Pojem „vatnik“ označující nekritické konzumenty a šiřitele kremelské propagandy koluje internetem bezmála patnáct let. Po ruské invazi na Ukrajinu ho ještě víc proslavil Pekka Kallioniemi, finský odborník na sociální sítě a – jak sám říká – aktivista, ne novinář. Na svém twitterovém (X) profilu pod hashtagem #vatniksoup („Vaťácký vývar“) popisuje významné aktéry ruské informační války. V rozhovoru pro HlídacíPes.org připouští, že čeští „vaťáci“ mu na radaru až na výjimky trochu chybí.
[caption id="attachment_141538" align="alignright" width="207"]
Autor knihy Vaťácký vývar Pekka Kallioniemi (se souhlasem Pekka Kallioniemi)[/caption]
Jak hledáte „své vaťáky“? Je v tom nějaký vzorec, systém, nebo popisujete zkrátka to, na co narazíte?
Na začátku to bylo spíš náhodné, popisoval jsem hlavně finskou scénu, protože jsem ji znal. A pak někdo navrhl zaměřit se taky na mezinárodní „hvězdy“, protože jich je tolik. „Vatnik soup“ („vaťácký vývar“) je komunita, velká komunita, kde lidé diskutují a celkem otevřeně sdílí své poznatky. Já sám třeba nevím nic o portugalské politice, ale mám sledující z Portugalska, kteří mi své tipy posílají a řeknou: tenhle člověk je zajímavý, pomůžeme vám s překladem a podobně. Takže ta jména často přicházejí z téhle komunity. Něco nám v tom ale chybí, a to jsou čeští „vaťáci“. A měli bychom to co nejdřív napravit.
Právě to mě překvapilo při čtení vaší knihy „Vaťácký vývar“, kterou jste minulý týden představil v Praze – nejsou tam žádná česká jména. Jak často narážíte na Čechy při mapování ruské propagandy?
Ne moc často, je to ale tím, že zcela určitě máme trochu slepou skvrnu ve střední Evropě, třeba i v Polsku nebo na Slovensku. Z Rakouska jsem popisoval bývalou ministryni zahraničí Karin Kneisslovou (proslavila se tancem s Vladimirem Putinem na své vlastní svatbě a nyní působí v Rusku, pozn. red.) a lidi ze strany Svobodných (FPÖ). Rakousko je pro mě velmi zajímavé kvůli špionážní legislativě a kvůli tomu, že po desítky let bylo a je obrovským centrem špionáže. Měli bychom se na tenhle region v budoucnu víc zaměřit.
Slovo vaťák (vatnik) se objevilo jako internetový mem, který vznikl na ruské sociální síti VKontakte v roce 2011. Uživatel jménem Anton Čadskij zde publikoval originální kresbu tzv. vaťáka, což je slovo odvozené od ruského výrazu pro vatovaný kabát, který má postava na sobě. Tento typ svrchníku bývá často atributem materiální nouze, což obrázek jasně naznačuje, řekněme, že první vaťák vypadá jako SpongeBob v kalhotách, který si prošel třemi lety bezdomovectví. (Zdroj: Vaťácký vývar. Průvodce ruskou dezinformační scénou, nakladatelství Bourdon 2025)
V Evropském parlamentu od loňska funguje nová frakce Patrioti pro Evropu založená právě stranou Svobodných, stranou Fidesz Viktora Orbána a českým hnutím ANO Andreje Babiše. Od začátku odmítají, že by šlo o proruské uskupení, navzdory dlouhodobé shovívavosti právě Svobodných i Orbána vůči Kremlu, odmítání protiruských sankcí a podobně.
Je to tak, vezměte si znovu Rakousko jako příklad. Karin Kneisslová teď přesídlila do Ruska a pracuje tam. A to jsou ta zadní vrátka když se tady v Evropě něco pokazí – vždy můžete odejít do Ruska, stát se ředitelem nějakého institutu, výzkumníkem a podobně. Nebo si vezměte bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera. Pro tyhle lidi je Rusko byznysová příležitost, jakkoli extrémně cynická, jak získat moc i peníze.
Češka mezi „vaťáky“
Vraťme se ale k českým „vaťákům“. Přinejmenším jedno české jméno jste přece jen zmínil. Bylo to v jednom z vašich twitterových vláken v roce 2023 a šlo o mladou Češku žijící v USA jménem Lenka White, která sama sebe tituluje jako zpravodajka při OSN v New Yorku a je aktivní v konzervativním prostředí newyorské republikánské mládeže. Pamatujete si na ni?
No ano, pamatuji.
Often tweeting against the "decadent West", it seems that Dima has also been corrupted by it - he's had intimate, extramarital relations with Lenka Houskova White AKA @whitelenka, a former Sputnik journalist and model from the Czech Republic.
7/22 pic.twitter.com/mGMBE3ZErV
— Pekka Kallioniemi (@P_Kallioniemi) August 4, 2023
Byla součástí vlákna, které jste věnoval zástupci stálého velvyslance Ruska při OSN Dmitriji Poljanskému. Ve vlákně jste mimo jiné zmínil osobní vazby mezi Lenkou White a Poljanským. Letos na jaře HlídacíPes.org popsal, že White, která působila jako příležitostná spolupracovnice televize Prima CNN ze Spojených států a ve svých vstupech opakovala některé argumenty Trumpovy administrativy i Kremlu, současně pracuje pro ruská státní média RIA Novosti a Sputnik. V televizi po našich dotazech okamžitě skončila, Prima CNN prý o její spolupráci s ruskou propagandou nevěděla. Je tenhle případ výjimečný, nebo na něco podobného narážíte často?
My zkrátka nevíme úplně přesně, kolik takových „Lenek White“ je. Existují tisíce lidí, kteří infiltrovali tyhle politické kruhy, kteří dělají něco podobného, a to už mnoho let. Můžou mít nějakou agendu, můžou pracovat pro ruská média, protože nemohli najít nic jiného. Každopádně to, co vidíme, je špička ledovce. Někteří z nich jsou pravděpodobně placení, čímž neříkám, že tohle je ten případ. Ale budou to tisícovky osob v Evropě, Spojených státech, pravděpodobně v Kanadě a zcela určitě v Jižní Americe.
Jak to, že vám zrovna Lenka White utkvěla v hlavě?
Kvůli Poljanskému. On zkrátka hodně škodí v rámci OSN, využívá třeba konspirační teoretiky, kteří tvrdí, že Bašár Asad v Sýrii nepáchal útoky chemickými zbraněmi na civilním obyvatelstvu. Využívá OSN jako zbraň. A lidé jako Lenka White můžou být součástí téhle mašinérie, kde se využívají „experti“ k hodně zaujatým analýzám.
Pro kontext dodejme, že právě Poljanský v roce 2023 obvinil Česko ze zbabělosti a malomyslnosti, když se odmítlo zúčastnit zasedání Rady bezpečnosti OSN svolaného Ruskem kvůli ostřelování ruského Bělgorodu. Pojďme ale zpět k zahraničním spolupracovníkům ruské propagandy. Jaký je podle vás mezi nimi podíl těch, kdo dostávají od Ruska zaplaceno, a těch, kteří to dělají z přesvědčení?
Je to těžké určit. Závisí to na konkrétní zemi. Třeba ve Finsku není podle mě mnoho placených spolupracovníků, většina jsou „užiteční idioti“, kteří se z nějakého důvodu staví proti systému, Spojeným státům, NATO a Evropské unii. A z nějakého důvodu mají rádi Putina. Ale v USA, tam peníze vždycky hrají větší roli. Vezměte si třeba kauzu Tenet Media (Firma, přes níž Rusko platilo síť amerických influencerů, aby šířili jeho vidění světa, pozn. red.).
Ale když takových kampaní uděláte stovky a tisíce, jedna se pravděpodobně chytí. Takže jde spíš o to házet špínu na zeď a čekat, co na ní ulpí. Voice of Europe je jeden z takových projektů.
A pak je důležitý vzhled – sám jste zmínil jeden příklad mladé atraktivní ženy. A jsou tu další: Marija Butinová (V USA skončila ve vězení za to, že se jako agentka cizí mocnosti snažila proniknout do Národní asociace držitelů zbraní (NRA) s cílem získat informace o vlivných Američanech a přes ruského prostředníka je předat do Moskvy, pozn. red.) nebo Anna Chapmanová (rovněž zadržená v USA jako agentka, dnes modelka a moderátorka v Rusku, pozn. red.).
Rusko ví, že atraktivní lidé poutají pozornost, tak proč shánět skutečné experty? Stačí vzít lidi, kteří tvrdí, že něčemu rozumí a vypadají dobře na kameře, a navíc umí polarizovat a získávat pozornost. Je to mnohem jednodušší než využívat vysoce trénované a vzdělané univerzitní profesory. Ty sice taky Rusko používá, ale jedna ze strategií je právě poutat pozornost přes atraktivní tváře.
Když mluvíme o penězích – narazil jste při mapování „vaťáků“ na platby z Ruska někde, kde jste to nečekal? Objevil jste nějakou novou stopu ruských peněz?
Ne, protože je těžké stopovat peníze pro kohokoli, kdo není novinář, vyšetřovatel nebo vláda. Já využívám většinou otevřené zdroje, například včetně transakcí v kryptoměnách, ale i tam je poměrně snadné skrýt stopu.
Házet špínu a čekat, co ulpí
Jednou takovou ruskou finanční stopu nese kauza Voice of Europe kolem ruského ovlivňování evropské politiky přes stejnojmenný web a kontaktní síť, kterou loni ve spolupráci s dalšími evropskými tajnými službami rozkryla česká kontrarozvědka BIS. Podle medializovaných informací měl současný europoslanec za německou stranu AfD Petr Bystroň, který je vyšetřován kvůli podezření z praní špinavých peněz a korupce, přijímat peníze z Ruska. V kauze figuruje i jméno dalšího politika AfD Maximiliana Kraha, kterého máte mezi „vaťáky“ i ve své knize. Věnoval jste se nějak blíže případu Voice of Europe?
Ano, stále se tomu věnuji. Ale fakt je, že se snažím zabývat věcmi, které mají velký dopad na informační prostor a podle mě Voice of Europe takový dopad neměl.
Tím argumentují i zmínění aktéři kauzy – že web Voice of Europe neměl vysoká čísla návštěvnosti, a tak těžko mohl něco v Evropě ovlivnit. Na druhou stranu, podle medializovaných zjištění nešlo jen o to vybudovat web, ale především kontaktní síť v Evropě, o kterou by se pak Rusko mohlo opírat. Ty peníze tedy mohly směřovat jinam, než jen do budování silného webu.
[souvisejici]
Ano, ale když se bavíme o ruských penězích, je třeba mít vždycky na paměti, jak velké jsou jejich zdroje určené na zahraniční vliv. Nevíme to přesně, ale odhady jsou kolem jedné a půl miliardy eur směrem k Západu. Takže pokud si vezmete tohle číslo a srovnáte ho s desítkami tisíc eur, o kterých se psalo kolem Voice of Europe, nevypadá to nijak závratně. Ale když takových kampaní uděláte stovky a tisíce, jedna se pravděpodobně chytí. Takže jde spíš o to házet špínu na zeď a čekat, co na ní ulpí. Voice of Europe je jeden z takových projektů.
Jedním ze států, které investují velké sumy do budování svého vlastního zahraničního obrazu, je ale i Maďarsko. Vláda Viktora Orbána si pěstuje a také z velké části platí síť spřátelených think-tanků i médií s mezinárodní cílovou skupinou, nejen – ale do velké míry – orientovanou na ultrakonzervativní část amerických republikánů. Probíhají mezinárodní konference, networking, do Maďarska jezdí američtí „výzkumníci“, kteří pak zemi v angličtině vychvalují v podcastech, blozích a podobně. Mapoval jste tyhle vazby?
Ne tak moc, pokud jde o peníze, spíš o akce, které se kolem toho konají. Víte, řada lidí mi říká novinář, ale já jsem aktivista, který podporuje liberální demokracii – tedy to, co v Maďarsku už nějakou dobu není. Pokud jde o tu otázku – člověk se přirozeně musí ptát, jak taková relativně chudá země jako Maďarsko může mít peníze, aby tohle všechno zaplatila. Část z těch peněz může být z Číny, na kterou se Maďarsko také dlouhodobě váže, část peněz může být z Ruska. Ale nejhorší by bylo, pokud by část těch peněz byla z Evropské unie.
Myslíte zneužívání eurofondů na orbánovskou propagandu?
Ano, protože Maďarsko má také velmi vysokou míru korupce, podívejte se na opulentní nemovitosti Orbána a jeho rodiny. Je to takový velmi ruský systém, kde záleží na blízkosti k mocným.
Slušný podíl hnoje
Finsko je často dáváno za vzor pokud jde o odolnost vůči dezinformacím, úroveň mediální gramotnosti a vzdělávání obecně. Je něco z toho, co lze snadno exportovat i do zemí typu Česka?
[souvisejici1]
To je obrovské téma, ale obecně řečeno je třeba brát mediální gramotnost a kritické myšlení jako takovou vakcínu, kterou je třeba aplikovat brzy, protože trvá dlouho, než se dostaví efekt. Takže když s mediální gramotností začnete u šestiletých dětí, říkáte jim příběhy o tom, jaké důsledky může mít, když někdo lže, tak uvidíte výsledky třeba někdy za deset, patnáct let. A to není nic pro politiky, kteří vidí jen čtyřletý volební cyklus a kteří nechtějí v době ekonomické recese financovat reformu vzdělávání. Ale jedině tak se s tím dá začít – a to už v předškolním věku, jako u nás ve Finsku.
Navíc Rusko dělá totéž, jen obráceně. Indoktrinuje svoje děti propagandou. Dětem se vymývají mozky, učí je střílet, učí je o velké vlastenecké válce a skvělém „ruském světě“. Takže oni to dělají a my na Západě ne. Je v tom asymetrie podobně jako ve finančních zdrojích, které na to obě strany poskytují.
Nechal jste se také slyšet, že v posledním desetiletí byl Západ směrem k ruské propagandě reaktivní a že je na čase znovu převzít iniciativu. Jak přesně? Slýcháme o nutnosti „vyprávět vlastní pozitivní příběhy“, stačí to ale?
Vzdělání je jedna věc, ale rád také mluvím o pozitivním nacionalismu. Ne tom negativním, kolem krajní pravice a neonacistických hnutí a xenofobů. Ale o tom pozitivním: proč je vaše země dobrá? Ve Finsku je to třeba příběh legendárního ostřelovače Simo Häyhä a mnoho dalších. Některé z těchhle příběhů získají mezinárodní ohlas a Česko jich má určitě taky spoustu. Tohle je pozitivní nacionalismus.
„Vaťácký vývar“ publikujete na síti X (dříve Twitter) od roku 2022. Mělo to nějaké negativní následky pro vás osobně? Známý je případ finské novinářky Jessikky Aro, která kvůli rozkrývání ruských trollích farem čelila stalkingu a výhrůžkám, jak ostatně popsala i v letošním rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Proběhlo pár předžalobních výzev, samozřejmě i výhrůžek smrtí, ale to je součást hry. Je to taky signál, že moje práce má dopad. Rozdíl mezi mnou a Jessikkou je v tom, že ona začínala v době, kdy Rusové byli ve Finsku ještě velmi aktivní, takže se na ni mohli zaměřit. A pak je to samozřejmě otázka pohlaví, protože ženy čelí mnohem větší verbální agresivitě. Ale ano, i já jsem dostal svůj slušný podíl hnoje.
HlídacíPes.org
VIPživot.cz|
AutoŽivě.cz|
adbz.cz|
VědaŽivě.cz|
Chalupáři-Zahrádkáři|
SportWin|
Zprávy - Aktuálně.cz|
ArmádníZpravodaj.cz|
Top-Fight.cz|
DámskýDeník.cz|
Trendy svět|
Události247.cz|
JakZdravě.cz|