova o hodiny a kdy se člověk cítí naprosto bezmocný. Přítelkyně později přiznala, že ten okamžik byl pro ni horší než celá nemocniční zkušenost. Vidět, jak vám předkládají účet, který je vyšší než roční plat spousty lidí, a vědět, že nemáte na výběr.
Místo fotek z pyramid má jen účtenky z nemocnice. Hororová dovolená ho stála přes 120 tisíc.
Shutterstock
Střevní potíže se změnily v drama Když se konečně dostali zpět do hotelu, dovolená už dávno ztratila svůj lesk. Pyramidy neviděli, Káhira zůstala jen snem. Všechno se smrsklo na nemocniční postel, kapačky a stres. A na otázku, jestli by se ještě někdy do Egypta vrátili, oba odpovídají stejně. Už nikdy.
Zajímavý článek: Češi popsali nejhorší dovolenou života: opilci všude, špína v hotelu a turistické peklo bez hranic
Co na první pohled vypadalo jako banální střevní potíže, se změnilo v drama, které jim navždy změnilo pohled na cestování. A také otevřelo oči, a to i když máte pojištění, neznamená to, že se vyhnete okamžitému placení. V cizině platí jiná pravidla a bez finanční rezervy se můžete ocitnout v pasti, ze které není úniku.
On se dnes směje, že pyramidy si prohlédne už jen na obrázku. Ale v očích má stále stín toho, co zažil. Tři dny, které stály tolik, jako jiným celá svatba. Tři dny, které se vryly do paměti navždy. A dovolená, která měla být splněným snem, se změnila v horor, na který nikdy nezapomene.