Kdo byla tato na první pohled křehká žena? Johanna Bongerová (1862-1925) se narodila v Amsterdamu do rodiny pojišťovacího makléře, kde vyrůstala s několika sourozenci. Byla to chytrá i praktická, ale především vyrovnaná a empatická dívka. Hrála skvěle na klavír, získala kvalitní vzdělání, naučila se francouzsky a anglicky tak dobře, že se stala učitelkou angličtiny a jednu dobu dokonce odjela do Londýna, kde krátce pracovala v knihovně Britského muzea. Zatímco její sestry se připravovaly na role manželek a matek, jak ostatně bylo v té době běžným zvykem, Johanna zatím o tom neuvažovala, učila angličtinu na několika školách.
Foto: Woodbury & Page, Public domain, via Wikimedia Commons
Velmi blízký vztah měla Johanna se svým o rok starším bratrem Adriesem , který se přestěhoval do Paříže a stal se tu zaměstnancem obchodní firmy a knihovníkem Holandského klubu. Právě tam se seznámil se svým krajanem Theem van Goghem , s nímž se spřátelil a rozuměl si s ním víc než s ostatními. Theo byl mimořádně schopným a uznávaným obchodníkem s uměním. Začínal už v 16 letech jako zaměstnanec obchodnické firmy Goupil & Cie, pracoval i v jejích filiálkách v Londýně, Haagu a nakonec vedl kancelář v Paříži. Jeho zásluhou se dostalo do povědomí evropské veřejnosti nizozemské malířství. O totéž se snažil i v případě svého bratra Vincenta. Neúspěšně. Tak ho alespoň podporoval finančně. Vlastně většina mužů z van Goghovy rodiny byli buď pastory nebo obchodníky s uměním.
Foto: De Lavieter & Co, Public domain, via Wikimedia Commons
Jednou pozval Adries Bonger Thea do Amsterdamu do jejich rodiny. Tady se Theo seznámil i s jeho sestrou Johannou a beznadějně se do ní zamiloval. Společně dělali výlety či navštívili právě otevřené Rijksmuseum. Když ji pak zanedlouho požádal o ruku, byla tím velmi překvapená. Odmítla. Vždyť se sotva znali! Cítila ale, jak velkou bolest mu způsobila.
Theo to ale nevzdal a po roce požádal Johannu o ruku znovu. Tentokrát přijala a 17. dubna 1889 se v Amsterdamu vzali. Přestěhovala se za ním do Paříže. I když Johanna nebyla na rozdíl od svých sester na manželství připravena, neuměla třeba vůbec vařit, jejich vztah byl šťastný. Později vzpomínala, jak se k ní Theo krásně choval, jak bezmezně ji miloval a jak ji začal zasvěcovat do obchodování s uměním. Brzy však měla jiné starosti. Otěhotněla a necelý rok po svatbě se jí narodil syn, kterému dali jméno Vincent. Johanna věděla, že Theo a Vincent jsou si mimořádně blízcí a že Theo bratra všemožně podporuje, finančně i materiálně. Bez něj by nepřežil. Vincent mu za to posílal obrazy, v té době ale naprosto bezcenné. Teprve po narození malého Vincenta se Johanna poprvé setkala se svým švagrem Vincentem, který se stal kmotrem jejich syna a který je na tři dny v Paříži navštívil. Bohužel to bylo jejich jediné setkání.
Foto: Vincent van Gogh, CC BY-SA 4.0 , via Wikimedia Commons
V červenci 1890 totiž Vincent van Gogh v Auvers zemřel. Podle oficiální, více než století tradované verze ukončil svůj život sám. Postřelil se v záchvatu šílenství do břicha na poli, kam chodil malovat, a na následky zranění o dva dny později už v přítomnosti bratra Thea, který se za ním okamžitě z Paříže vypravil, zemřel. Podle nejnovější biografie, která čítá 900 stran, dospěli její autoři badatelé Steven Naifeh a Gregory White Smith k jinému závěru. Vincenta van Gogha neúmyslně postřelili dva mladíci a malíř se je pak historkou o sebevraždě snažil chránit před potrestáním. Smrtelné zranění bral jako osud a nechtěl prý už více finančně zatěžovat svého bratra Thea. Toho Vincentova smrt doslova zdrtila. Nemohl si ji odpustit…
Koncem ledna následujícího roku 1891 zemřel i Theo. Zanechal Johanně a synovi v pařížském bytě přibližně nejen 400 obrazů a několik set kreseb svého bratra, které se marně snažil prodat či vystavit, ale také několik pláten impresionistů – Degase, Toulouse-Lautrecka a dalších. Jejich hodnota je dnes mimořádná, ale v té době to byla pouze Johanna, která věřila, že se nejedná o bezcenné dědictví. Theo nezemřel jen žalem. Měl syfilis ještě z dob před sňatkem. Naštěstí Johannu ani synka nenakazil (je to vůbec možné?). Když umíral, bylo pro něj důležité, že mu Johanna slíbila, že se zasadí o uznání díla jeho bratra.
Foto: Raoul Saisset(Life time: 1851-1897), Public domain, via Wikimedia Commons
Protože se musela nějak živit, vrátila se se synkem do Nizozemí. Vzala si s sebou Vincentovy obrazy i Theovy dopisy Vincentovi a v městečku Bussumu nedaleko Amsterdamu si otevřela penzion, který začal poměrně brzy prosperovat. Na každé stěně tam visel obraz jejího švagra. Kromě toho si přivydělávala překlady povídek z francouzštiny a angličtiny do holandštiny. A začala přemýšlet, jak dostát slibu, který dala manželovi, a jak naložit s dílem svého švagra. Oprášila staré kontakty a budovala nové. Nebylo to vůbec jednoduché, stále narážela na nepochopení a nezájem. I když se v umění začala vzdělávat a jakési základy získala díky Theovi, stále se na ni i na Vincentovo dílo dívali kritici s despektem.
Johana Cohena Grosschalka , malíře a kritika umění, o deset let mladšího, který bydlel v jejím penzionu. Uzavřeli předmanželskou smlouvu, že majetek, který si do manželství každý přinesl, nebude společný. Naštěstí. Johanna od manžela očekávala pochopení a nejspíš i pomoc při prosazování Vincentova díla. Manželství ale pro ni nebylo přínosem, nebylo šťastné, její druhý manžel trpěl depresemi a vyhledával samotu. Když pak po deseti letech zemřel, Johanna se už znovu nevdala.
V boji za prosazení švagrova díla však neustávala. Ledy se pohnuly, když se jí podařilo získat na svou stranu kritika a malíře Jana Vetha . Trvalo jí to ale dlouho. Ten změnil svůj původně negativní názor teprve na základě četby dopisů. Byl v nich celý Vincentův příběh , což se ukázalo pro pochopení díla Vincenta van Gogha důležité. Postupně začala Johanna půjčovat jednotlivá plátna známým galeriím a velmi pomalu se měnil názor odborné i laické veřejnosti. Začala pořádat i sama malé výstavy, kde vždy k vystavovaným obrazům přidala i několik „méně hodnotných“ na prodej. Tato nová taktika se ukázala jako správná. Obrazy se začaly prodávat, ale ještě větší zájem začal být o ty neprodejné.
Foto: Héric SAMSON, CC BY-SA 3.0 , via Wikimedia Commons
V roce 1905 dostala Johanna možnost uspořádat ve Stedelijk Museu v Amsterodamu velkou výstavu 484 van Goghových děl. Většinu z nich sama vlastnila, ale mnohá si také vypůjčila od soukromých sběratelů, kterým už mezitím díla prodala, čímž zvýšila jejich prestiž. Každopádně to byla největší van Goghova výstava vůbec. A zájem byl nebývalý! Cena vstupenek byla 25 centů a zdaleka se jejich prodejem nepokryly náklady. Nicméně byl to slibný začátek. Nyní si mohla Johanna dovolit zvyšovat ceny obrazů, což také jako dobrá obchodnice činila. Prodané obrazy mnohdy kupovala třeba i za vyšší cenu zpět. Například slavnou Hvězdou noc pak s ještě větším ziskem prodala znovu. Následně také darovala několik obrazů Rijksmuseu, nejprestižnějšímu muzeu v Nizozemsku. K popularitě díla Vincenta van Gogha přispěla i tím, že povolila tisknout reprodukce děl.
Johanna van Gogh byla mimořádná žena. I když v posledních letech svého života zápasila s Parkinsonovou chorobou, až do své smrti v roce 1925 se věnovala propagaci a prodeji van Goghova díla. Pro svého švagra toho udělala mnohem víc, než kdysi slíbila svému umírajícímu manželovi. Vytvořila jeho posmrtnou slávu…
VIDEO
Zdroj info: Linda Harris Sittig: Johanna Bonger: Saving the Legacy of Vincent van Gogh, 2023, Jo van Gogh-Bonger: Žena, která stvořila Vincenta van Gogha, Antik Praha, 2022, Wikipedie – en
Související články 
Žena-in.cz
KINOTIP2.cz|
GrapesMag|
ReadZone|
kroniQa|
FAJNTIP.cz|
V Telce|
Kód Enigma|
NESPECHEJ.cz|
Netflixer|
Aktuálně.cz - Sport|
