Od proteinů navržených umělou inteligencí po mini-mozky propojené s čipy – biologie a technologie se sbližují rychleji, než čekáme. Nové možnosti přinášejí revoluční léčbu, ale i zcela nové bezpečnostní hrozby, na které svět zatím není připraven.
Hranice mezi technologií a biologií se stále více stírá. V souvislosti s pokrokem v obou oblastech jsme svědky tak ambiciózních projektů, jako je využití mozkové tkáně k pohonu počítačů, což je nápad stejně šílený jako kuriózní, který vede několik výzkumníků k hledání hranic tohoto odvětví. Zrychlující se sbližování biologie a umělé inteligence, hvězdné technologické oblasti, však dává vzniknout užitečným vědeckým možnostem a zároveň novým rizikovým oblastem.
Dokonalým příkladem může být vytváření proteinů navržených umělou inteligencí. Na první pohled se jedná o zajímavou myšlenku, ale někteří odborníci tvrdí, že by mohla obcházet omezující kontroly, což by mohlo vést k četným problémům. Je však také důležité mít na paměti, že kumulativní zlepšení vyvolávají neočekávané schopnosti, takže experimentální validace, robustní metriky a průběžné hodnocení nebezpečí jsou tři nezbytné aspekty.
Současně se do laboratoří vkrádá technologie prostřednictvím malých mozků, které by mohly pohánět příští generaci výpočetní techniky. Zní to jako divoká hypotéza a je třeba mít na paměti jednu věc: tato ani předchozí myšlenka nemá nahradit stávající možnosti, ale stát se zajímavou cestou studia vedoucí k zajímavým teoriím. Proto například biocomputing a jeho možnosti nekonkurují rychlostí ani rozsahem křemíku, ale jsou zaměřeny na niky, jako je redukce testování na zvířatech nebo specializované úlohy.
Společnost Microsoft si je vědoma situace
Tým vedený společností Microsoft, jedním z gigantů technologického sektoru, varoval, že nám hrozí možný „biologický den nula“. Podle jejich studií se zdá, že filtry, které analyzují žádosti o DNA, mohou přehlédnout toxické proteiny navržené umělou inteligencí. Proto pozvedli hlas a vyzvali ke koordinované reakci, která se opírá o rychlé opravy ve screeningovém softwaru.
Souběžně s tím společnost FinalSpark (švýcarská společnost specializující se na výzkum) pěstuje nervové organoidy z kmenových buněk se záměrem vytvořit to, čemu říká „wetware“: síť mini mozků napojených na počítače, které překládají elektrické signály. To by byl první krok k biologickému zpracování s využitím ve výklencích, ale je tu problém: hypotéza o bezpečnosti a proveditelnosti obou projektů.
U proteinů vytvořených umělou inteligencí existuje riziko, že budou generovány funkčně toxické proteiny, které se zároveň dokážou vyhnout filtrům založeným na podobnosti. Riziko tedy vybízí k aktualizaci seznamů, algoritmů a výstražných kritérií před škodlivým použitím. Na druhou stranu je životaschopnost biopočítačů křehká: organoidy nepřežívají déle než několik měsíců, a proto vyžadují neustálou péči, což souvisí s elektrickými výkyvy, které vykazují před smrtí. Udržet je při životě je proto obtížnější než spravovat křemíkový hardware.
Ačkoli to tedy není poprvé, co se výzkumný tým pustil do tak složité oblasti, jako je biologická výpočetní technika, je pravda, že tón zůstává stejný: je velmi obtížné, aby projekty uspěly. Příkladem může být iniciativa Cortical Labs, která testovala jednoduché systémy učení s neurony a využívala jejich předností ke studiu Alzheimerovy choroby nebo autismu. Bohužel se jim nepodařilo zvýšit čistě výpočetní výkon, ale spíše biomedicínskou hodnotu výzkumu.
Problémy umělé inteligence se zlým úmyslem
Ačkoli je tedy tato technologie již nyní jedním z hlavních spojenců biologie, má v oblastech, jako je bezpečnost a proveditelnost, ještě hodně co zlepšovat. Prozatím jen málo inženýrských variant by bylo skutečně toxických, ale už existence několika z nich je důvodem k obavám. Odhaduje se totiž, že i přes záplaty a vyčerpávající kontroly se 1 až 3 % škodlivých variant podaří vyhnout jakémukoli zaměření.
Zastánci wetware zase předpokládají, že jejich představa má své meze. Pokud jde o rychlost, jsou si vědomi, že za možnostmi čipů zaostávají o světelné roky. Za jeho hlavní přednosti však považují energetickou účinnost, průběžné učení a reálné biologické modelování, což jsou tři varianty, které by vedly například k řešení problémů spojených se spotřebou energie. Kromě toho mnozí také vychvalují, že by omezily testování na zvířatech a zároveň poskytly jedinečný pohled na nervové obvody.
Závěr v obou oblastech je tedy stejný: je třeba upřednostnit technická zlepšení a zároveň se snažit o bezpečnost a proveditelnost. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, by byl návrh adaptivních kontrol a vytvoření etických zákonů týkajících se používání lidských tkání. Pokud se podaří tuto oblast rozvíjet, mohli bychom potenciálně těžit z jejích užitečných aplikací, ale musíme mít také na paměti, že inovace jsou vždy spojeny se stupňováním rizik.
Nedávné pokroky a budoucí výzvy
V posledních letech začala umělá inteligence hrát klíčovou roli v syntetické biologii, oboru, který se snaží navrhovat a vytvářet nové biologické funkce. Jedním z pozoruhodných příkladů je využití algoritmů strojového učení k předpovídání struktury proteinů, což by mohlo znamenat revoluci ve vývoji nových léků a terapií. Tato síla však také vyvolává obavy ohledně biologické bezpečnosti, protože stejné techniky by mohly být použity k navrhování nebezpečných patogenů.

Zdroj: Youtube.com
Kromě toho je technologie úpravy genů CRISPR, která umožňuje upravovat geny s nebývalou přesností, posilována umělou inteligencí, aby se zvýšila její účinnost a omezily nežádoucí vedlejší účinky. Snadnost, s jakou lze provádět genetické modifikace, však vyvolává také etická a bezpečnostní dilemata, zejména pokud jde o modifikaci lidských embryí.