CENTRUM.CZ > DámskýDeník.cz > dnes, 08:29

Každý den bere ochrnutého syna na záda, i když jí je už osmdesát. Jejich pouto ukrývá příběh, který vás zasáhne

Sdílet

Žena denně dokazuje, jak moc svého ochrnutého syna miluje. Již přes padesát let jej totiž nosí na zádech.

babička

Zdroj: Zdroj fotografie: iStock

Na světě neexistuje silnější cit než ten, který cítí matka ke svému dítěti. Psala o tom i slavná anglická spisovatelka Agatha Christie, která řekla: „Matčina láska k dítěti se nepodobá ničemu jinému na světě. Nezná zákon ani slitování, pronásleduje a drtí všechno, co jí stojí v cestě.“ A měla pravdu, protože mateřská láska je neuvěřitelná a díky ní je žena schopná prakticky úplně všeho. To dokazuje také matka, jež svého paralyzovaného syna nosí na zádech již téměř devětapadesát let.

Lékaři jí oznámili zdrcující zprávu

Když paní Olga Bošković žijící v srbské vesnici Music potkala svého prvního přítele, netušila, jak těžký život jí čeká. Zamilovala se do něj na první pohled a on do ní také. Žili spokojeným životem až do doby, než žena zjistila, že je těhotná. Měla obrovskou radost, ovšem partner její nadšení nesdílel. Když se dozvěděl, že se brzy stane otcem, ze strachu raději utekl a v životě paní Bošković se už nikdy neobjevil. Nečekala, že se ocitne v takové situaci, ale rozhodla se postavit se svému osudu čelem.

Přestože věděla, jak náročné bude vychovávat dítě sama, ani chvíli nepřemýšlela nad tím, že by si miminko nechala vzít. Velmi se na něj těšila a doufala, že vše dobře dopadne. Po porodu jí však lékaři oznámili nemilou zprávu. Její novorozený syn Predrag trpí těžkým postižením a nikdy nebude chodit a jeho handikap jej bude provázet po celý život. Paní Bošković byla velmi smutná, ale přijala svůj osud a nenechala se zastavit. Vzala svého maličkého syna do pokojíčku, který jí poskytli její rodiče a rozhodla se mu dát to nejlepší, co mohla.

Denně ho nosila do školy na zádech

I když neměla moc peněz, snažila se mu dát co nejvíce lásky a naučit ho tomu, co sama umí. Jelikož mu chtěla dát možnost být co nejvíce mezi lidmi, což by mu pomohlo se rozvíjet, přihlásila jej po letech do školy. Kvůli svému postižení nemohl Pedrag chodit, a tak jej tam jeho maminka nosila denně na zádech. Všichni v okolí nechápali, kde bere tolik síly a energie. Obdivovali jí za její odhodlání a lásku, kterou svému dítěti dává.

Roky ubíhaly a z chlapce se stal dospělý muž. Přestože byl mnohem vyšší a mohutnější, než paní Bošković, stále jej jeho milující matka nosila na zádech. Když jim byl nabídnut invalidní vozík, žena jej s díkem odmítla a řekla, že si poradí sama. Neměla ho tenkrát, a tak ho nepotřebuje ani teď. A to je ta pravá mateřská láska. A její syn nezahálí a snaží se matce pomáhat. Dokonce se naučil pracovat levou rukou, kterou má pohyblivou, a vyrábí krásné dřevěné předměty, které poté rozdává dětem a přátelům z okolí.