Klára (32): Přítel mě opustil, když jsem otěhotněla. Po dvou letech chce druhou šanci, ale na to může zapomenout

Sdílet

Zdroj: Freepik

Klára byla zamilovaná, a tak přehlížela varovné signály, že její přítel možná není ten pravý. Když otěhotněla, nejenže ji opustil, ale ještě odešel k jiné ženě. O dva roky později se ozval a požádal Kláru o druhou šanci.

Když jsem poznala Aleše, neměla jsem o mužích zrovna valné mínění – a ne bezdůvodně. Měla jsem za sebou několik životních zklamání. Jenže u něj jsem měla pocit, že je jiný. Od začátku se choval, jako by to se mnou myslel vážně. Neplánovala jsem sice svatbu, ale občas mi hlavou problesklo, že Aleš by mohl být skvělým manželem.

Anna (35): Přítel mi místo kytek kupoval spotřebiče. Když mě opustil, odnesl si i lednici

Zamilovala jsem se

Obvykle jsem v partnerských vztazích velmi opatrná, ale do Aleše jsem se zamilovala docela rychle. Dodnes vlastně nevím, jak se to stalo. Okouzlil mě svým charismatem, smyslem pro humor, tím, jak uměl naslouchat, i svým vzhledem. Všechno dohromady tvořilo výbušnou kombinaci, která převrátila můj život vzhůru nohama.

Aleš byl pozorný a chápavý. Úplně jiný než ti citově nezralí kluci, které jsem poznala do té doby. Opravdu nechápu, jak jsem mohla přehlédnout všechny ty varovné signály – a nebylo jich málo. Buď se skvěle přetvařoval, nebo jsem si nasadila růžové brýle a nechtěla vidět pravdu.

Měli jsme velké plány do budoucna. Mluvili jsme o společném bydlení. Vedle Aleše jsem mohla být sama sebou, nemusela jsem nic předstírat ani se přetvařovat. Ještě nikdy jsem se s nikým necítila tak svobodně. Díky němu jsem si připadala důležitá a potřebná. Pořád mi opakoval, jak moc mě miluje a co pro něj znamenám. A já mu věřila. Poznala jsem jeho rodiče a představila jsem mu svou rodinu.

Moje máma z něj byla nadšená. Byla šťastná, že jsem konečně našla někoho rozumného a inteligentního, kdo se dokáže postarat sám o sebe – i o mě. Kamarádky mi trochu záviděly a říkaly, že mám vážně štěstí. Aleš mi posílal květiny do práce a často mě odpoledne vyzvedával. Jeli jsme do nějaké pěkné restaurace nebo k němu domů, kde něco uvařil. Která žena by se nezamilovala do takového chlapa?

Zuzana (31): Můj snoubenec je zbabělec. Jakmile na těhotenském testu uviděl dvě čárky, vzal nohy na ramena

Otěhotněla jsem

Když jsem na těhotenském testu uviděla dvě čárky, nemohla jsem tomu uvěřit. Měla jsem trochu strach – nikdy jsem se nepovažovala za mateřský typ. Začala jsem panikařit a přemýšlet, jak to zvládnu. Bylo to pro mě obrovské překvapení. A pro Aleše taky. Viděla jsem mu to na očích. „Jsi si jistá?“ zeptal se hned několikrát.

Přikývla jsem. Věděla jsem, že je to nečekané, ale přesto jsem doufala, že projeví aspoň špetku radosti. Právě tehdy se ve mně rozsvítil výstražný signál.

Ještě ten večer mi Aleš oznámil, že odchází. „Prostě nemám na to, abych byl otcem. Nikdy jsem to nechtěl,“ řekl s ledovým klidem. „A je tu ještě něco, co ti musím říct. Už nějakou dobu se vídám s jinou ženou.“

Vyrazilo mi to dech. Pak mi došlo, že jeho vysvětlení bylo očividně jen výmluva. Aleš mě podváděl. Vědomě a bez výčitek. A když se to zkomplikovalo, prostě zmizel a utekl k jiné...

Eliška (30): Bývalý přítel mě zničil a opustil. Když přišel žádat o druhou šanci, moje reakce ho překvapila

Ignoroval mě i naše dítě

Od té doby se mi Aleš ani jednou neozval. Nezajímalo ho, jak prožívám těhotenství, jestli jsem já i dítě v pořádku. Doufala jsem, že se přece jen ozve, ale nic. Vědomí, že mě takhle nechal na holičkách, mě ničilo. Byla jsem úplně na dně. Kdyby nebylo mých rodičů, asi bych to nezvládla.

Když se narodila Zuzanka, všechno se změnilo. Byla jsem vystrašená, ale zároveň šťastná. Chtěla jsem právně vyřešit vztah s Alešem – nehodlala jsem mu nechat otevřená vrátka. Oficiálně jsem ho zbavila otcovství.

Trvalo mi, než jsem si zvykla na roli matky samoživitelky, ale zvládla jsem to. A pak, necelé dva roky poté, si Aleš najednou vzpomněl, že existujeme...

Marika (31): Přítel mě i syna opustil kvůli nové partnerce a ke všemu nechce platit nic na našeho syna

Požádal o druhou šanci

Jednoho večera mi od něj přišla zpráva. Zuzka už spala a já si konečně mohla vychutnat chvilku klidu s knížkou. Moc takových momentů jsem neměla, tak jsem si je hýčkala.

„Můžeme se sejít? Je to důležité...“ napsal mi Aleš. Místo abych hned odepsala, že nemám zájem, nechala jsem to pár dní být. Zvědavost ale převážila nad rozumem. Navrhla jsem čas a místo a on to bez řečí přijal.

Setkání s ním mě překvapilo. V jeho očích už nebyl ten dřívější lesk. Vypadal ztrhaně. „Chci se ti omluvit,“ řekl hned na začátku. „Zachoval jsem se hrozně, ale chci to napravit.“

„Nemyslíš, že už je trochu pozdě?“ namítla jsem.

„Jak se má naše holčička? Mohl bych ji vidět?“ žadonil.

V tu chvíli mi definitivně došlo, jak je ten rozhovor zbytečný. „Naše?“ podívala jsem se na něj. „Ne, Aleši. Je moje. Žádné my není... a už nikdy nebude.“

„Prosím, neříkej to. Dej mi ještě šanci.“

„Ne. A už tě nechci nikdy vidět. Nepokoušej se mě znovu kontaktovat,“ dodala jsem a odešla.

Opustil mě, když jsem ho nejvíc potřebovala. Dva roky jsem pro něj neexistovala – a teď, jen tak, mě prosil o druhou šanci? Lhala bych, kdybych řekla, že k němu nic necítím. Ale mám svou hrdost a dost sebeúcty. Ještě párkrát mi napsal, ale ignorovala jsem to. Nakonec jsem si změnila číslo. Tahle kapitola mého života je už minulostí...

Další příběhy ze života →

Veronika (34): Manžel od nás před dvěma lety zbaběle utekl. Teď má novou rodinu a na dceru si ani nevzpomene

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.