Vyrůstal jsem v prostředí, kde „svět“ znamenal všechno mimo církev – a mělo to negativní nádech. Musel jsem se ale popasovat s biblickou pasáží, která tohle vidění úplně rozbila: Bůh miluje svět. A já jsem musel začít znovu přemýšlet, co ten pojem vlastně znamená.
Bylo to už hodně dávno. Nechal jsem se přemluvit a s partou z křesťanské mládeže jsme jeli do Budapešti na koncert Hillsong United – australské kapely, která tehdy mezi věřícími patřila k fenoménům. Měl jsem tehdy jiný hudební vkus než dnes a navíc se ještě nevědělo, že Hillsong později proslaví i nepříjemné kauzy s manipulací lidí a financemi.
Zrovna ten víkend mě spolužáci zvali na chatu do hor, chtěli projít celé České Švýcarsko. Místo toho jsem zvolil plný autobus mladých křesťanů, chvály (tedy písně oslavující Boha), Bibli, modlitby a batohy polepené náboženskými samolepkami. Když se mě ve škole ptali, proč raději nejedu s nimi, neuměl jsem odpovědět. Možná jsem si říkal, že na té chatě by byla „Sodoma Gomora“ a já jsem přece zbožný mládežník.
Když se „svět“ potká s Biblí Vyrůstal jsem totiž v prostředí, kde „svět“ znamenal všechno mimo církev – a mělo to negativní nádech. Filmy? Svět. Kamarádi mimo sbor? Svět. Rockový festival? Peklo. Instagram by tehdy dostal stejnou nálepku. Když někdo řekl, že má rád nějakou „sekulární“ kapelu, působilo to skoro jako pozvánka na kafe se Satanem.
Pak ale narazíte na známý biblický verš:
„Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3,16)
A najednou to začne nabourávat naučené schéma: Bůh miluje svět? To znamená, že miluje Netflix, Harryho Pottera, feministky, ateisty, lidi na Tinderu, tvoje nekřesťanské kamarády, metalisty, dokonce i politiky, které nemusíš?
A tady začíná konflikt: na jedné straně „Nemilujte svět“ (1. list Janův), na druhé „Bůh miluje svět“ (Janovo evangelium). Jeden hlas říká „drž se dál“, druhý „jdi blíž“.
Co „svět“ znamenal tehdy – a co může znamenat dnes V původním textu Bible se používá řecké slovo kosmos . A to není jen „barák naproti, kde bydlí nevěřící“ nebo „seriál, který bys neměl sledovat“.
V Janovi 3,16 znamená kosmos lidstvo – celé chaotické, ztracené, zraněné, ale Bohem milované. V 1. listu Janově 2,15 už má jiný význam: systém fungující na egu, moci, lži a soupeření. Svět, který žije podle logiky „bez Boha si vystačím“.
To není jednoduchá rovnice „miluj – nemiluj“. Je to spíš pozvání k rozlišování: milovat lidi, krásu a dobro světa, ale nenechat se pohltit logikou moci, kontroly a povrchnosti.
První přístup je izolační: svět = nebezpečí. Držet se uvnitř „bubliny“ – na křesťanských akcích, s věřícími přáteli, v prostředí, které je považováno za „bezpečné“. Všechno venku se filtruje přes náboženské brýle, někdy až do absurdna: kamarádi, co nečtou Bibli, jsou vnímáni spíš jako misijní projekt než opravdoví přátelé; hudba mimo „worship“ (písně oslavující Boha) je podezřelá; kultura mimo církev je riziková.
Izolace může dát pocit jistoty, ale také učí žít v podezření místo v důvěře, stavět zdi místo mostů.
Druhý přístup vidíme u Ježíše: šel mezi lidi, které tehdejší náboženské elity považovaly za ztracené případy. Trávil čas na ulici, u stolů rybářů, celníků i žen, které by dnešní církev možná na svou konferenci ani nepozvala. Neodděloval se, ale vstupoval. A měnil věci zevnitř.
Mnozí jsme se učili číst Bibli jako manuál: vezmu verš, aplikuju, hotovo. Vybavuji si lekci mého profesora na teologii, který říkal, že Bible není manuál, ale rozhovor. Ne sešit s instrukcemi, ale záznam lidí, co v konkrétních historických, kulturních a politických podmínkách zápasili s tím, jak rozumět Bohu a světu.
To, co „svět“ znamenal tehdy, nemusí být totéž, co znamená dnes.
Proto se některé výroky mohou zdát protichůdné – a právě to napětí je důležité. Otevírá prostor pro hledání smyslu, ne pro mechanické aplikování pravidel.
Pokud Bůh miluje svět, zahrnuje to i oblasti, které se někdy v církvi přehlížejí – kulturu, vědu, umění, mezilidské vztahy, péči o přírodu. Pokud vás kromě duchovních věcí oslovuje i hudba, nebo třeba sociální témata, neznamená to, že jste rozpolcení. Znamená to, že svět není rozdělený na „svaté“ a „profánní“ oblasti – to dělení jsme si vytvořili my.
Víra neznamená únik z reality, ale schopnost vidět v ní hodnotu a krásu – i v prostředích, která nevypadají „nábožensky“.
Co z toho plyne prakticky Ne všechno „světské“ je špatné a ne všechno „křesťanské“ je dobré. Rozlišujte podle toho, jestli za věcmi stojí láska, opravdovost a soucit, nebo manipulace a honba za mocí.
Milovat svět jako Bůh znamená zůstat v něm, ale žít jinou logiku: zranitelnost místo síly, vztah místo soutěže, přijetí místo strachu. Růst ve víře neznamená uzavírat se do bubliny, ale umět být přítomen i tam, kde víra není běžným jazykem. Nejde o to, být proti světu, ale být pro člověka.
Zralý člověk ví, kým je, a proto se nebojí otevřít druhým – ať už jsou odkudkoli a věří čemukoli. Protože, jak říká Bible, Bůh si svět zamiloval ne proto, že byl dokonalý, ale proto, že byl ztracený. A my máme být pokračováním té lásky – ne utíkat, ale vstupovat.
Proboha!
HlídacíPes.org|
Zprávy - Aktuálně.cz|
NESPECHEJ.cz|
i60.cz|