Paní ministryně, jako politička s náročným portfoliem obrany máte jistě nabitý program. Jak vypadá váš běžný den a jak se vám daří udržovat rovnováhu mezi pracovním a osobním životem?
Bohužel, nedaří skoro vůbec. Ale měla jsem to tak vždycky, už když jsem se v roce 1998 stala místostarostkou Prahy 2, tak jsem do toho šla naplno, protože jsem do politiky vstupovala s touhou positivně ovlivňovat věci kolem sebe a měnit k lepšímu místo, kde žiju. A veřejná služba, pokud ji chcete dělat poctivě, skutečně není práce na 8 hodin denně, na tom se u mě za těch 27 let nic nezměnilo.
Každý den, včetně víkendů, se odvíjí úplně jinak, řada schůzek, porad, jednání vlády nebo Sněmovny, zahraniční cesty a mezinárodní jednání. Začínáte v sedm a končíte v devět večer. Ministr musí být k dispozici zkrátka nepřetržitě, protože i mimo pracovní dobu se stávají věci, které nečekáte – povodně, lesní požáry, blackout, válka na Ukrajině. To jsou věci, které je potřeba řešit bez ohledu na to, zda je den nebo noc. Jako ministryně obrany navíc mám často pohotovost, tzv. NGA, což je národní autorita pro rozhodování v oblasti ochrany vzdušného prostoru. Na noc tak nikdy nevypínám ani mobilní telefon. Pokud se mi podaří nějaký ten čas „ukrást“, tak ho věnuji své rodině, zejména rodičům, u nichž si jejich věk vybírá bohužel svou daň.
Vaše práce obnáší vysokou míru zodpovědnosti a stresu. Jaké máte osvědčené metody relaxace a dobíjení baterek? Kam chodíte, když potřebujete vypnout?
Osvědčených metod jak na stres jsem zkusila více. Vždy mi pomáhalo běhání, ale mám ráda i potápění nebo sportovní střelbu. Obecně jsem nikdy nebyla „křehká dívka“, ale spíš jsem vyhledávala adrenalin. Jen od nástupu na ministerstvo na nic z toho bohužel nemám čas. Když najdu chvíli, odpočinu si teď nejvíc u vaření, které miluju. A zároveň je to užitečný způsob, jak pomůžu našim, kterým se snažím pravidelně navařit pár jídel na několik dní.
Mám ale i jednu poťouchlou kratochvíli, ze které asi nemají úplně všichni moji kolegové v první chvíli radost, ale nakonec se přidají (smích). Občas si dlouhé chvíle na cestách ráda zkrátím zpíváním jako kdysi při táboráku nebo na školním výletě. Myslím si, že vážných věcí spolu řešíme opravdu hodně a někdy je potřeba si dát oraz. Ale nikoho nenutím, abych nebyla jak učitelka hudební výchovy...
Jakou knihu nebo film jste v poslední době objevila a doporučila byste ji našim čtenářům? Co vás na ní zaujalo?
Hodně těžká otázka, která opět naráží na to, že od nástupu do funkce nestíhám sledovat novinky. V kině jsme tak byla naposledy na novém Top Gunu. Jak jinak, že. Ten mohu zpětně doporučit nejen dámám. Tom Cruise snad musel najít stroj času... jinak nelze vysvětlit to občasné déjà vu, jako bych se prvně na konci osmdesátek dívala na Mavericka v akci. Mám ale slabost i pro Tarantinovy klasiky a seriál Fauda – jsou to takové psycho‑wellness pro duši. Kdo by ale nemiloval i naše české klasiky například od Hřebejka, Smoljaka, Svěráka a dalších. Češi jsou prostě mistři na tragikomedii, a to mi sedí.
Co se týká knih, nechci působit, jako že mám na nočním stolku jen Umění války a Machiavelliho, což by se k ministryni obrany jistě hodilo a v knihovně je samozřejmě mám, ale pravdou je, že mám ráda knížky věnující se historii a zejména té pražské, nebo biografie.
Narodila jste se v Praze a celý život v ní žijete. Máte nějaká oblíbená místa v hlavním městě, která považujete za svůj "úkryt" před pracovním shonem?
Nevím, co by se mi muselo stát, abych při podobné otázce nejmenovala předně svou milovanou Dvojku, se kterou mě pojí nejen třináct let starostování, ale i dětství, první lásky, práce a prakticky celý můj život. Jsem skutečná patriotka. Mou největší srdeční záležitost je Vyšehrad – ten klid, úchvatný výhled a magická historie. Když tam jdu, vypínám zvonění mobilu, aspoň na pár minut. Vznešená architektura, jedinečné parky, lokál patriotismus místních obyvatel – díky tomu všemu má Praha 2 jedinečný a neopakovatelný genius loci. Kdo nezažil, nepochopí.
Je známo, že máte vztah ke zbraním a střelbě. Jak jste se k tomuto koníčku dostala a co vás na něm nejvíce fascinuje?
Už jako malá jsem nebyla úplně „princezna“, ale normální holka, co má odřená kolena a nebojí se přijít domů od bláta, proto mi nebylo cizí ani vyzkoušet si „flusbrok“ nebo vzduchovku. Ale ke zbraním dospělých jsem se dostala až mnohem později a motivací k tomu udělat si zbrojní průkaz pro mě byla hlavně přehnaná a neúčinná snaha o regulaci práv držitelů zbraní a také uvědomění si, že zabránit útoku šílence, který se bohužel občas mezi lidmi najde, beze zbraně nelze.
Střelba a údržba zbraní má pak i další bonusy, naučíte se něco o mechanice, což mi potvrdí asi každý, kdo někdy čistil zbraň, zároveň si na střelnici skvěle vyčistíte hlavu. V mém případě to ale nikdy nebylo jen o střelbě samotné. Lidi, kteří se zbraním věnují, jsou často velmi srdeční a poznala jsem v této komunitě za ty roky mnoho skvělých přátel.
Věnujete se aktivně nějakému sportu? Pokud ano, jakou roli hraje sport ve vašem životě?
Jak jsem uvedla, krom běhu a sportovní střelby mám ráda potápění. Jsem hrdá držitelka licence PADI Advanced Open Water Diver (AOWD). Poslední roky ale jen těžko mohu říkat, že se těmto zájmům aktivně věnuji. Chodím alespoň ráda na procházky a do přírody. I při svých pracovních cestách, ať už po Česku nebo v zahraničí, se vždy snažím nesedět jen v autě a na jednáních. Chci se vždy projít, i kdyby to mělo být jen na roh ulice, abych lépe poznala dané místo.
Chápu, že mít blízko k vojenské historii není zrovna ta nejzásadnější a potřebná kvalifikace pro ministra obrany, ale zmiňovala jste, že i ráda čtete. Máte ráda třeba Dobrého vojáka Švejka a řekl vám někdy voják na nástupu „poslušně hlásím“?
To se mi ještě nestalo, ale na tuto hlášku jsem si samozřejmě několikrát při hlášení vojáků vzpomněla. Upřímně, ke Švejkovi jsem nikdy neměla moc vztah a nemám ráda, když se posměšně říká, že jsme národ Švejků. Není to pravda. Máme v historii tolik hrdinů a vzorů, které bychom si měli více a s patřičnou úctou připomínat. Ať už jde o naše legionáře, parašutisty, tak i novodobé válečné veterány. Věřím, že se nám na ministerstvu obrany daří náležitě pečovat o jejich odkaz. Děláme pro to hodně.
A máte nějaký vzor například v nějakém ministrovi obrany, třeba ze zahraničí?
Mohlo by asi působit lacině, kdybych si hned vzpomněla na Winstona Churchilla a „Železnou lady“ Margaret Thatcherovou, která sice nebyla ministryní obrany, ale rázně a s vervou vedla Británii v těžkých chvílích Studené války a bojů o Falklandské ostrovy, ale i my jsme měli celou řadu osobností, které zaslouží náš velký respekt. Ať už se jednalo o nedoceněného armádního generála Sergěje Ingra, který byl ministrem obrany v těžkých dobách Protektorátu, nebo Luboše Dobrovského, který tuto funkci zastával záhy po revoluci.
Nejen oni, ale i další zažili v mé současné funkci zlomové okamžiky. Nelze srovnávat, ale vnímala jsem asi podobné pocity, když mě mobil vzbudil v tu noc, kdy Putin napadl Ukrajinu a naplnilo se vše, čeho jsme se týdny a měsíce předtím obávali. V tu chvíli okamžitě musíte řešit spoustu otázek souvisejících s bezpečím vlastních obyvatel. Podobné to bylo i v jiných situacích, kdy jsme třeba evakuovali naše občany z Izraele napadeného teroristy či Íránem. To byly momenty, kdy jsem silně pociťovala odpovědnost své role. Ale někteří přede mnou to měli určitě ještě těžší.
Je tedy pro vás někdo vysloveně inspirací?
Těch jmen by byla určitě celá řada a jistě bych na některé zapomněla, ale inspirují mě v opačném smyslu i negativní postavy a události našich dějin – totalitní zkušenost mé generace mne utvářela – komunistické represe, omezený pohyb, šedivé ulice a fasády domů, šedivá celá atmosféra komunistické doby, policejní šikana to se nedá zapomenout. Tyto moje zkušenosti a zkušenosti mé rodiny ovlivňují mou motivaci chránit demokracii před populisty a extrémisty a tvrdě pracovat na ochraně demokracie a svobody i bezpečí naší země. Nerada bych se ve stáří ohlédla za svým životem a zjistila, že když jsem měla možnost na tom pracovat, že to nestačilo a měla jsem dělat víc.
Říkala jste, že ráda vaříte, máte nějaké oblíbené kulinářské speciality, které ráda připravujete, když máte volný čas?
Víte, co je vtipné, že co se věnuji obraně, tak mě moji hejtři, většinou hrdinové z internetu, posílají k plotně. A na to musím říct jediné – kéž bych u ní mohla být častěji (smích). Když na to přijde, jsem u ní jako doma! Největší radost mi udělá, když mým blízkým chutná. Ráda vařím i jím středomořskou kuchyni. Zejména pro tu italskou mám slabost. Proto loni i letos je cílem mé letní dovolené Itálie. Mořské plody, těstoviny, prosecco, co víc si alespoň na pár dní přát.
Váš styl oblékání je často komentován v médiích. Nutno přiznat, že se ozvou i kritické hlasy, co na ně říkáte?
Máte pravdu, že někteří lidé mají stále potřebu místo uznání, že se nám s kolegy na obraně podařilo odmakat obrovský kus práce, raději komentovat můj šatník. Obecně mám v takových chvílích pocit, že když není možné Černochovou kritizovat za její práci a úspěchy, tak alespoň urazíme její styl oblékání, účes a nevím co ještě. Ale není to novinka, mockrát jsem zažila i v politických diskusích, že když dojdou argumenty, začne se hodnotit, co mám na sobě. A bohužel realita je taková, že tomuto nešvaru čelíme především my ženy, což je ubohé. Přesto stále věřím, že politika může být i slušná a má smysl za to bojovat.
Podle čeho vybíráte svůj pracovní šatník a jak se liší od toho, co nosíte ve volném čase?
Asi se nijak neliším od většiny žen, kdy ve volném čase ráda nosím něco pohodlného, volného a vzdušného, ale mám ráda i klasiku v podobě pohodlných jeansů s tričkem. Jako třeba právě na střelnici, kde nesmí chybět ani šátek okolo krku. Ani ne tak z estetických, ale praktických důvodů. Komu nezapadla rozpálená hilzna do výstřihu, tak nepochopí. (smích) Formální oblečení volím podle situace, oblíbila jsem si kalhotové kostýmy, které ráda doplním výraznějšími šperky. Kabelky volím spíše větší, protože potřebuji, aby se do nich vešlo hodně věcí. A pokud jde o boty, tak ty jsou moje vášeň, musí být pohodlné, ale elegantní.
Máte nějakou oblíbenou značku či návrhářku?
Ano, mohu zmínit určitě Aničku Tejklovou, která je nejen talentovaná módní návrhářka, ale také výtvarnice. Vyrábí nádherné šaty, které doplňuje malbou.
Oblíbenou značku asi úplně nemám, ale ráda si nakoupím látky a nechám si ušít některé kousky u skvělé švadleny z mojí milované Dvojky. Asi mi dáte za pravdu, že pro kvalitu a pohodlí při nošení není nic lepšího než šaty, sako, halenka či celý komplet ušitý na míru. Typy „slovanské ženy“ mají v konfekci problém, protože buď je jim košile malá, nebo velká. Stejně tak i sukně nebo kalhoty. Zkrátka ženy, co mají větší zadek a prsa si v konfekci těžko vyberou. Navíc mám i dobrý pocit, že tím pomáhám šikovným rukám a menším podnikatelům, kteří to mají „v boji“ s monstrózním oděvním průmyslem opravdu těžké.
Zdroj fotografií: Archiv Černochová
Související články
Žena-in.cz
Borovan.cz|
KINOTIP2.cz|
HN.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin|
Techzpravy.cz|