Keltové byli postrachem Říma, ale to nejcennější po sobě ukryli. Až teď začínáme chápat, jak moc předběhli svou dobu

3 min

Sdílet

Keltové byli různorodí a záhadní obyvatelé doby železné sestávající z kmenů napříč Evropou i dalšími oblastmi. Známe je hlavně jako zuřivé bojovníky a nepřátele Římské říše.

Keltové byli postrachem Říma, ale to nejcennější po sobě ukryli. Až teď začínáme chápat, jak moc předběhli svou dobu

Zdroj: Zdroj fotografie: Public Domain

Co se o nich ale běžně neví, je ještě pozoruhodnější. Ať se jedná o překvapivé počátky tohoto národa, či odkaz, který zanechali v dnešních zvycích. Ačkoli si je běžně spojujeme s Irskem, Walesem a Skotskem, jejich původ leží v centru Evropy. Není přitom těžké pochopit, odkud se moderní náhled vzal. Když je Řím nakonec přemohl, měli ti, kteří se usadili na Britských ostrovech, mnohem větší naději na přežití.

Keltské kořeny uvnitř Evropy

Tradiční teorie keltských kořenů tvrdí, že jejich předchůdcem byla kultura popelnicových polí, jejíž příslušníci své mrtvé pohřbívali v urnách. Po nich přišla kultura halštatská a laténská, které se rozšířily z dnešního Rakouska do Německa, Česka, Slovenska, Srbska, Polska, Francie, Španělska, Turecka a Anglie. Mnoho těchto národností bylo natolik rozptýlených, že nakonec nikdy nepřišly do vzájemného kontaktu.

Navzdory nejasným počátkům této kultury je však mnoho prvků, které Kelty – alespoň nějakým způsobem – spojovaly dohromady. Jsou známy hlavně složité bronzové a železné zbraně. V první řadě meče a štíty, jejichž podoba symbolizovala nositele. Nálezy jako hrnce a kotle ukazují živou picí kulturu, která vzešla ze spojení halštatské kultury s místními zvyky. Právě číše byly velmi bohatě zdobené a také pohřbívané se svými majiteli.

Šperkařství a obchod se solí

Šperky tvořily další spojovací prvek, hlavně torquesy neboli nákrčníky. Jednalo se o silné prstence na krk, které se dělaly z jednoho kusu kovu s tenkou mezerou. „Tento styl je velmi výrazný,“ říká profesor John Koch. „V keltském umění vidíte často tři spirály a další triskeliové vzory. Tyto motivy jako linie vegetace a květin začaly v Česku, a rozšířily se až do Británie. Stejně tak zasáhly Francii a Belgii, kde se napojily na místní umění.“

Ranou keltskou kulturu pomohla v době halštatské (1200 – 450 před Kristem) udržet těžba a obchod se solí. Na rozdíl od mnoha zemědělských kultur halštatská v Rakousku kopala hluboko pod zem. Místní tak začali těžit sůl, která byla tehdy jednou z nejcennějších komodit. Před jakoukoli možností mrazení byla sůl velmi ceněná pro schopnost konzervace potravin. Byla také velmi obtížná na získávání, takže to ne každý národ dokázal.

Porážka od raného Říma

Římané jsou známí pro svoje válečné dovednosti, hlavně precizní taktiku a pokročilé bitevní nástroje. Než ale konečně Kelty rozdrtili, vypravili se do bitvy proti armádě Keltů známých jako Galové. Záznamy se liší (nepočítáme Asterixe), ale podle římského historika Tita Livia čelili Římané těžké přesile a nebyli připraveni. Galové je přemohli a bez obtíží dorazili až do Říma, který byl prakticky opuštěn. Nakonec ale obě armády „dojely“ na nedostatek zásob.

Jejich jednotky tak umíraly na nemoci a hlad. Galskou armádu vedl legendární velitel Brennus, který od Římanů požadoval platbu ve zlatě. Navíc podváděl, takže váhy byla „cinknuté“. Když římští velitelé protestovali, příběh uvádí, že Brennus položil na váhy svůj meč a prohlásil: „My zvítězili!“ nebo „Běda poraženým!“ Další populární představou je rovnoprávnost v keltské společnosti včetně ženských generálek.

Náboženství, které inspirovalo Artuše

Keltské náboženské tradice zůstávají záhadou, protože tradice byla jen ústní, nikoli psaná. Víme však, že náboženští vůdci byli druidové, a šlo nejspíš o jedinou hierarchickou pozici, která nebyla spojena s válkou. Druidové byli muži, kteří plnili funkci náboženskou, utěšitelskou i kněžskou. Fungovali také jaké čarodějové nebo učitelé, měli však zakázáno své znalosti zapisovat. Místo toho byli po 20 let cvičeni ve verších a rituálech.

Nakonec byli vyvražděni Římany na ostrově, o kterém se vědělo, že se na něm scházejí. Jejich příběh byl pak vpleten do středověkých legend o králi Artušovi. O něm se také tvrdilo, že je keltského původu, nikdo však neví, zda se jednalo o reálnou osobnost. Myšlenka Artuše a jeho příběhů má však nejspíš opravdu keltské kořeny, které se pak rozšířily po většině Evropy. Jejich vliv tak nejspíš najdeme ještě v dalších ohledech.