V každém autě je na tlačítkách pár symbolů, které člověk bere jako samozřejmost. A pak jeden, jenž se tváří nenápadně, ale v letních vedrech je to malý rozdíl mezi utrpením a snesitelnou cestou. Mluvím o ikoně auta se šipkou uvnitř. Tedy o recirkulaci. O tlačítku, které většina z nás má hned poblíž hlavních funkcí klimatizace. Často je někde u ovládání ofuku čelního skla. Jde o tlačítko, které v parnu prostě musí svítit, pro dobro posádky i samotného vozu.
V létě je horko, v zimě je zima, auto s tím ale umí pracovat
Smysl je jednoduchý, místo abyste do kabiny neustále natahovali spalující vzduch zvenčí, necháte klimu pracovat s tím, co už uvnitř je. Co tím chci říct? Je to jasné, ať se točí vzduch v kabině přes ventilaci, klimatizaci a filtr dokola. Tak, že chladíte médium, které je už jednou ochlazené, a tím šetříte čas, pot i peníze. Naopak v zimě je základní pravidlo recirkulaci vypnout, protože rozdíl tlaků a vlhkosti vám jinak začne malovat na okna mléčný závoj, ale k tomu se ještě dostanu. Pokud v extrémních horkách recirkulaci nepoužíváte, nutíte klimatizaci pracovat se žhavým vzduchem zvenčí.
iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz Ten je teplotně daleko nad komfortní mezí, tím snižujete účinnost a zvyšujete nároky na výkon i spotřebu. Lepší je nechat interiér „otočit“ několikrát přes výměníky a dostat se k cílové teplotě rychleji. Čísla hovoří jasně. Ví se, že „agresivní“ způsob klimatizování navýší spotřebu i v dálničních rychlostech nejméně o 10 %. A v městských rychlostech dokonce o 20 %, mírná klimatizace se zapnutým vnitřním okruhem se vejde do 10 %. V dálničních rychlostech se nevyšplhá přes 5 %, to je rozdíl, který při letních cenách paliv a delších trasách prostě poznat je.
Chytrá funkce také pomáhá a brání před nepříjemnými pachy
Existuje ale jedno pravidlo pro auta, která se pekla dlouho na slunci. První minutu nebo dvě stáhnout okna a recirkulaci nechat vypnutou. Tak, aby se přehřátý vzduch z interiéru vyfoukl ven. Teprve potom recirkulaci zapnout a nechat systém pracovat efektivně. Není to žádná věda, jen chytré využití technologie. Když už ladíte „klimu“, vyplatí se držet i další „zdravotní“ hranici. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by neměl být větší než pět stupňů Celsia. Jinak si koledujete o solidní rýmu, bolavé dutiny nebo ztuhlou šíji. I když cesta samotná bude příjemně studená. Směr výdechů hraje překvapivě velkou roli.
iZdroj fotografie: Unsplash Intuitivně si člověk nastaví proudění přímo do obličeje, jenže efektivnější je mířit výdechy nahoru, aby studený vzduch obíhal kabinu rovnoměrně a „padal“ přirozeně dolů. Abyste nevnímali sedačku jako mrazák, jinde v kabině tropy. Malý detail s velkým dopadem na to, jak rychle a rovnoměrně se interiér zchladí. A dává recirkulace smysl i mimo léto? Jakmile uvíznete v dopravní zácpě. Bez ohledu na kalendář a to, jestli je venku plus třicet nebo mínus třicet. To je správný čas tlačítko stisknout.
Není to žádná věda, jen stačí zmáčknout tlačítko a jet dál
Nasáváním vzduchu zvenčí byste si totiž do kabiny pouštěli i znečišťující látky a oxid uhelnatý z okolní dopravy. Případně méně nebezpečné, ale o to drsnější vůně typu hnojeného pole. Mluvil jsem o využití tlačítka v zimě. Dlouhodobě bych ho nepoužíval. Zejména pokud člověk nanese do kabiny třeba sníh, vlhkost. Ale pro rozmrazení skel je to efektivní pomůcka. Pustit klimatizaci naplno, zapnout recirkulaci, a pak ji zase za chvíli vypnout. Zpátky k létu a logice recirkulace. Přepnutí na vnitřní okruh vás netrápí žádným složitým nastavováním. Prostě „to zmáčknete“ a je to.