Pacienti po transplantaci orgánů popisují změny nálad, chutí i orientace. Buněčná paměť fascinuje lékaře už půl století

2 min

Sdílet

Opravdu dovedou transplantované orgány přenášet hudební vkus nebo sexuální orientaci? Případů náhlé změny je více, vědci se však neshodnou.

Transplantace orgánů často provází nevysvětlitelné změny u pacientů

Zdroj: FOTO:FreePik.com

Claire Sylvia se nikdy nestravovala jinak než zdravě, pracovala jako tanečnice a choreografka. Když ale absolvovala transplantaci srdce, měla najednou obrovskou chuť na kuřecí nugety z jednoho nejmenovaného amerického fast food řetězce. Tedy jídlo, které by si dříve nikdy dobrovolně nezvolila. Náhlost změny chutí ji přiměla zjistit si něco více o dárci svého nového orgánu.

Krabička nuget

Stačilo málo a dověděla se velmi překvapivou věc. Osmnáctiletý chlapec, jehož srdce dostala a který tragicky zahynul na motorce, měl v kapse právě krabici s nugetami. Případy tohoto typu nejsou ojedinělé. Studie z roku 2022 ukázala, že až 90 % všech příjemců transplantovaných orgánů pozoruje změny své osobnosti.

Nejčastěji jde o “úpravy” nálady, charakteru, emocí a stravovacích preferencí. A nejde jen o srdce, týká se to například jater, ledvin nebo dalších orgánů a tělesných částí.

Tkáň jako nositel vzpomínek

Lékaři i pacienti tento trend dokumentují už více jak půl století. Změny jsou pokaždé jiné a jinak výrazné. Někdy může jít jen třeba o hudební vkus, v extrémních případech ale i například o orientaci. „Vážnou hudbu jsem dřív nesnášel, teď ji naprosto miluju,” prohlásil dle Epocha Times muž před padesátkou, jemuž lékaři transplantovali orgán od dárce.

Šlo o pracovníka slévárny, kterému chirurgové připojili srdce 17letého mladíka zastřeleného neznámým pachatelem. Příjemce netipoval právě mladého muže na fandu takového žánru, takže ho spojitost nenapadla. Záhy však vyšlo najevo, že byl talentovaným muzikantem. „Náš syn šel na hodinu houslí, když ho to zasáhlo… Zemřel přímo na ulici a objímal přitom pouzdro na housle,” uvedla k případu dárcova matka.

Hodně případů, nejistota expertů

Ještě větší drama nabízí případ devítiletého hocha, taky se srdcem. To pocházelo od tříleté dívenky, která zemřela na utopení. Není tedy překvapením, že se u něj záhy projevil obrovský strach z vody, který si ale nikdo nedovedl vysvětlit. Vědci jsou však v této otázce rozděleni na dva tábory.

Podle jedněch jsou případy příliš náhodné, aby je bylo možné skutečně připsat operačnímu zákroku. Dle jiných si fenomén pro svou četnost určitě zaslouží podrobnější a systematičtější zkoumání.

Teorie buněčné paměti

Existuje několik možností, jak si tento mechanismus vyložit. Nejvíc rozebíraná je teorie buněčné paměti. Podle ní mohou shluky buněk i jednotlivé buňky vytvářet vlastní vzpomínky. Příkladem může být žaludek a právě srdce. Je u nich mnoho nervových buněk, nejsou ovšem centrem emocí ani paměti.

Právě množství neuronů z nich ale dělá první místa projevu psychosomatických jevů. Ty nás mají varovat, že něco není v pořádku, a to ještě před vědomým zpracováním. Proto právě v žaludku cítíme intuitivně ohrožení nebo že “něco není v pořádku”, aniž to dokážeme přesně definovat. Jde tak o podvědomou zásobu dřívějších zkušeností.