Samoobslužné pokladny jsou často ve veřejných diskuzích tématem číslo jedna. Někdo si možnost samoobsluhy v supermarketu chválí, někdo se samoobslužným pokladnám vyhýbá. Svůj zážitek s nimi má i paní Ivana, která nám napsala do redakce In-Lifestyle.
Člověk nemusí být zrovna udavač, ale když vidí nekalost, má tendenci zasáhnout. Do takové situace se dostala i paní Ivana.
Nejsem udavač, ale ticho nebudu Ozvat se a říct, že se někdo dopouští toho, co by neměl a nebo mlčet? Naše čtenářka Ivana nemlčela. Udělala dobře? Zachovali byste se stejně?
U samoobslužných pokladen Nejsem udavač, ale jsou chvíle, kdy jazyk za zuby prostě držet nedokážu. Za rok mi bude sedmdesát. Celý život jsem pracovala, ale i tak nemám důchod takový, že bych si mohla vyskakovat. Neztěžuju si ale, někteří lidé jsou na tom ještě hůř.
Když jsem se jednou vracela od doktora, měla jsem ještě čas, než mi pojede autobus, tak jsem ještě zašla do obchodu. Jen něco málo jsem naházela do vozíku. Větší nákup mi přiveze syn o víkendu autem. Už takhle ponesu dvě tašky. U klasických pokladen, byly otevřené jenom dvě, byla šňůra lidí. Tak jsem zamířila k těm samoobslužným. Nejsem sice hyper moderní babča, ale blbá úplně nejsem, to zvládnu, nebude to poprvé.
„Moje mamka se po letech znovu zamilovala.“ Když se pan Karel dozvěděl více, ihned poznal, že šlo o podvod Začala jsem markovat svůj nákup a vedle k pokladně se postavil takový hezký mladý muž. Měla jsem ve vozíku i víno, že si ho dáme večer se sousedkou, a tak jsem musela čekat na obsluhu, aby odpípla, že mi už bylo osmnáct. Jakoby to zrovna u mě nebylo více než patrné. Prodavačka zrovna něco řešila s nějakým pánem, který se rozčiloval, že jiná cena v regálu, jiná na účtence. Čas jsem měla, tak jsem trpělivě čekala a rozhlížela jsem se kolem sebe.
Mladý muž u vedlejší pokladny mě překvapil Jak se tak rozhlížím, očima jsem zavadila o monitor pokladny, co stála vedle. Stál u ní ten mladý sympaťák. Koukám a on odbouchne na monitoru – cibule bílá. Na váze pokladny měl ale cibuli červenou. Jsem sice stará, ale nejsem ani barvoslepá, ani blbá. A ten elegán v sněhově bílém tričku pokračoval. Hrušky namarkoval jako lacinější jablka a pak ještě zaměnil nějaké bagetky za housky.
To už mi nedalo, udělala jsem krok k němu a říkám mu: „Mladý muži, myslím, že jste nejspíš přehmátnul při tom markování.“ Říkala jsem mu to šeptem, nechtěla jsem vzbudit rozruch. Mladík sebou trhnul a podíval se na mě. „Vy tady pracujete? Ne? Tak to myslím není vaše starost. Hleďte si svého nákupu,“ odbyl mě a vesele dál markoval zboží z vozíku. „Ano, nic mi do toho není, ale já také platím tolik, kolik co stojí,“ nenechala jsem se odbýt. Ten mladík mi najednou už tak hezký nepřipadal.
Foto: Feepik, mladý muž nakupuje, ilustrační foto „Hele babi, starejte se o sebe,“ houkl na mě ten floutek a to byla jeho chyba. Za prvé mě celkem vytočil a za druhé na sebe upoutal pozornost prodavačky. Ta hned zamířila k nám. „Mohu nějak pomoct?“ Zeptala se a tázavě klouzala očima ze mě na toho pána v tom bílém tričku. On zahuhlal – ne, já řekla – můžete. „Mě tady prosím potvrďte, že už mi bylo osmnáct a tady pánovi přepočítejte nákup, protože si tam namarkoval nesmysly,“ řekla jsem rázně a dívala jsem se u toho na muže, který sice na první pohled vypadal slušně a dobře, ale jinak to byl obyčejný hajzlík.
Nejsem udavač, ale tady jsem to prostě nevydržela Nákup jsem zaplatila a naskládala do tašky. Mezitím prodavačka požádala toho mladého muže, aby jí ukázal účtenku. „Já ale pospíchám,“ pokusil se vzdorovat ten muž a když viděl, že neuspěje, změnil taktiku. „No, možná jsem se někde přehmátnul, já blbě vidím,“ soukal ze sebe, když ho prodavačka vyzvala, ať vyndá nákup zpátky do vozíku. Dál už jsem tuhle scenérii nesledovala.
Mladíka jsem neudala prodavačce pro vlastní potěšení. Spíš z principu. On zrovna nevypadal na to, že by ho těch pár korun vytrhlo.
Když jsem pak jela domů autobusem, říkala jsem si, jak je ten svět zvláštní. Důchodce, nebo máma s malými dětmi se nepokusí podvodně ušetřit těch pár korun. To udělá někdo, kdo to podle vzhledu a oblečení ani nepotřebuje. Ale proč to třeba tenhle mladík udělal? Že by potřeboval ušetřit pár drobných? Nebo to dělal kvůli adrenalinu? Nebo prostě jenom proto, že ta možnost to zkusit, je? Nevím. Nerozumím tomu. Pro něho budu asi obyčejná stará bába, která je navíc udavač, ale víte co? Je mi to jedno.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky
The post „Nejsem udavač, ale u samoobslužných pokladen jsem nemohla jinak.“ Paní Ivana se postarala o spravedlnost appeared first on In-lifestyle.cz .