Novém zákoně si můžeme všimnout mnoha příběhů, ve kterých Ježíš různými způsoby slouží marginalizovaným. Z pohledu biblické teologie vidíme tento charakteristický rys nejvíce snad v evangeliu podle Lukáše. Neznamená to, že by snad v jiných evangeliích stála služba Ježíše marginalizovaným v pozadí nebo snad nebyla vůbec přítomna. Ve všech evangeliích vidíme, že Ježíš má upřímný zájem o lidi na okraji společnosti a v žádném případě se jim nevyhýbá. Ba dokonce mnohdy naopak – jde jim vstříc.
Ježíšův důraz na důstojnost opomíjených Bylo by vhodné si definovat, koho v novozákonní době označujeme za člověka na okraji. Zde nacházíme lidi, kteří jsou marginalizováni nábožensky, ale také sociálně, společensky. V náboženské sféře to mohou být například pohané, Samaritáni, ale také lidé, kteří jsou vyloučeni ze společenství v chrámě na základě nemocí (např. malomocní), ale také ženy po porodu či během svého menstruačního cyklu. Tito lidé byli označováni jako nečistí a nemohli se setkávat s ostatními nebo alespoň si museli držet určitý odstup od zbytku obyvatel.
Jejich vyloučení na okraj trvalo mnohdy omezený čas (u žen po porodu a po menstruačním cyklu), ale v případě malomocných se mohlo jednat o vyloučení do konce života, jelikož malomocenství mnohdy končilo smrtí. Pohané byli samozřejmě z kultu vyloučeni automaticky a Samaritáni měli svou bohoslužbu na jiném místě. Ve skupině společensky vyloučených lidí nacházíme celníky a jakékoliv spolupracovníky s římskou správou, cizoložníky a cizoložnice, vdovy, ale ženy celkově a spolu s nimi i děti.
Jistě si vybavíte mnoho pasáží, kde Kristus překonává náboženské i sociální bariéry své doby a nikomu z těchto skupin se nevyhýbá. Ve Starém zákoně se dočítáme o skutečnosti, že Bůh je tvůrcem všeho, a to dokonce i člověka. Člověk má ve stvoření zvláštní postavení, protože jen o něm se dočítáme, že byl stvořen na Boží obraz (1M 1,27). Mluvíme-li o důstojnosti každého člověka, pak etickým základem pro toto tvrzení, že každý člověk, nehledě na rasu, pohlaví, náboženské vyznání, vzdělání a jiné faktory, má důstojnost stojí právě na faktu, že člověk je stvořen na obraz Boží. Toto platí i přesto, že Boží obraz v člověku je narušen hříchem.
Evangelium, které hlásá Ježíš a jímž je sám, stojí ještě na jednom principu, a to principu Boží lásky k člověku, jež se pro- jevuje tím, že Bůh umírá za každý hřích každého člověka. Tímto důrazem se řídí i Ježíš Kristus. Vidíme, že právě na zákla- dě tohoto principu Ježíš přichází a při- jímá marginalizované. Ženě cizoložnici odpouští hříchy a nabádá ji ke svatému životu (J 8,11); Samaritánce se zjevuje jako Mesiáš, který dává vodu věčného života; jí s celníkem Zacheem a zvěstuje mu záchranu (L 19,10).
Kdo je v dnešní společnosti (církvi) na okraji? Vzhledem k tomu, že naše doba i společnost se od novozákonní doby změnila, změnilo se i složení lidí, kteří patří do skupin, které jsou na okraji, ať už ve společnosti, tak i v církvi. Církev by měla být útočištěm pro lidi, kteří se ocitli na okraji. Už od první církve existuje diakonie, která má pomáhat právě těm, kteří se nemohou dostat k základním potřebám. Církev může být místem, kde se mohou dostat jak k materiálním, tak i duchovním zdrojům. Služba lidem, kteří jsou ve společenství na okraji, může být příležitostí k zvěsti evangelia jak slovem, tak i skutkem.
Mezi lidi, kteří jsou marginalizováni v současné společnosti, patří lidé bez domova, kteří často trpí i závislostmi a psychickými problémy, Romové, lidé s psychickými problémy, zdravotně postižené osoby; homosexuálové, senioři, kteří mnohdy trpí samotou, ale v posledních letech především i uprchlíci. Tito lidé mohou všichni nalézt podporu v církvi. Církev však musí sama usilovat o to, aby pro tyto osoby vzniklo bezpečné místo, aby byla přijímající komunitou žijící evangeliem Ježíše Krista. Nesmíme se stát společenstvím, které nepřijímá lidi, kteří mají různé potřeby, protože tak ztratíme naše misijní i diakonické po slání a staneme se jakýmsi klubem „elit“. Tím církev nikdy nebyla. Dějiny křesťanství nám ukazují, že církev byla vždy společenstvím zlomených lidí hledajících útěchu, milost a lásku.
Jak konkrétně může církev sloužit těmto lidem? Bohužel i v církvi vídáme, že některé skupiny jsou odstrčeny na okraj. Mnoho se diskutuje právě o homosexuálech. I pro ně má být v církvi místo. I oni v církvi jsou. Naší povinností je tyto osoby s láskou přijímat, jako to dělal Kristus, a vést je k životu v čistotě. Kristus ženě cizoložnici hřích odpustil a vyzval ji, aby dále nehřešila. Naše snaha má být zvěst evangelia i těmto členům našich společenství, ale být jim podporou v jejich boji, stejně jako se navzájem podporujeme mezi sebou, když bojujeme s narujeme mezi sebou, když bojujeme s naším hříchem. Kristus zemřel i pro ně.
Místy se na okraji v církvi ocitají i lidé, kteří bojují s psychickými problémy, někdy dokonce diagnózami. Marginalizace těchto lidí však není většinou záměrem, ale spíše plyne ze strachu, že řekneme či uděláme něco špatně. Je to zcela pochopitelná obava. I přes naše obavy je však můžeme zahrnout láskou a zájmem. Vyčleněnit je ze společenství jim určitě nepomůže, ale spíše to jejich problémy zhorší. Tito lidé potřebují také naši podporu a lásku. Není lehké bojovat s psychickými problémy už čistě z toho důvodu, že člověk, který jimi trpí, sám mnohdy o sobě pochybuje, ba sebou opovrhuje.
Láska Kristova, která má v každém křesťanovi být, musí vycházet na povrch a přispěchat na pomoc těm, kdo ji potřebují. Už jen to, že se zeptáme, jak se někdo má, může mít obrovský pozitivní dopad. Když je náš zájem větší a upřímný, můžeme dané osobě naprosto změnit výhledy na život. Prokázat zájem může být zdánlivě malá věc, ale v jistých situacích zcela zásadní. Církev nesmí v žádném případě zavírat dveře těm, kdo hledají pomoc. Musí být vždy místem, kde je otevřená náruč pro všechny, kdo hledají naději. Naše učení musí být viditelné v našem činění. Víme totiž, že víra bez skutků je mrtvá (Jk 2,26). V podobenství o ovcích a kozlech (Mt 25,31-46) nás Pán Ježíš varuje před tím, že pokud potřebným nedáme to, co potřebují, půjdeme do věčných muk. Avšak ti, kdo pomůžou potřebným, ti půjdou do Království nebeského. Buďme církví evangelia!
Autor: Michal Mazur Časopis Přítel /Przyjaciel
Proboha!
Kutilove.cz|
Žena-in.cz|
HN.cz|
In-lifestyle.cz|
SportWin » bavme se sportem|
Zprávy - Aktuálně.cz|