Mezinárodní tým archeologů identifikoval v Číně, Vietnamu a Indonésii mumifikované ostatky staré přibližně 10 000 let. Tento objev ukazuje, že praxe mumifikace začala mnohem dříve a jinde, než dosud vědci předpokládali, a zásadně mění pohled na kulturní dějiny lidstva.
Nejznámějšími mumiemi jsou obvykle egyptské mumie, proslulé svými zdobenými sarkofágy a konzervačními technikami. Mezinárodní skupina archeologů však tvrdí, že na několika místech v jihovýchodní Asii identifikovala mnohem starší mumifikované ostatky – dvakrát starší než egyptské.
Vědci nalezli v jižní Číně, Vietnamu a Indonésii více než 50 pohřbů z doby před 12 000 až 4 000 lety, v nichž byla těla uložena v extrémně stísněných polohách. Navzdory vynucené poloze kosti nevykazují žádné zlomeniny, což vedlo odborníky k hypotéze, že byly podrobeny procesu vykuřování, aby došlo k jejich vysušení bez poškození kloubů.
„Naše studie odhaluje jedinečnou kombinaci techniky, tradice, kultury a víry,“ říká archeolog Hsiao-Chun Hung z Australské národní univerzity, hlavní autor článku. Podle rentgenové a infračervené analýzy vykazuje mnoho kostí stopy vystavení ohni a kouři, což podporuje teorii pomalé mumifikace dehydratací.
Dávná technika lovců a sběračů
Národní akademie věd USA naznačuje, že tyto praktiky byly mezi lovci-sběrači v regionu rozšířené. „Jedná se o nejstarší známé mumie,“ uvádí studie, která připomíná, že egyptské mumie jsou staré asi 4 500 let a mumie kultury Chinchorro v Chile jsou staré asi 7 000 let. V jihovýchodní Asii jsou některé z nich staré více než 10 000 let, ačkoli horké a vlhké klima ztěžovalo jejich uchování tak dobře jako v Egyptě nebo Atacamě.
Vědci také poznamenávají, že moderní komunity, jako jsou Daniové a Angaové z Papuy-Nové Guineje, stále používají velmi podobné metody: těla po smrti zkroutí, několik měsíců je udí a uchovávají je na viditelném místě při obřadech nebo v domácích prostorách.
„Tato praxe byla pravděpodobně podložena silnou duchovní vírou. Pouze hluboká víra a láska k zesnulému mohla poskytnout motivaci k jejímu provádění,“ dodává Hung.
Další důkazy z Evropy a Filipín
Význam nálezu podporují i další odborníci. Archeolog Edgard Camarós z Univerzity v Santiagu de Compostela připomíná, že v Portugalsku a na Filipínách byly nalezeny ostatky se známkami mumifikace ohněm zhruba před 8 000 lety. „V těchto případech nenajdete samotnou mumii, ale stíny minulé mumifikace,“ říká.
Bioarcheoložka Rita Peyroteo Stjerna z Univerzity v Uppsale zdůrazňuje, že je důležité, aby byly použity pokročilé techniky, jako je rentgenová difrakce a spektrofotometrie s Fourierovou transformací, i když upozorňuje, že stále existují nevyřešené otázky, jako je konzistence některých datování a nedostatečné srovnání se současnými mumiemi.
Kulturní a vědecký dopad objevu
Tento objev nejen nově definuje naše chápání starověkých pohřebních praktik, ale také poskytuje okno do složitých prehistorických společností jihovýchodní Asie. Mumifikační techniky, jako je například vykuřování, naznačují hluboké porozumění rozkladným procesům a schopnost manipulovat s přírodním prostředím ve prospěch svých kulturních představ.

Zdroj: Youtube.com
Nález navíc vyvolává otázky o kulturních interakcích mezi starověkými společenstvími v Asii a jiných regionech; mohly tyto praktiky ovlivnit jiné kultury nebo naopak? Podobnost technik s technikami Chinchorro v Chile by mohla naznačovat nezávislé kulturní sbližování nebo výměnu myšlenek prostřednictvím dosud ne zcela pochopených obchodních cest.
Moderní technologie byly pro tento objev klíčové. Analytické techniky, jako je infračervená spektroskopie a radiokarbonové datování, umožnily vědcům nejen přesně datovat pozůstatky, ale také lépe porozumět použitým metodám konzervace. To otevírá archeologii nové možnosti a umožňuje vědcům dále zkoumat kulturní zvyklosti starověkých civilizací.
Tento objev v jihovýchodní Asii je připomínkou toho, že lidská historie je bohatá a složitá a mnoho příběhů ještě čeká na své objevení. Mumie, které nejsou jen pozůstatkem minulosti, jsou němými svědky víry, dovedností a života našich předků.