Jedním z takových pamětníků je bývalý i současný tesařský mistr specializovaného oboru tesař – památkář Karel Klouda. Narodil se v Jihlavě v létě roku 1956.

Znalec a mistr mnoha tesařských dovedností, tesař – památkář Karel Klouda ve svém království kousek za Jihlavou dokončuje velkou roubenou studnu, respektive její horní dřevěnou část. Foto: Stanislav Jelínek
Pojďme s ním navštívit Jihlavu letních dnů roku 1968. Panovaly stálé teploty do 25 stupňů, charakteristické pro tehdejší průběh letního počasí. Přes nedávnou bouřku s prudkým krátkým deštěm bylo dusno a něco těžkého viselo ve vzduchu. Cítil to každý a ve středu 21. srpna se na náměstí scházely hloučky mírně zaražených Jihlavanů. O čem mluvili, bylo jednoznačné – očekávání příjezdu sovětských vojsk a okupace Českoskovenska. Ve stísněných hovorech zaznívala i obava z války.
„Prožíval jsem v té době nádhernou pubertu. S klukama jsme věčně lítali někde venku a každej kluk měl u sebe tranzistorák a všude jsme poslouchali rádio. Tak jsme věděli, že Rusáci jsou tu a rádio hlásilo a vybízelo, že máme rozbíjet a otáčet a ničit a zamalovávat všechny ukazatele na silnicích a křižovatkách. Jak je dnes City Park, fungovaly pod mostem kovárny a na mostě byly na svoji dobu krásné světelné modré a žluté ukazatele Praha, Vídeň, Brno… Všechno svítilo a bylo to krásné. Pár hodin po vysílání už byly všechny cedule zničené, nezbyla ani jedna,“ přiblížil Karel Klouda.

První den okupace. Tanky maďarské armády přejely Znojemský most a míří na náměstí Míru. Foto: Miloš Fiala
Oficiální zpráva informuje, že už 20. srpna v podvečerních hodinách se na náměstí Míru v Jihlavě objevil průzkumný obrněný transportér, z něhož vyskákali vojáci a kryli se za dolní kašnou. Zjistili, že nic nehrozí a vysílačkou přivolali další sled. Na náměstí po 23. hodině dorazila kolona asi patnácti maďarských tanků a transportérů. Po krátké přestávce odjely západním směrem. Jeden z nich vystřílel před poštou do vzduchu z kulometu ohlušující dávku, která mezi lidmi vyvolala chvilku paniky.
„Jihlavské náměstí Míru je plné lidí, vášnivě spolu diskutují. Ve městě však panuje klid. Tranzistorová rádia a amplióny na ulicích jsou ve stavu obležení. Před obchody se táhnou dlouhé fronty. Lidé jsou zjevně zaskočení a smutní. Občané pokojně očekávají příjezd spojeneckých armád,“ čteme ve zvláštní zprávě Městského národního výboru.

Jihlavský fotograf Antonín Chloupek v centru dění v Praze zachytil celé album dramatických okamžiků. Na snímku lidé na Václavském náměstí brání v jízdě ruskému tanku. Foto: Antonín Chloupek
Zástupy Jihlavanů ale nevydržely v klidu. V ulicích se zničehonic vynořily desítky mladých natěračů s kbelíky plnými vápna. Na chodníky, silnice i domy malovali hanlivé nápisy proti okupantům.

Další z dramatických situací, zachycená v centru Prahy objektivem jihlavského fotografa. Foto: Antonín Chloupek
„Byli jsme s klukama na hradbách na ochozu a právě jela po starém Brněnském mostě obrovská kolona vojenských vozidel. V gazíku vpředu se vezl důstojník. Viděl nás kluky na hradbách, zastavil celou kolonu a volal: Prága, kudá na Prágu? Tak jsme ho poslali na Znojmo. Celá kolona vyrazila na Znojemskou silnici. Byly tam i válečné kaťuše, napočítali jsme 350 vozidel. Jenže za tři hodiny vidíme – kolona je zpátky a vpředu jede rychlopalný kanón velké ráže. Ten důstojník ho nechal namířit na nás a tak jsme se dlouhou chvíli na hradbách klepali strachy, že to nikomu nepřeju,“ připomněl dnes devětašedesátiletý Karel Klouda.

Během první noci okupace se Jihlava jako mávnutím kouzelného proutku proměnila v galerii hanlivých nápisů proti Rusům. Na snímku ohrada v místě nynější nejfrekventovanější jihlavské křižovatky u Dělnického domu. Foto: poskytl Stanislav Jelínek
Jihlavané měli z Rusů strach, ale zároveň jim neudělali nic dobrého: „Byli zaparkovaní Na Sádkách. Zabalili jsme velkou briketu do alobalu a dali do pouzdra od tranzistorového rádia včetně antény. Drželi jsme briketu u ucha,jako že posloucháme. Vtom k nám přiběhl malej ruskej vojáček, vytrhl nám to z ruky, skočil nahoru do ótéčka a hodil po nás náruč krabiček cigaret. Ty potom spokojeně kouřil můj táta, ale hrozně jsem si přál vidět toho Rusa, jak se pak tvářil. A nedá se zapomenout na to, když byla generální stávka, houkaly všechny sirény, troubily všechny autobusy, trolejbusy, náklaďáky i motorky, všechno. Mezi lidem panovala taková jednota, jako nikdy předtím ani potom,“ shrnul Karel Klouda svoje malé připomenutí roku 1968.