Inspirativní příběh paní Hany (66) ukazuje, že i když se v životě ne všechno daří, je šance na pohodovou penzi. Jako matka samoživitelka se po nocích učila na zkoušky aby si dodělala vysokou školu a mohla se kariérně posunout dál. Díky tomu dopřála i synovi kvalitní vzdělání a základ pro dobrou práci.
Jméno paní Hany je smyšlené, jde ale o tetu spoluautorsky tohoto textu a vychází z rozhovoru s ní. Její pravé jméno redakce zná.
Byt v osobním vlastnictví je pro ni výhra
,,V penzi jsem teprve druhým rokem, než jsem do důchodu nastoupila, vůbec jsem si to neuměla představit, že prostě najednou nebudu dělat nic. Teď si to ale užívám, snad poprvé za život mám čas na své koníčky,“ komentuje paní Hana svůj aktuální život. Ne vždy se takto totiž cítila. ,,Syna jsem vychovala sama, jeho táta nás opustil když měl Mirek 4 roky a nestýkáme se s ním. Nějakou finanční podporu jsem dostávala, ale nebylo to mnoho. Chtěla jsem mu dopřát hezké dětství, kroužky a tak, no a hlavně i nějakou dobrou školu. I když šel Mirek studovat vysokou už ve chvíli, kdy jsem měla relativně vysoký a stabilní příjem, bylo to těžké. O to víc mě těší, že on si tohle všechno uvědomuje a že teď na staré kolena mi naopak pomáhá on. My jsme předtím bydleli v nájmu. On se mnou ale před 5 lety spolufinancoval můj byt, a to ze 70 %, ten zbytek jsem měla našetřeno sama,“ okomentovala Hana svou bytovou situaci.
,,I když mám dost hezký důchod, mám 25 000 Kč měsíčně, neumím si představit, že bych z toho měla ve městě, kde žiju, platit kromě ostatních nákladů ještě nájem, rozhodně bych si nežila tak, jako teď. Můj byt není moc velký, tak akorát pro jednu ženskou a 2 pejsky, měsíčně za něj zaplatím celkem 8 000 Kč. Brzy dokončí naše bytové družstvo i výtah, tak to bude super, jde tam dost peněz právě i na tyhle věci.“
Nejvíce peněz jde na potraviny kvůli dietě
,,Mám celikaii, takže je pro mě hodně základních potravin tabu. Nemůžu jíst žádné běžné pečivo, vločky, knedlíky, normální těstoviny a tak. Za ty roky jsem se s tím naučila žít ale je pravda, že to hodně leze do peněz. Bylo to ale mnohem horší. Kdysi ty alternativy, jako je třeba bezlepkový chleba taky byly, ale bylo jich málo a tak stály neskutečně hodně peněz. Teď už jich je aspoň víc, tak se ty ceny trochu tlačí dolů. I přesto zaplatím za potraviny každý měsíc asi 7 000 korun, z toho se běžně nají třeba 2 lidi,“ říká paní Hana o své dietě, kvůli které tvoří potraviny největší část výdajů.
Paní Hana hodně utratí za speciální bezlepkové pečivo a další potraviny.
Foto: Asenior.cz ,,Taky si ráda dám dobré kafe, nebo třeba zajdu někam ven s kamarádkou. Teď už jsou i podniky, které mají bezlepková jídla, tak občas někam takhle zajdu. To je pro mě třeba úplně nové, to jsem před lety vůbec nedělala. Šetřila jsem co se dalo. Kdybych to teď ale spočítala, tak za měsíc utratím asi tak 1 500 korun za něco dobrého venku. No a z těch ostatních výdajů, přibližně tu tisícovku měsíčně mě stojí Bob a Maxík, to jsou moji jezevčíci, věrní společníci. Pak jsou to takové jednorázové věci, třeba když jedu za synem na návštěvu, tak jedu autobusem, ale jelikož on častěji jezdí za mnou, za měsíc to dělá pár desítek korun. Syn s partnerkou teď navíc čekají miminko, tak se těším až budu konečně rozmazlovat vnouče a na to taky něco padne. Naštěstí mám i něco našetřeno.“
Hana svou aktuální situaci hodnotí velice pozitivně a je v životě konečně spokojená. Po letech se starostmi o rodinu si zatím užívá a i do budoucna má optimistické vyhlídky.
A co vy, máte v okolí podobně spokojené seniory? Podělte se s námi v komentářích.
[os-widget path=“/page/3ae34f0f-77dc-47ce-8a0b-73a6820cd768″]
Zdroje: Adam Beran, Marie Hartmanová, rozhovor s tetou Hanou, asenior.cz
Článek vychází z naší série příběhů seniorů z našeho okolí. Zde najdete další z této série:
Život seniorky za 20 tisíc: Příběh babičky v pečovatelském domě
Zemřel jí manžel, od té doby je vše těžší: Příběh seniorky Jarky (74 let)
Teta Věra (67) se potýká s finančními problémy: Příběh seniorky na vesnici