Mezi nejhoršími pracemi minulosti jsou úkoly které děsily i otrlé. V některých případech šlo o přežití

| 2 min

Sdílet

Od nepaměti existují povolání, která běžný člověk nechce dělat. Ale pravdou zůstává, že je někdo dělat musí, protože bez mnoha profesí se společnost neobejde.

Mezi nejhoršími pracemi minulosti jsou úkoly které děsily i otrlé. V některých případech šlo o přežití

Zdroj: Zdroj fotografie: Boccaccio's Decam / Creative Commons / CC BY

I v moderní době jsou mnohá povolání lidem nepříjemná. Jen málokdo dospělý touží po tom být popelářem a hrabat se v zapáchajících odpadcích. Nebo člověkem, který se stará o to, že fekálním vozem vyveze obsah vaší žumpy. Přesto všichni podvědomě cítíme, že jde o zaměstnání, která potřebujeme. Nechtěná zaměstnání se vyskytovala i v historii. Některá se těm dnešním podobají, ale mnohá z nich zanikla. Toto jsou jedny z nejhorších pracovních pozic, které byste asi vykonávat nechtěli.

Kontrolor královské stolice

Že je stolice důležitým ukazatelem zdraví člověka, věděli i na anglickém královském dvoře, a proto zde měli pozici komorníka, který chodil s králem na toaletu a kontroloval, co z něho vyšlo. Pak informoval lékaře a ti zase kuchaře o případných problémech. Ačkoli jde jistě o ne příliš příjemnou práci, jednalo se v té době o velmi váženou pozici na královském dvoře. Zdraví panovníka bylo prioritou.

Prohledávač kanálů

Z podobného soudku je práce lidí, kteří ve viktoriánské době hledali předměty padající těm movitějším jedincům do kanalizace. Pokud se vám něco takového stalo, zavolali jste tohoto hledače, aby vaši kanalizaci prohledal. Práci většinou vykonávali lidé, kteří nemohli žádnou jinou najít. Brodit se celý den po kolena ve smradlavé břečce s hrozbou, že vám z výpusti kdykoli chrstne něco nechutného na hlavu, asi opravdu nikdo nechce.

Šlapání prádla

Práce pradleny nebyla nikdy velký med. Ale ve starověkém Římě a středověké Evropě byla ještě horší, než si nejspíše dokážete představit. Tehdy neexistovaly žádné saponáty, které by se o prádlo postaraly a navoněly ho. Lidé naopak zjistili, že prádlo dokáže vyčistit směs teplé vody a lidské moči, která se sbírala na veřejných toaletách. Pomáhal čpavek obsažený v moči. Pradleny tak daly prádlo do velké kádě, zalily směsí vody a moči a musely šlapat. Často až do úmoru.

Sběrač morových těl

Mezi 14. a 17. stoletím celou Evropu zasáhlo několik morových epidemií. Když nemoc postihla nějaké město, často měla fatální následky pro mnoho jeho obyvatel. O zemřelé se někdo musel postarat, často leželi jen na ulicích a mrtvoly všichni obloukem obcházeli, aby se nenakazili. Speciální sběrači pracovali hlavně v noci a mrtvoly odváželi daleko za město. Museli žít odděleně od ostatních obyvatel. Ti se obávali, že se od nich nakazí.

Hasič vápna

Hašené vápno bylo dlouhou dobu nejčastějším pojivem pro budování staveb. Jeho výroba byla velmi nebezpečná. Při hašení vápna nastává prudká reakce a je třeba postupovat velmi opatrně. Vzniká velké teplo a žíravý hydroxid vápenatý. Pokud na člověka směs vystříkla, mohlo dojít k vážným popáleninám. Nebezpečné je i vdechování páleného vápenného prachu, který se při procesu používá. Pokud se dostal do očí, hrozila slepota. Není divu, že tito lidé se nedožívali vysokého věku.