




Před 42 lety vyhasl život jedné z nejvýraznějších československých hereček Karoliny Slunéčkové (†49). Milovaná hvězda Vinohradského divadla i seriálů Žena za pultem či Dynastie Nováků zemřela na nemoc, které se celý život obávala. Přesto dokázala rozdávat radost i humor, který jí zůstal až do posledních dnů.
Dětství nad hospodou a první kroky k herectví
Karolina Slunéčková, rodným jménem Karolína Olga Sluníčková, se narodila 8. dubna 1934 v Kladně. Její rodiče provozovali hospodu v Ústí nad Labem a malá Karolina vyrůstala přímo nad ní. V roce 1938 už nestihli z města utéct a ona musela během války chodit do německé školy, kde to jako Češka neměla jednoduché.
Po válce začala navštěvovat baletní školu Věry Petákové i recitační soubor v ústeckém rozhlase. Umění ji přitahovalo, ale zároveň nastoupila na pedagogické gymnázium. V patnácti však rodiče svolili, aby se vydala do Českých Budějovic, kde začala s divadlem.
„Měla jsem na sobě kostkovaný kostýmek, žluté tričko, dlouhou sukni a malý kufřík… Velmi dobře si pamatuji, jak se vlak rozjížděl a na nástupišti stáli rodiče. Táta měl čepici staženou hluboko do čela, aby mu nebyly vidět slzy,“ zapsala si později do svého deníku.
Po studiích na DAMU v roce 1956 získala angažmá v Divadle na Vinohradech, kde excelovala v rolích jako Margareta v Kočce na rozpálené plechové střeše nebo Birdie Hubbardová v Lištičkách. Na jevišti působila přirozeně, jako by hrála sama sebe.
Filmové role a život plný humoru
Přestože na divadle byla hvězdou, film jí tolik příležitostí nenabídl. Objevila se například v komediích Ženu ani květinou neuhodíš nebo Ten svetr si nesvlíkej, v dramatu Pomerančový kluk a v seriálech Žena za pultem, Dynastie Nováků či My všichni školou povinní.
Na DAMU potkala svou životní lásku Rudolfa Vodrážku, s nímž měla syna Rudolfa. Jejich manželství bylo klidné a bez skandálů. Ráda trávila čas na chalupě ve Lnářích, kde se starala o zahrádku. V Praze byla ale pravou dámou, která milovala módu, šátky, boty a extravagantní klobouky.
Na její spontánnost vzpomínala i Jiřina Jirásková. Jednou se Karolina Slunéčková rozhodla stopovat a hned jí zastavilo auto se dvěma muži. Na chvilku ji zamrazilo, ale hned se rozesmála a s typickým humorem pronesla: „Pánové, znásilňovat ano, ale nezabíjet.“ Tím odlehčila napjatou situaci a jela dál, popsala podle iDNES.cz vtipnou historku.
Strach z nemoci a předčasný konec
Celý život ji však sužoval strach ze zdraví. Kouřila a dobře věděla, že rakovina plic se v její rodině dědí. Když její kamarádka Nina Popelíková na tuto nemoc zemřela, byla přesvědčená, že stejný osud čeká i ji.
„Jediné, co maskovat neuměla, byl strach z nemoci. Když onemocněla Nina Popelíková, začala mít jakousi předtuchu, že se jí to stane také. Nevím, jestli si to psychikou přivolala. Je pravda, že byla kuřačka a že na rakovinu zemřel i její otec. Odešla v pouhých devětačtyřiceti letech, rok po smrti Niny,“ řekl její syn Rudolf pro CNN Prima NEWS.
Ještě krátce před smrtí chodila natěšená do divadla. „Řekla, že někde musela strašně nastydnout, že se nemůže zbavit kašle, že ji z toho bolí i na hrudi,“ vzpomínala na premiéře filmu Ten svetr si nesvlíkej herečka Stella Zázvorková.
Karolina Slunéčková zemřela 11. června 1983 v pouhých 49 letech. Pohřbena je na hřbitově ve Lnářích. Její poslední rolí byla práce na televizním filmu Větrná setba, který už nedokončila. Postsynchrony za ni natočila Eva Jiroušková. Diváci si ji mohou připomenout v neděli ve filmu Jak přijít o život, který uvede ve 14:30 ČT1.
Zdroje: autorský text, CNN, iDNES, CSFD