V lese, kde se šeptá o jaru i ztrátě, vznikl film, který dodnes budí silné emoce. Bambi z roku 1942 není jen roztomilá pohádka, ale i učebnice filmové zkratky, a toho, co se dětem raději ukáže jen mezi řádky. Právě proto se z něj stal kulturní fenomén, který přežil dekády i proměny vkusu.
A teď k tomu, co se nevypráví nahlas: původní literární předloha narazila v nacistickém Německu na tvrdou cenzuru a filmová verze prošla řadou zákulisních úprav. Od střetu s lovci přes vznik „Bambiho efektu“ až po storyboardy, které diváci nikdy neuvidí – tohle je příběh slavného srnčího prince bez retuší.
Z knihy pro dospělé k rodinnému filmu Bambi nevznikl jako dětské čtení. Rakouský autor Felix Salten napsal v roce 1923 krutě realistický román o lese, kde je smrt normou a člověk největší hrozbou. Kniha je mnohem temnější než film a tematizuje lidskou krutost či dilemata asimilace. Teprve adaptace z ní udělala rodinný příběh vhodný i pro děti.
Saltenova kniha byla v nacistickém Německu zakázána a exemplárně pálená jako údajná alegorie postavení Židů v Evropě. Cenzura padla v polovině 30. let a první vydání jsou proto dnes vzácná – řada jich skončila v ohni.
Saltenova kniha byla v nacistickém Německu zakázána, zdroj: Shutterstock Zákulisní změny: co se do finální verze nedostalo Filmový Bambi vznikal s mimořádným důrazem na realismus, ale tvůrci zároveň obrousili nejdrsnější hrany. Smrt matky zůstala mimo záběr a další, ještě temnější momenty padly při zkušebních projekcích. V románu Bambi například naráží na mrtvé lidské tělo – tuto scénu studio zvažovalo, ale po šoku testovacího publika ji úplně vyřadilo.
Čtěte také : V 35 letech zemřela nejtalentovanější zpěvačka současnosti. Její příběh byl temnější než její písně
Důležité změny proběhly i v samotném příběhu. Děj byl přestěhován z Evropy do severoamerických lesů a literární srnec se proměnil ve známějšího jelena běloocasého. Tvůrci kvůli anatomii a chování zvířat přivedli přímo do ateliéru živá zvířata a studovali je z bezprostřední blízkosti.
Aby příběh netonul v temnotě, vznikly nové postavy: králík, který dodává humor a tempo, a skunk, který mírní melancholii lesa. Tyhle figury v Saltenově knize nenajdete – do filmu je přivedli až scenáristé a animátoři.
Kontroverze po premiéře: lovci vs. citlivé publikum Když film dorazil do kin roku 1942, nešlo o jednoznačný triumf. Válka zavřela zahraniční trhy a ohlas byl rozpačitý. Přesto se okamžitě rozhořela debata: část veřejnosti cítila, že snímek probouzí soucit se zvířaty a respekt k přírodě, jiné hlasy mluvily o útoku na sportovní lov. Tehdejší lovecké časopisy označily film za nejhorší urážku, jaké se kdy sportovcům a ochranářům dostalo. Zároveň ale přírodovědci vyzdvihovali jeho schopnost vzbudit v dětech soucit.
Tato tenze zrodila pojem „Bambi efekt“ – tedy sklon chránit roztomilá zvířata a vnímat přírodu skrze emoce namísto ekologie.
Styl, který změnil animaci Vedle kontroverzí přinesl Bambi i revoluci v obraze. Pozadí inspirovaná lyrickou malbou dala lesu mlžnou hloubku a animátoři spojili realistickou anatomii s jemnou stylizací. Výcvik s živými zvířaty i dlouhé studie pohybu vytvořily základ toho, čemu se později začalo říkat „přírodní realismus“ – a z filmu se stal referenční bod pro celé odvětví.
Čtěte také : Vzestup Twitche: Jak streamovací platforma okouzlila herní svět
Dlouhá cesta na plátno, krátká cesta do legendy Vznik nebyl jednoduchý: práce se kvůli stávce i válečným prioritám protáhly z roku 1939 až do poloviny 1942 a náklady narostly. Premiéra dopadla v číslech hůř, než si tvůrci přáli – domácí tržby zbrzdila válka i opatrné recenze. Zlom přišel až s první poválečnou reprízou v roce 1947, po níž film začal růst do statusu klasiky.
Proč na Bambiho dodnes nezapomínáme Bambi je víc než trauma jedné dětské scény. Je to lakmusový papírek doby: příběh, který byl v jedné z nejtemnějších kapitol evropských dějin umlčen, a zároveň film, jenž musel kvůli pravidlům vkusu i citlivosti publika volit náznak před explicitní krutostí. Právě to jej drží při životě – ticho po výstřelu, které si každý doplní sám. Ať už v něm vidíme varování před člověkem v lese, nebo jen melancholickou kroniku dospívání, pořád platí, že pár pečlivě vybraných detailů dokáže pohnout celými generacemi.
Zdroje: newyorker.com , theguardian.com , smithsonianmag.com , youtube